Záhada významné české listiny. Proč je Rudolfův majestát přestřižený?

Rudolfínská doba je dnes známa pro rozvoj okultních praktik nebo pozoruhodného renesančního umění. Císař Rudolf II. na svém dvoře hostil nejvýznamnější umělce, vědce i šarlatány, stejně tak shromažďoval pozoruhodné předměty. Kdyby se jeho sbírka dochovala dodnes, měla by dost možná větší hodnotu než všechno lithium v Krušných horách. Války, které následovaly po smrti Rudolfa II., však měly za následek nejen drancování českých vesnic, ale bohužel si také švédští dobyvatelé odvezli na sever rudolfínské poklady jako hodnotnou kořist.

Král, kterého politika obtěžovala

Zatímco Rudolf II. by ze všeho nejraději věnoval veškerou pozornost budování své hodnotné kunstkomory, musel jako panovník čelit turbulencím doby. V celé Evropě docházelo ke konfliktům mezi protestanty a katolíky. Od do Martina Luthera sice již uplynula řada let, nicméně uklidnění nepřicházelo, naopak docházelo ke krvavým střetům, jakým byla například Bartolomějská noc ve Francii (1572), kdy došlo k vyvražďování hugenotským protestantů. Událost silně rezonovala i v českých zemích a asi není náhodou, že nedlouho nato Rudolfův předchůdce císař Maxmilián II. polevil českým nekatolíkům a ústně schválil Českou konfesi.

Nepořádek ve víře

Než k tomu došlo, panoval na tuzemské náboženské scéně chaos. Jinak se to říci nedá. Oficiálně bylo povoleno vyznávat katolictví, ovšem také podobojí tzv. utrakvismus. Většina Čechů ještě stále následovala starou víru vzešlou s husitských náboženských válek. Jenže zejména šlechta a německé obyvatelstvo tíhlo k luterství a k dalším novotám. Aby se vyhnuli postihu, přihlásili se k podobojím. Z dnešního pohledu šlo o vychytralou taktiku, jak obelstít zákon, nicméně na první pohled banální rozdíly ve způsobu vzývání boha mohly vést k závažnému obvinění. Naopak pod pravidla České konfese se vešlo leccos.

Rudolf slíbil, co nechtěl

Jenomže co je psáno, to je dáno. A slib České konfese byl jenom slib, který se dal snadno odvolat, byť realita byla taková, že panovník neměl dost sil zájem dominantních protestantů jakkoliv zvrátit. Maxmilián však o to ani příliš nestál, ve víře byl podobně jako jeho otec poměrně tolerantní (dokonce ho mnozí podezírali s kryptoluteránství). Rudolf, vychovávaný mezi bigotními španělskými katolíky, byl jiného ražení. Paradoxně se však politická situace za jeho vlády vyhrotila do takové míry, že se do dějin zapsal jako ten, kdo udělal pro náboženskou toleranci největší kus práce. Při tom mu nic jiného nezbývalo. Rudolfovo psychické onemocnění spojené s nezájmem o politiku kontrastovalo s mocenskými ambicemi jeho bratra Matyáše. Vojenský konflikt mezi oběma bratry došel až k roztržení českých zemí (Čechy Rudolfovi, Morava Matyášovi), ovšem aby čeští stavové zůstali Rudolfovi věrni, musel jim něco slíbit.

Rudolf slíbil listinu garantující Českou konfesi, situace však vydržela pouhých 11 let. Za vším stál mocenský souboj a zastánci protestantské opozice prohráli v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Vítěz této bitvy, císař Ferdinand, pracně získané právo jednoduše zrušil. Spálil pečeť listiny a samotný pergamen přestřihl nůžkami. Naštěstí jen symbolicky a tak se vzácná listina dochovala s kuriózním rozstřižením ve tvaru písmene V. Proč Ferdinand nerozstříhal dokument důkladněji? Možná šlo o symbolickou hru anebo se mu tvrdý materiál listiny špatně stříhal.