Jak slavili Vánoce naši předci? Ježíška měl nahradit Děda Mráz

Oslavy Vánoc značně utrpěly během dvou světových válek. Přesto jsou však dochované zprávy o tom, že vojáci na frontě slavili Štědrý večer, a to někdy dokonce i se svými nepřáteli. V roce 1914 bylo o Vánocích uzavřeno mezi znepřátelenými stranami alespoň na tento krátký sváteční čas příměří. Stalo se tak na popud tehdejšího papeže.

O Vánocích se však také válčilo. Právě v tomto období v roce 1914 ne všichni příměří dodrželi. Britské letectvo tehdy zaútočilo na německé loďstvo a vzducholodě. Válečné Vánoce tedy rozhodně nebyly šťastné a veselé.

Vánoce v období první republiky byly ve znamení charity. Právě tehdy se po celé republice objevovaly tzv. charitativní vánoční stromy, pod kterými byly umístěné kasičky. Do nich lidé přispívali, peníze pak dostali chudí a sirotci. U zrodu této tradice stál novinář Rudolf Těsnohlídek, který roku 1919 o Vánocích našel v lese novorozence. To ho přimělo k myšlence pomoci sociálně slabým rodinám. První charitativní Vánoční strom republiky s kasičkou byl slavnostně rozsvícen roku 1924 v Brně. Kasičky pod vánočními stromy měly své místo ve městech až do roku 1948, kdy komunistická strana prohlásila, že vlastně už nikdo není chudý.

Během druhé světové války křesťanské Vánoce měly vystřídat svátky podle představ nacistické ideologie. Nacisté se snažili o prosazení jakýchsi pohanských tradic, a místo Vánoc slavili tzv. slavnost světel. Zapalovány byly svíčky coby pohanská světla a památka na vojáky, kteří ve válce našli smrt. Nacistický režim také zakázal ve školách učení o narození Ježíše Krista či zpěv vánočních koled.

V Protektorátu Čechy a Morava se však jen lidé chtěli těžko smířit s germánským vlivem, a tak nadále slavili Vánoce po svém. V roce 1935 prezident Edvard Beneš započal tradici vánočních prezidentských projevů, v čemž tedy pokračoval i za Protektorátu Emil Hácha, který také připomínal křesťanské pojetí Vánoc. Rovněž podporoval vánoční charitativní činnost, sám například pomáhal dětem v nemocnicích či sociálně slabým rodinám. Vánoční svátky během války byly velmi chudé. Dárky si lidé dávali jenom skromné a většinou i praktické (pokud si vůbec nějaké dávali), potraviny byly na příděl, a tak štědrovečerní hostina musela být skromná. Někteří lidé si pochoutky na vánoční stůl obstarávali na černém trhu. Z dobových časopisů jsou zase známé recepty na levná vánoční jídla, která šla připravit z tehdy dostupných surovin.

Tradiční české Vánoce se také snažila později změnit komunistická propaganda. Protože se církev stala nepřítelem komunistů, měl zmizet i křesťanský ráz Vánoc. Zejména v 50. letech minulého století byla patrná snaha o zavedení sovětských tradic do našeho prostředí – například v roce 1951 v rámci celostátní akce Děda Mráz. Českého Ježíška měl nahradit právě sovětský Děda Mráz. Stačí si připomenout třeba rozhlasový projev Antonína Zápotockého z roku 1952, který byl až fanaticky agitační:

„Vy, kteří odrůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny. Září sice vánoční stromky, čekají se dárky, ale mizí už jesličky. (…) Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Proč? Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.“

I přesto zůstal však symbolem českých Vánoc Ježíšek. V 60. letech navíc začalo násilné prosazování Dědy Mráze postupně mizet. Ve stejné době dostaly vánoční svátky spíše konzumní charakter. Právě tehdy vznikla i píseň Vánoce přicházejí, jejíž text tehdejší podobu Vánoc docela přesně vystihuje. Jakýsi duchovní charakter Vánoc byl najednou pryč.

Tradiční české Vánoce byly ohroženy i po roce 1989, tedy po pádu komunistického režimu. Podobně jako v 50. letech pronikl do našeho prostředí Děda Mráz, po roce 1989 to byl Santa Claus. Jedním z tradičních symbolů českých Vánoc je však dodnes Ježíšek. Ten u nás naděluje dárky již od 17. století!