Intelekt a tvořivost dostaly na frak. Podle psychologů stojí civilizace na pomluvách

Zatímco již v bibli se o pomlouvání píše a lživé pomlouvání je v křesťanství považováno za hřích, současní psychologové je vnímají odlišně.

Co jsou vlastně pomluvy? Podle oficiální definice se jedná o hovor mezi nejméně dvěma osobami, který se dotýká osoby třetí, která je aktuálně nepřítomna. Tendenci pomlouvat mají již děti od pěti let.

I přes velmi špatnou pověst pomlouvání, tak hovor o někom za jeho zády má zlomyslný záměr jen ve 3 až 4 % případů. Podle výzkumu vědců z Univerzity v Texasu má pomlouvání, v němž se sdílí negativní informace o nepřítomné osobě, svým způsobem pozitivní efekt na ty, co tyto řeči vedou. Jednoznačně totiž takovýto hovor osoby sbližuje.

Dalším pozitivem pomluv je, že osoby, které je poslouchají, mají tendence k hlubší reflexi svého chování. Pokud se jedná o negativní pomluvy, jedinci, kteří je vyslechnou, se pak cítí lépe a jsou na sebe pyšnější, protože takové věci aktuálně nedělají. Respondenti psychologických výzkumů, také uváděli, že pokud slyšeli nějaké drby a pomluvy, snažili se z nich sami poučit.

Svým způsobem, můžou mít pomluvy pozitivní efekt i na ty, proti nimž cílí. Následná ostrakizace ze společnosti je totiž vede k reflexi jejich chování a následným snahám se polepšit.

S teorií o zcela zásadním pozitivu pomluv přišel evoluční psycholog Robin Dunbar. V rámci vývoje lidského druhu je podle jeho teorie pomlouvání výlučně spojeno se škrábáním zad a vybíráním parazitů, které můžeme dodnes sledovat jako projev lásky u jiných primátů. Když se u člověka začaly vyvíjet řečové schopnosti, začal je používat k pomlouvání, což vedlo k lepší kooperaci druhu. Na základě této spolupráce bylo umožněno člověku vybudovat civilizaci.

Velkolepá lidská technologická civilizace, tak dost možná stojí především na pomluvách.