Černá královna krásy? Afričanka Elen More ovládla královský dvůr

Už při první zmínce o Elen More (do češtiny by se to dalo přeložit jako Maurka, případně posměšně mouřenínka) každého napadne neodbytná otázka? Jak se černoška dostala ve středověku do Skotska? Ve Španělských královstvích nebo Itálii by to tolik nepřekvapovalo, koneckonců i Shakespear pojmenoval jednu ze svých her Othello, mouřenín Benátský. Jde vidět, že i on si moc dobře uvědomoval, protože moc jak cizorodě by postava Maura působila v ostrovním království, a tak ji raději situoval do Itálie. S dobrovolnou migrací asi také nemůžeme počítat.

Z toho plyne, že cesta Maurů na sever neprobíhala zrovna dobrovolně. Naopak šlo o předzvěst pozdějšího rozkvětu obchodu s otroky. Elen More se totiž stala součásti kořisti některého z korzárů, kteří přepadávali španělské lodě. Doklady o tom lze najít například v záznamech skotského komořího z roku 1505, kde se v rámci výdajů objevily položky i za dopravu dvou černých žen. Později byly pokřtěny jako Elen a Margret More podle královny Margret Beaufortové a její první dvorní dámě Eleanor Poleové.

Ačkoli nevíme proč, nakonec to byla Elen, která se stala oblíbenkyní krále Jakuba IV. a ozdobou jeho dvora. Svědčí o tom řada účetních záznamů, které zaznamenávají pro Elen More značné množství poměrně cenných darů. Roku 1507 byla dokonce vyhlášena Královnou krásy na rytířském turnaji. A tuto čestnou pozici obdržela znovu, když se turnaj opětovně konal o rok později. Královna krásy měla přitom velmi významný úkol – předávala vítězi rytířského klání cenu za vítězství. 

V případě Elen More to bylo ale trochu jinak, sama totiž představovala hlavní cenu, protože tou byl právě její polibek. A zároveň byla i jako pohana pro poraženého, který ji měl také políbit. Jenomže nikoli na ústa, ale zezadu na její boky, což byla pro šlechtice navýsost nedůstojná pozice. Turnaje v Edinburghu se zúčastnil dokonce sám král Jakub IV., vystupoval přitom jako Elenin šampión a byl převlečený za „anonymního“ černého rytíře.

Nakonec samozřejmě vyhrál, otázkou zůstává, zdali to bylo kvůli jeho schopnostem, anebo proto, že byl král jako černý rytíř odhalen a nikdo si nedovolil s králem zápolit naplno. Přece jenom riziko zranění bylo při kolbě velké a důsledky pro království mohly být v tom případě katastrofální, a tak se stávalo, že králové často vyhrávali i pokud v rytířském klání zrovna neexcelovali. Každopádně se jde jen těžko ubránit dojmu, že král našel v Maurce opravdové zalíbení a celý turnaj byla skvěle vypracována záminka, jak se k ní dostat.

O celé události víme také díky uštěpačné kurtoazní básni William Dunbara. V ní si rozhodně nebere servítky a Elen More popisuje mimo jiné jako bečku dehtu oblečenou v drahých šatech nebo používá nelichotivá přirovnání k opici, žábě a kočce. Na závěr každé sloky přichází refrén, který zní „má paní s obřími rty“.  Jak vidno královo zalíbení do černé královny krásy nesdíleli všichni skotští dvořané a někteří přítomnost „černé královny“ nesli dost těžce. Možná právě proto potřeboval pro styky s Elen záminku v podobě turnaje. 

Navzdory všem darům a králově přízni, ale obě Maurky na králově dvoře byly především exotické kuriozity a sloužily zejména k prezentaci dvorské kultury a bohatství panovníka.