Chuchelská bitka. Před 145 lety se v Praze poprali studenti

Jednalo se o rvačku mezi německými a českými skupinami pražských studentů. Vztahy mezi česky a německy hovořícími studenty byly v Praze dlouhodobě napjaté. Až do poloviny 18. století se na pražské univerzitě přednášelo v univerzálním jazyce vzdělanců, tedy v latině. Poté začalo přibývat přednášek v němčině, až tento jazyk postupně úplně nahradil latinu. Němčina se tak stala oficiálním vyučovacím jazykem. Studenti v němčině absolvovali nejenom přednášky, ale také v ní skládali závěrečné zkoušky. Kdo neuměl německy, měl smůlu. Němčina ovšem patřila k jazykům, které především vzdělaní Češi (a tedy také univerzitní studenti) dobře ovládali.

Z řad Čechů však zazníval čím dál více sílící nesouhlas, a tak na jaře roku 1881 došlo k vládnímu rozhodnutí, že pražská univerzita bude rozdělena na českou a německou sekci. Takovéto východisko se ale nelíbilo českým ani německým studentům. Zatímco Němci se obávali ztráty prestiže svého vzdělání, Češi zkrátka chtěli celou univerzitu českou. A na konci června roku 1881 se ukázalo, že to budou právě Češi, komu vláda nevyjde vstříc, protože ve volbách bylo zvoleno více Němců. A to čeští studenti neunesli.

Dne 28. června 1881 se konala slavnost německého studentského spolku. Němečtí studenti tehdy projeli městem ve slavnostních uniformách v německých národních barvách a poté se sešli v oblíbené výletní restauraci v Malé Chuchli. Za vyhrávání kapely se zde bavili již v dopoledních hodinách. Čeští studenti se jim ale rozhodli zábavu zkazit. Proto se již v předstihu v denním tisku objevila jejich provokativní zpráva, ať všichni toho dne dorazí odpoledne do Chuchle na „dostaveníčko“. Němečtí studenti neponechali nic náhodě a raději si zajistili hlídání objektu restaurace strážci, později se na místo dostavili i četníci.

Zpráva z novin se skutečně rozšířila mezi české studenty a ty v davech přijížděli parníky do Chuchle. Před restaurací v zahradě se shromažďovali a pobuřovali své německé spolustudenty zpěvem českých národních i vysloveně nacionálních písní. To byl však jen začátek. Z houfu českých studentů v jednu chvíli mezi skupinu těch německých někdo prudce hodil kus dřeva a následovala výzva k rvačce. Několik německých studentů, včetně prince z rodu Thurn-Taxisů, si vyslechlo i hanlivé výrazy. Němci poprosili četníky o sjednání pořádku, ti to ovšem příliš nezvládli. Během chvíle začaly mezi skupinu létat sklenice, lahve nebo kameny. Němečtí studenti se spíše jen bránili a chránili své hlavy před házenými předměty židlemi. Přesto jich většina utržila nějaké zranění, ať už od házených věcí, nebo od ran klacky ze strany Čechů. Němci se museli dlouho schovávat, než mohli vylézt ze svých úkrytů, utíkat na parník a dostat se do bezpečí. Cestou na parník z mostu ještě házeli Češi další kameny.

Několik zraněných Němců skončilo v nemocnici ve vážném stavu. Jenom pár Čechů bylo zatčeno, některé z českých útočníků čekalo vyloučení z univerzity. Vztahy mezi Čechy a Němci tato událost pochopitelně ještě více pokazila, a to na velmi dlouhou dobu.