Tajemství Vánoc: Kde se vzaly a jak je slavili ve středověku?

Původ Vánoc

Podle názoru některých badatelů mají Vánoce svůj původ ve starých pohanských zvycích a oslavách. O pohanské tradici se také zmiňoval například benediktinský mnich Jan z Holešova ve svém díle Pojednání o Štědrém večeru, které sepsal kolem roku 1400. Pohané oslavovali zimní slunovrat, na toto období připadaly třeba římské Saturnálie, bujaré oslavy, při kterých tekl alkohol proudem.

Vznik křesťanské tradice slavení Vánoc, tedy narození Ježíše Krista, je nejistý. Jakési kořeny Vánoc se měly objevit již ve druhém století. Od počátku čtvrtého století je pak doloženo oslavování narození Ježíše Krista v písemných pramenech. První písemná zmínka o tom pochází z roku 354, kdy Filocalus popsal tyto římské oslavy ve svém Chronografu.

Vánoce ve středověku

Ve středověku se Vánoce staly velmi významným svátkem. Předcházela jim adventní doba, která byla delší než dnes – začínala již na svatého Martina, tedy 11. listopadu.

Vánoční svátky pak nabývaly na důležitosti po roce 800, kdy byl o Štědrém dnu slavnostně korunován císař Karel Veliký. Na Štědrý den roku 1066 se pak konala korunovace krále Viléma I. Dobyvatele.

Z některých záznamů středověkých kronikářů je patrné, že středověké Vánoce byly ve znamení koledování, ale i dobrého jídla a pití, a to především alkoholu. Anglický panovník Richard II. například prý v roce 1377 kvůli vánočním oslavám nechal porazit dvacet osm volů a tři sta ovcí! Kronikáři se dále zmiňovali v souvislosti s Vánocemi třeba o hazardních hrách, nevázaném sexu či opilství.

Na našem území je z období středověku před vánočními svátky doloženo období půstu. Křesťané také dodržovali půst i o Štědrém dnu, a to až do té doby, než na obloze spatřili první hvězdu a mohli usednout k večeři. Ta měla tradičně devět chodů a kapra byste na štědrovečerním stole nenašli. Oblíbeným a tradičním pokrmem byl černý kuba připravený z hub, krup a uzeného masa.

Již zmíněný benediktinský mnich Jan z Holešova, žijící v době vlády Václava IV., však psal také o tom, že české Vánoce nebyly jenom křesťanským svátkem, ale také svátkem neřesti, obžerství, opilství či lidové magie:

„…se v tak slavnostní předvečer přežírají, druzí opíjejí a jiní nejen do večerní hvězdy, ale i do jitřní hvězdy na chválu ďáblovu bdí, hrajíce v onen nejsvětější večer v kostky a zkoušejíce, jaké budou míti v kostkách štěstí po celý budoucí rok.“

Z pera stejného autora však pochází také zmínka o štědrosti a pohostinnosti českých křesťanů. Domy byly otevřeny návštěvám, chudáci a žebráci dostávali něco k jídlu či drobný finanční dar. Jan z Holešova také nezapomněl zaznamenat některé lidové zvyky a tradice. O Vánocích se měly například dávat na stůl mince, aby měl člověk v novém roce dostatek peněz. Ze stejného důvodu měli lidé o Štědrém večeru otevírat kapsy a měšce, nebo obdarovat chudé a své příbuzné. V Pojednání o Štědrém večeru bychom pak také našli první písemnou zmínku o pečení vánoček.

Z období 16. století se dochovaly doklady o Ježíškovi coby dárkonoši. Do té doby dětem nosil dárky svatý Mikuláš, a to 6. prosince. O Štědrém dnu začaly děti dostávat dárečky právě až v 16. století a tento zvyk úzce souvisel s reformací církve. Poprvé Ježíšek začal děti obdarovávat na území Německa.