Britská královská rodina využívá k nejrůznějším účelům celou řadu přepychových sídel. Jaká je jejich historie a k čemu dnes slouží?
Buckinghamský palác
Londýnský Buckinghamský palác je dnes oficiálním sídlem britských panovníků. Zároveň se jedná o největší královskou pracovnu na světě, slouží i jako prostor pro významné státní akce či pro veřejná vystoupení královské rodiny. Buckinghamský palác je rovněž často vyhledávaným turistickým cílem.
Historie paláce sahá do roku 1633, kdy se mu říkalo podle tehdejšího majitele Goring House. Na počátku 18. století byla původní budova přestavena na přání Johna Sheffielda, 1. vévody z Buckinghamu a Normanby, který zastával vysoké funkce u královského dvora a výrazně se podílel na vládě. Rodu však sídlo dlouho nepatřilo, již roku 1762 ho zakoupil král Jiří III. a od té doby ho využívá britská královská rodina.
Dnešní podoba Buckinghamského paláce se začala rodit během rekonstrukce započaté roku 1826, tehdy se pustilo i do luxusního vybavování interiérů, což se stalo terčem kritiky v dobovém tisku. Další stavební úpravy byly realizovány za vlády královny Viktorie, kdy došlo ke zpříjemnění komfortu bydlení. Značně zanedbaný palác prý tehdy nebylo možné ani celý vytopit – komíny byly ucpané, z krbů a kamen tak čoudilo. Ventilace také nefungovala. Absence vytápění i ventilace vedla k tomu, že v celé budově bylo chladno a zápach. To se roku 1840 naštěstí napravilo, a vzniklo tak nejenom pohodlné bydlení, ale také například známý balkon, z něhož dodnes vystupují a zdraví lid členové britské královské rodiny. Jako oficiální královské sídlo slouží Buckinghamský palác až od počátku 20. století. Budova ovšem není v majetku britské královské rodiny, ale státu.
Kensingtonský palác
V Londýně se nachází také další královská rezidence, Kensingtonský palác. Dnes je sídlem následníka trůnu, prince Williama a jeho rodiny. Objekt vznikl již v 17. století pro politika a právníka sira Heneage Finche. V roce 1689 se budova stala majetkem Viléma Oranžského, tehdejšího anglického panovníka, který zde také roku 1702 zemřel na následky nešťastného pádu z koně. Také jeho manželka strávila poslední dny života na Kensingtonském paláci – na konci roku 1694 zde podlehla nákaze pravých neštovic v pouhých 32 letech. Roku 1819 v paláci přišla na svět královna Viktorie, ta zde také absolvovala křest, a to v přepychové kupolovité síni, která vznikla roku 1722 a dodnes tvoří dominantu celé budovy.
Windsor
Královská rezidence Windsor se nachází v hrabství Berkshire nedaleko Londýna. Po Pražském hradě je druhým nejrozsáhlejším obývaným hradním komplexem na světě.
Hrad Windsor má velmi dlouhou a zajímavou historii. Vznikl již v 11. století, někdy kolem roku 1070, a to pro tehdejšího krále Viléma I. Dobyvatele. Jeho syn Jindřich I. Anglický z hradu vytvořil oficiální královské sídlo. Ve 13. století začal s jeho přestavbami Jindřich III. Plantagenet a pokračoval v nich o století později i Eduard III. Za anglické občanské války palác zabral parlament a věznil zde krále Karla I. Stuarta. Po znovunastolení monarchie se na Windsor vrátil Karel II. Stuart, který mu dal barokní podobu. V 18. století objekt začal pomalu chátrat, následovaly proto stavební úpravy v rokokovém stylu.
V moderní době hrad obývala britská královská rodina za druhé světové války, kdy jim poskytl útočiště při bombardování Londýna. Později byl Windsor spíše příležitostným sídlem a místem pro odpočinek nebo významné soukromé události. Členové královského rodu zde oslavovali narozeniny, roku 2005 se zde uskutečnil svatební obřad prince Charlese a Camilly Parker. Hrad se stal posledním místem pobytu prince Philipa, manžela Alžběty II., který zde skonal. V přilehlé hradní kapli sv. Jiří se tradičně uděluje velmi prestižní britské vyznamenání – Podvazkový řád. Kaple je také místem posledního odpočinku britských panovníků.
Související
Protrhla se Desná. Před 110 lety došlo k nejtragičtější události na české přehradě
Když Alpy vydaly mumii. Před 35 lety byl nalezen Ötzi
historie , britská královna , hrad Windsor , Londýn , Buckinghamský palác , Kensingtonský palác
Aktuálně se děje
Aktualizováno včera
Volby přinesly těsný souboj v Praze a zásadní zvrat v Ústí, ve Žďáru rozhodl jediný hlas
včera
Dominance ODS v Brně skončila. V Ostravě ANO ztratilo voliče
včera
V senátních volbách ve Žďáru nad Sázavou rozhodl jediný hlas
včera
Starostové nechtěli úspěch v Praze zakřiknout. Naše vize má šanci, řekl Rakušan
včera
Souboj o Prahu míří do finále. STAN směřuje k vítězství, Piráti ztrácí, Macinka neskrývá zklamání
včera
Začala 14. řada StarDance. Eben s Kostkovou potvrdili konec, nejlepší tanec předvedl Dyk
včera
Zůstáváme nejsilnější politickou silou v zemi, v Praze proti mně budují nenávist, prohlásil Babiš po volbách
včera
Výsledky voleb přinesly dramatické zvraty. Metropole dál sčítají, někteří kandidáti mají o Senátu jasno
včera
Hnutí ANO ztrácí baštu v Ústí nad Labem
včera
Překvapivé volební zvraty: Kuba slaví úspěch s Naše Česko, Čunek post neobhájil
včera
Okamura přiznal zklamání z neúspěchu SPD v senátních volbách
včera
Volby v Praze: O vítězství se pere Spolu pro Prahu se STAN. ANO až čtvrté
včera
Kupka chce Vystrčila i nadále v čele Senátu. Portlík prozradil povolební plán
včera
Volby 2026: Sečteny přes tři čtvrtiny hlasů. Objevují se první výsledky z metropolí
včera
Grolich a řada dalších kandidátů na senátory uspěje už v prvním kole, odhaluje sčítání
včera
Jsme nejsilnější opozicí a největší konkurent hnutí ANO, prohlásil po volbách Rakušan
včera
Macinka a Turek slaví ve štábu Motoristů první mandát v Černoučku
včera
Sečteno 60 procent hlasů. Ve volbách propadla lavice a SPD, míní politolog
včera
Kupka řekl, co bude ODS považovat za volební úspěch
včera
Volby 2026: Polovina okrsků sečtena, po místních sdruženích vedou z vládních stran nadále lidovci
Sčítání hlasů v letošních komunálních a senátních volbách postupuje značným tempem a Český statistický úřad již má zpracovanou zhruba polovinu všech volebních okrsků. Výsledky nově přicházejí také z větších měst a regionálních center, kde okrskové komise postupně uzavírají protokoly a odesílají data do centrálního systému.
Zdroj: Libor Novák