Postrach historiků Antonín Boček vykrádal archivy, falšoval české dějiny

Dějiny Moravy byly oproti dějinám Čech nebo dějinám Prahy v minulosti tak trochu opomíjené. To chtěl změnit historik a archivář Antonín Boček, který přišel s projektem nesoucím název Moravský diplomatář. V letech 1836 až 1903 tak vycházely soubory písemných pramenů vztahujících se k moravským dějinám. Soubor Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae obsahuje celkem 15 svazků s prameny do roku 1411. Ovšem právě Antonín Boček do něj umístil celou řadu padělků, které sám vyhotovil. A tak bohužel monumentálnímu dílu značně ubral na věrohodnosti.

Přenesme se nyní do atmosféry doby 19. století, do času emancipace novodobého českého národa. Tehdy se objevovaly snahy zdůraznit význam a slavné okamžiky minulosti českého národa. Taková byla zkrátka tehdejší situace. A tak byly české dějiny i trochu přikrášlovány. Známé jsou padělky Rukopis královédvorský a zelenohorský. Jeden z jejich autorů Václav Hanka prý ve starých rukopisech vybarvoval iluminace, aby lépe vypadaly. Josef Mocker zase nechal nově postavit hrad Karlštejn, aniž by respektoval jeho původní podobu. A tak také Antonín Boček přibarvoval dějiny Moravy.

Jak již bylo zmíněno, Antonín Boček byl historik a archivář. Po absolvování gymnázia v Těšíně, Znojmě a Brně vystudoval filozofii v Litomyšli a v Brně. Po neúspěšném studiu práv ve Vídni se stal učitelem na gymnáziu v Brně. Od roku 1826 působil jako vychovatel a učitel ve šlechtické rodině Mittrowských. Později byl úředníkem na Moravském guberniu, nejvyšším správním úřadě na Moravě, kde měl za úkol pořádat archivy zrušených moravských klášterů. Právě zde se Boček začal poprvé soustavně zabývat moravskými dějinami. V roce 1830 se přesunul do Olomouce, kde pracoval v univerzitní knihovně a později zde byl jmenován profesorem české řeči a literatury. V Olomouci se rovněž věnoval badatelské činnosti v archivech. Své badatelské putování po moravských i zahraničních archivech začal v roce 1837 po svém jmenování moravským zemským historiografem.

Zřejmě proto, že Antonín Boček vystudoval literaturu, toužil dějiny psát jako poutavé příběhy. A když takové v archivech nenacházel, neváhal si je vymyslet. Začal tedy padělat zlomky kronik nebo klášterní anály. Dával si přitom pozor, aby falzifikáty vypadaly věrohodně – používal proto dobové jazykové obraty a dbal na formální podobu. Měl například zfalšovat listinu, která by dokládala přítomnost templářů na Moravě před rokem 1235. Navíc z archivů kradl písemnosti, prý si je schovával v tajných kapsách svého pláště. Proto si později v některých archivech nemohl zapůjčovat dokumenty.

Moravského padělatele nakonec odhalil František Palacký. Ten začal nejprve s Bočkem spolupracovat. Ovšem Boček mnohdy odmítal Palackému půjčit některé prameny, samozřejmě falzifikáty. Údajně je neměl ještě dopsané. Palacký ho proto obvinil z falšování středověkých listin.

Abychom ale Antonína Bočka jenom neočerňovali, je nutné vyzdvihnout také jeho zásluhy. V archivech nalezl celou řadu cenných písemností, vyhotovil kopie mnoha listin a připravil přehledný soubor moravských písemných pramenů.

Dramatický život historika a archiváře měl i dramatický konec. Roku 1847 spadl ze schodů. Zdánlivě obyčejná zlomenina nohy se špatně hojila, což mělo za následek embolii a mrtvici.