Dodnes ho milují, přesto ho nepohřbili. Čím Stalin fascinoval Rusy?

Málokterý ruský diktátor se zapsal do historie tak, jako Josif Stalin. Vládce Sovětského svazu zlikvidoval všechny své politické protivníky a jeho diktátorské praktiky připravily o život desítky miliony lidí. Přesto je Rusy dodnes obdivován.

Stalin, který se narodil v Gruzii 21. prosince 1879, vládl Sovětskému svazu železnou rukou od roku 1927. Do čela bolševiků se dostal v roce 1922 na návrh Lenina, který byl v té době šéfem vlády a neformálním vůdcem strany. Později Lenin ve svém testamentu varoval před tím, aby Stalin získal velkou moc, pro jeho špatné vlastnosti. V roce 1927 Stalin postupně zlikvidoval všechny své politické protivníky a stal se neomezeným vládcem SSSR. Jeho diktátorské praktiky si podle amerického politologa Rudolpha Rummela vyžádaly životy nejméně 42 milionů lidí.

Jeho vliv měl ale celoevropské dopady, které ve velké míře pocítilo i Československo. Stojí například za prvním československým samostatným polním praporem, který se proslavil v bitvách u Sokolova či Kyjeva, byl v Buzuluku, ve městě na hranici kazašské stepi a úpatí Uralu, založen 15. července 1942. Souhlas s vytvořením československé zahraniční jednotky na sovětském území dal právě Stalin, a to až poté, co nacistické Německo napadlo SSSR.

Polní prapor začal de facto fungovat již 12. února 1942, předepsaných počtů pro jeho vznik bylo dosaženo 15. července (47 důstojníků, dva rotmistři, 876 vojáků a 43 vojákyň). Organizace a výcvik jednotky byly svěřeny podplukovníkovi Ludvíku Svobodovi, který měl zkušenosti s velením dobrovolnické jednotky z Polska.

Stalinova osobnost se také promítla do formování Evropy. V červenci 1947 řeklo Československo ne Marshallovu plánu. Program, pojmenovaný podle bývalého náčelníka generálního štábu USA George Marshalla, vytvořili Američané na obnovu válkou poničené Evropy. Pomoc ve formě potravin, zboží a úvěrů nabídli všem evropským zemím, včetně Německa a Sovětského svazu.

Československo svoji účast zvažovalo, po jednoznačném odmítnutí americké pomoci právě ze strany sovětského vůdce Josifa Stalina ale nemělo moc na výběr. V červnu 1947 Praha na poslední chvíli odvolala svoji účast na chystané pařížské konferenci k Marshallovu plánu. Zpečetila tak svůj svazek s "velkým bratrem" na východě a začlenění do sovětského bloku, odděleného od zbytku světa železnou oponou.

Jeden z nejkrvavějších vůdců 20. století byl nakonec bez jakékoli pocty, v tichosti a naprosto tajně, 1. listopadu 1961 pohřben. Nabalzamované tělo Josifa Stalina bylo v noci sundáno z podstavce v mauzoleu na Rudém náměstí, svlečeno z parádní uniformy a bez jakéhokoliv obřadu uloženo v jednoduché dřevěné rakvi do hrobu u Kremelské zdi.

Nabalzamovaný Stalin byl umístěn do mauzolea vedle svého předchůdce, zakladatele sovětského státu Vladimíra Iljiče Lenina, po své smrti v roce 1953. Původní Stalinův pohřeb, jehož se krátce před svou vlastní smrtí zúčastnil i šéf československých komunistů Klement Gottwald, byl doprovázen dramatickými událostmi. V okolí moskevského Trubného náměstí vznikla panika a tlačenice, při níž bylo ušlapáno zřejmě několik set, ale podle některých odhadů i několik tisíc lidí.

O tři roky později na 20. sjezdu komunistické strany zazněly výhrady proti Stalinově přítomnosti v Leninově hrobce. Sovětský vůdce Nikita Chruščov tehdy odhalil Stalinův kult osobnosti a jeho zločiny a na návrh dělníků z několika závodů potom 22. sjezd KSSS v říjnu 1961 rozhodl ponechat mauzoleum výhradně pro Lenina.

Rusové však Stalina dodnes považují za největší historickou osobnost. V očích Rusů je stále považován za strůjce válečného vítězství. Za Stalinem, jehož jméno v průzkumu nezávislého střediska Levada vyslovilo 38 procent dotázaných, následovali na děleném druhém místě současný prezident Vladimir Putin a básník Alexandr Puškin, oba shodně s podporou 34 procent.

Popularita komunistického diktátora Josifa Stalina, kterému historici přičítají miliony obětí, tak dosáhla v Rusku historického maxima za posledních 16 let. "Čím vyhrocenější je situace v zemi, čím horším problémům čelí stát, tím více v masách roste poptávkách po drsných vůdcích. Za liberálnějších dob tyto nálady opadají, ale nyní jsme v konfliktu ze Západem, v novém kole studené války, a proto vidíme růst sympatií k takovým postavám," vysvětlil vyznění průzkumu sociolog Alexej Graždankin z Levady.

Každý čtvrtý Rus si navíc myslí, že stalinské represe byly odůvodněným politickým krokem. Vyplývá to z výzkumu stejné sociologické agentury. Počet Rusů, kteří represe považují za politický zločin, se za posledních pět let snížil z 51 na 39 procent. Až dvakrát více lidí (13 procent) neví, co se během událostí takzvané velké čistky dělo.

Podle průzkumu agentury se podstatně změnily názory lidí na to, zda by se o událostech 30. let 20. století mělo mluvit. Bezmála polovina respondentů uvedla, že "není třeba vrtat se v minulosti". V roce 2012 to bylo asi 37 procent. Naopak 38 procent si myslí, že je potřeba o historii aktivně diskutovat. Před pěti lety takový názor přitom zastávalo 49 procent Rusů.