Čas dávání dárků letos končí. Proč se vlastně na Vánoce obdarováváme?

První písemná zmínka o vánočním obdarovávání na našem území pochází z doby vlády krále Václava IV. Benediktinský mnich Jan z Holešova kolem roku 1400 napsal dílo s názvem Pojednání o Štědrém večeru, kde se mimo jiné zmínil o štědrosti a pohostinnosti lidí o vánočním čase. Chudáci a žebráci tehdy dostávali chléb nebo drobné peníze. Také služebnictvo bylo o Vánocích obdarováváno, a to nejčastěji ošacením, jídlem či drobným finančním obnosem. Vánoční dárky úzce souvisí zřejmě s připomínkou narození Ježíše Krista, kterého podarovali tři králové, což zmiňuje právě také Jan z Holešova. Mnich však také zapsal, že „někteří posílají toho dne štědrovečerní dárky ne na památku nebeského seslání, ale aby měli štěstí po celý následující rok. Doznávají totiž, že kdo toho večera neobdaruje jiných, zchudne dříve, než rok skončí.“

Do 16. století se udržel zvyk, kdy poddaní obdarovávali vrchnost. Dochované jsou také zprávy o tom, že vrchnost dary dokonce vymáhala. Tyto vánoční dárky byly vlastně jakýmisi úplatky, kterým se říkalo „halafance“.

Velmi oblíbené vánoční dárky v minulosti představovaly vánočky. Tradice přípravy tohoto obřadního pečiva je doložena písemnými prameny od počátku 15. století. Tehdy vánočky dávali pekaři panovníkovi či šlechtě coby projev uznání a úcty. Vánočky se pekly jako vánoční dárky až do 19. století a každá hospodyně se zpravidla držela rodinného receptu.

Vánoční dárky pro děti v našem prostředí zřejmě poprvé zmínil v 16. století Daniel Adam z Veleslavína: „Toho dne mají obyčaj dítkám rodičové rozličné dárky klásti času nočního pod titulem Krista Pána a slují ti štědrovečerní darové: darové Krista Pána.“

Tradice štědrovečerního obdarovávání dětí se však naplno ujala až později, a to v 19. století. V té době také děti poprvé dárečky našly pod vánočním stromkem. Tehdy se podoba darů lišila podle sociálních poměrů. Zatímco děti v bohatých rodinách dostávaly třeba hračky, v chudých bylo dárkem i jablko. Vánoční dárky představovaly v minulosti zpravidla věci praktické – pro muže třeba dýmky, tabák nebo pantofle, pro ženy látka, šicí potřeby či vybavení domácnosti. Až na počátku minulého století vystřídaly praktické dárky ty pro radost.

Z období před první světovou válkou je z pražského prostředí známá tradice darování zásnubních prstýnků o Štědrém večeru.

U nás nosí dárky Ježíšek

U nás tradičně nosí dárky Ježíšek. Dárky začal dětem nadělovat v 16. století, a vystřídal tak svatého Mikuláše, který děti obdarovával již 6. prosince. Poprvé se zvyk darování dárků na Štědrý den objevil na území Německa a souvisel s reformací církve. U německých protestantů se tehdy objevila myšlenka o Ježíškovi coby dárkonoši. Podle některých zdrojů Ježíška „zavedl“ Martin Luther.

V našem prostředí pocházejí první písemné zprávy o Ježíškovi z 16. a 17. století. Ačkoli ho měl v 50. letech minulého století nahradit sovětský Děda Mráz a později Santa Claus, stále je Ježíšek tradičním symbolem českých Vánoc.

Ježíšek nosí dárky dětem u nás, ale také třeba v Rakousku, Německu, Maďarsku, Polsku, Chorvatsku, Slovinsku, ve Švýcarsku a na Slovensku. Za hranicemi Evropy pak věří děti na Ježíška třeba v Brazílii.