KOMENTÁŘ | Svět kvůli Michaelu Jacksonovi zešílel. Pokrytcům konečně začalo vadit, že byl asi pedofil

Nikdo soudný nemůže na sto procent říct, že Jackson byl skutečně pedofilem. Odsouzen za to nebyl a důkazy jsou postaveny na výpovědích údajných obětí a na důkazech vyšetřovatelů. Přesto se lze domnívat, že tomu tak mohlo být. Indicií je spousta, a byly tu celou dobu. Jen je nikdo nechtěl vidět.

O zálibě slavného zpěváka v mladých chlapcích se hovoří roky. Ve skutečnosti už v dobách jeho největší slávy bylo leckomu divné, proč se obklopuje nezletilými hochy. Tehdy si ale nemohl nikdo dovolit nic říct. Jackson byl ikona, legenda, kterou nebylo radno pošlapat.

Až do roku 2003. Tehdy vyšel dokument, který Jacksona prezentoval jako bezcharakterní bestii, padla dokonce žaloba a k soudu se dostal případ sexuálního obtěžování nezletilého chlapce. Už tehdy se potvrdilo, že Jackson má nezdravou zálibu v podivných věcech.

Vyšetřovatelé totiž v jeho sídle objevili "nechutnou a zvrácenou sbírku obrázků zobrazujících týrání dětí." Dále fotografie dospělých lidí s dětmi bez oblečení a sadomasochistické výjevy. Zpráva se sice objevila na veřejnosti až po letech, ale minimálně úřadům tehdy muselo být jasné, s kým mají tu čest.

I veřejnost se ale tehdy něco málo dozvěděla. Třináctiletý Gavin Arvizo a stejně starý Jordan Chandler obvinili zpěváka z obtěžování a ačkoliv byl v prvním případě viny zproštěn a ve druhém se dohodl na mimosoudním vyrovnání, minimálně přesné popisy zpěvákova pohlaví jsou zarážející. Chlapci si vymyslí ledacos, něco takového by ale trefili jen těžko.

Zkrátka a dobře důkazy byly a navzdory chybějícímu soudnímu verdiktu si každý mohl udělat obrázek sám. V čem se tedy liší stávající vlna zájmu o osobu Michaela Jacksona od té před 16 lety? V tom, že přišla ta správná doba.

Stejně jako tehdy, i dnes stojí výpovědi na slovech dvou lidí. Stejně jako tehdy, i dnes je zpěvák obviňován ze zneužívání chlapců. Svět se ale už jeho hudby nabažil, přestal truchlit nad jeho smrtí, a chybí mu velké téma, které by mohl řešit. A tak přišel na přetřes Jackson. A to, že se mu mediální pozornosti dostává až několik týdnů poté, co dokument poprvé spatřil světlo světa na Sundance, potvrzuje, že svět zkrátka čekal na vhodnou dobu.

O to více zarážející je pokrytecký postoj některých firem a společností. Například tvůrci seriálu Simpsonovi vymazali epizodu, v níž Jackson daboval blázna. Proč tak neučinili v roce 2003? Nebo v roce 2005, kdy se případ dostal k soudu? Můžeme se ale ptát i opačně. Proč tak činí dnes, pouze na základě výpovědi dvou mužů, když opět chybí soudní verdikt?

To, co Jackson pravděpodobně dělal, je hanebné, nechutné a neodpustitelné. Svět o tom ale věděl dlouhé roky, resp. nyní se nedozvěděl nic až tak převratného. Jen další lidé potvrdili to, co se řešilo už před lety.

Celá věc má ale i odvrácenou stránku, kterou jsme naposledy mohli pozorovat ve vlně MeToo. Stačí totiž jedna, dvě výpovědi na to, aby svět změnil názor na kohokoliv. Aby veřejnost zešílela. Presumpce neviny se nenosí, lidé věří vyřčenému a odsuzují, aniž by byli soudci.

Problém je totiž v tom, že nikdo skutečně neví, jestli je dokument Leaving Neverland pravdivý, jestli výpovědi stěžejních mužských protagonistů skutečně odpovídají realitě, a jestli opravdu docházelo k tomu, co je ve snímku popisováno. O to více, když další chlapci, kteří se s Jacksonem hojně vídali, popřeli, že by došlo k jakémukoliv obtěžování. V čele s Macaulayem Culkinem. A to s ním spali v jedné posteli.

Svět má opět téma k řešení. Téma, o kterém věděl 16 let. Dnes ale padají rozsudky, bez ohledu na to, jestli se obvinění zakládají na pravdě. Dokument Leaving Neverland je sondou do života Michaela Jacksona, šílenství kolem něj je ale pro změnu sondou do duše současné společnosti.