KOMENTÁŘ | Svět je postavený na hlavu? Muž zažaloval rodiče, nedal jim souhlas, aby ho zplodili

Pokud by se našel pamětník, který by si živě pamatoval dobu před sto lety, před padesáti a dnes, a měl možnost ji srovnat, pravděpodobně by dostal infarkt. 

Současná doba je podřízená trendům, tak tomu vždy bylo, je a bude. Svoboda názorů, slova a pohybu je něco, za co naši předci bojovali a umírali. Tu ale někdy střídají nesmyslné regulace nebo deregulace, které nemusí být vždy vinou Evropské unie. Mnohdy prostě vyplynou z daných situací. A nedávají smysl.

Jednou z nich je i možnost svobodně si vybrat pohlaví. Je zcela v pořádku, že se moderní doba nedívá na homosexuály nebo na transgender osoby jako na něco špatného, byť rasismus a předsudky zcela nevymizely. Nebylo by ale na škodu najít ve věcech nějaký ustálený konsenzus. Přece jen, matka příroda ho nastavila sama. A vytvořila pohlaví dvě.

Pokud se někdo duševně cítí nebýt jejich součástí, má na to plné právo, které při složitosti dnešního světa nelze upírat ani odsuzovat. Nabízí se ale otázka, kolik pohlaví tedy ve skutečnosti máme? Facebooku dává na výběr ze 70, toalety v nejbližším nákupním centru jsou pro dvě, v zahraničí vznikají pro tři, jinde se mluví o 50 pohlavích. 

Nejednoznačnost či nejistota jsou pojmy, které doprovází každý nový trend. Většinou se ale vymstí těm, kteří za něj sami bojují. Příkladem může být i hnutí MeToo. To má za cíl poukázat na, expresivně řečeno, nenasytnou povahu mužů. Kromě toho, že hnutí dostalo před soud několik údajných deviantů z míst, kde by to čekal jen málokdo, ale přineslo i opačný trend.

Především ve vysokých kruzích v Americe je žena dnes považována za časovanou bombu. Stačí ji pozvat na oběd a nevinná půlhodinová debata se může zvrtnout v žalobu. Bez přehánění, stačí si otevřít americké noviny, kde se dočteme, že muži se v přítomnosti žen necítí kvůli svému bezpečí dobře.

Kam až může situace vygradovat? Bude bezpečnější ženy nezaměstnat, aby se jejich kolegové či nadřízení vyhnuli osočení z obtěžování? Samozřejmě je to nesmysl a nelze popřít, že k sexuálním deliktům skutečně hojně dochází. Je třeba ale mít na paměti i druhou stranu věci. Ženy rády obviňují muže z obtěžování v případech, kdy se jen cítí ukřivděné. I české soudy s tím mají své zkušenosti.

O tom, že se přílišné regulace či deregulace mohou zvrtnout v něco zcela jiného, vypovídá i případ, který se odehrál před pár dny. Dnes je zvykem ke všemu mít souhlas. S příchodem GDPR by vám správně s nadsázkou neměla ani pošťačka doručit dopis, protože uvidí vaše jméno a adresu, aniž byste jí dali souhlas,

A tak se jistý Ind rozhodl zažalovat své rodiče proto, že jim nedal souhlas k jeho zplození. Teď musí žít, což s sebou přináší bolest, utrpení a dřinu. A proto žene rodiče před soud.

Že vám to něco připomíná? Pamatujete na debaty o severských zemích, které zvažovaly podmínit pohlavní styk souhlasem, ideálně písemným, mezi oběma stranami. Tenhle případ je akorát vyvrcholením toho všeho.

Čin mladého Inda má údajně poselství, které spočívá v tom, že děti svým rodičům nic nedluží, protože si nepřály být zplozeny. Na celém případu je navíc úsměvné, že jeho rodiče jsou právníci. Smutné naopak je, že jde jen o špičku ledovce.

Je v pořádku, že společnost přestala vnímat transgenderové osoby jako něco špatného. Je v pořádku, že se ženy rozhodly vystoupit proti obtěžování. A stejně tak je v pořádku nečinit věci bez souhlasu lidí, kterých se týkají. Každá z výše zmíněných aktuálně diskutovaných událostí ale má svá zmíněná negativa, a u jiných příkladů bychom našli nespočet dalších.

Mnoho lidí si často pokládá samo pro sebe jednoduchou otázku: "Co přijde příště?" Možná bychom se spíše měli ptát: "Co to s sebou přinese? Naplní to účel, nebo se to zvrhne ve frašku?" O tu se totiž většinou postarají ti, kteří nový a popravdě mnohdy vcelku pochopitelný trend vyženou do takových extrémů, že namísto edukace přináší spíš posměch.