Špinavý středověk? Kdepak, lidé byli mnohem zdravější, než si myslíme

Interdisciplinární tým složený z ekonomů, archeologů a antropologů shromáždil data z posledních dvou tisíciletí evropských dějin v nebývalé rozsáhlém bioarcheologickém výzkumu. Vědci z Univerzity z´v Tubingen a  University of Durham a Ohio state university vytvořili rozsáhlou databázi lidských hrobů napříč evropskými zeměmi. Tým 75 antropologů poté během deseti let prozkoumal na 15 tisíc kosterních pozůstatků ze všech koutů Evropy (celkem to bylo přes stovku jednotlivých lokalit) z rozmezí od 3. století do poloviny 19. století. Jejich hlavním cílem bylo sledovat dopady globálních klimatických a socioekonomických změn na lidské zdraví a kvalitu života.

Antropologové hodnotili zejména stav zubů, který vypovídá o kvalitě stravy a celkový stav kostry, který zase vypovídá o velikosti fyzické námahy. Do výzkumů zahrnuli i sledování stop po násilném úmrtí, jakými jsou traumatické poskožení koster a zejména lebky. Výsledek byl, jak jinak, překvapivý. Podle všechno největší zdravotní katastrofou v evropských dějinách byl slavný Justiniánův Velký mor z 6. století, a ne slavná středověká Černá smrt. Paradoxně generace, které se narodily po morové epidemii byly celkově v nejlepší zdravotním stavu. Darwinismus tady zafungoval nečekaně silně a přežili proto jen jedinci z nejsilnějším imunitním systém. Podle vědců navíc  měli k dispozici mnohem větší zdroje k obživě ve srovnánni s jejich předchůdci. To, že se dostali k lepší stravě se příznivě projevilo i na jejich celkovém zdravotním stavu.

Z tohoto poznatku plyne i povaha druhého překvapivého zjištění. Od těchto několika generací po Justiniánově moru se zdravotní stav lidstva postupně zhoršoval, a to dokonce až do průmyslové revoluce 19. století. Do jisté míry to tak potvrdilo závěry nechvalně proslulého ekonoma Thomase Malthuse z 18. století, který se obával nerovnoměrnosti vývoje lidské populace. Ta podle něj roste geometrickou řadou, zatímco možnostmi pěstování jídla mohou narůstat pouze aritmetickou řadou. Jinými slovy, lidí přibývá rychleji než jídla pro ně. Ovšem Malthusem navrhované řešení tohoto problému bylo více než drastické – schvaloval prakticky jakékoli zákroky jejichž výsledkem byl úbytek populace, které tuto nerovnováhu napravovaly. Jeho názory se potom odrazily i v nauce sociálního darwinismu. jeho zastánci odmítali altruistické zásahy státu i jedinců, které by vedly k zlepšení postavení nejnižších vrstev společnosti. Podle sociálních darwinistů tím totiž dochází k narušení darwinistického principu evoluce spočívající v přežití nejsilnějších. Stav evropské populace po Justiniánově moru by těmto tezím na první pohled nasvědčoval. Jenomže Malthus a sociální darwinisté nepočitali s takovým rozvojem vědy a techniky, takže dlouho dobu už se jejich názory považují za překonané.

Ne až tak překvapivým, ale o to důležitějším byly výsledky výzkumu v oblasti násilných úmrtí. Autoři studie došli k celkem jednoznačnému závěru, že se stoupající úrovní civilizace  úměrně klesá množství násilných smrtí. Rozvinutější vláda a společenské vazby mají větší možnosti prevence i vykonání trestu za páchání násilných činů, což se projevuje kvantitativním úbytkem vražd. Tyto závěry potvrzuje i starší studie z prostředí střední Ameriky vedená Richardem H. Stecklem, který našel velmi podobnou korelaci mezi nárůstem organizovanosti společnosti a úbytkem násilných činů u předkolumbovských civilizací indiánů v Mexiku.