Fronta na maso. Stalinův pomník na Letné vydržel jen sedm let

V roce 1956 totiž sovětský vůdce Nikita Chruščov přednesl proslulou řeč, v níž zkritizoval kult Stalinovy osobnosti. Českoslovenští komunisté dlouho váhali, jak na nový kurs zareagovat. K rozhodnutí odstranit Stalinovu sochu z Letné došli teprve v roce 1961. Návrh dílo postupně rozebrat byl pro svoji náročnost zamítnut, a tak byla socha na podzim 1962 natřikrát odstřelena.

Myšlenka postavit Stalinovi v Praze pomník se objevila záhy po skončení druhé světové války. Návrhů na jeho umístění bylo několik, zvláštní komise v čele s ministrem informací Václavem Kopeckým dala přednost Letné, konkrétně místu poblíž Hanavského pavilonu. Nakonec ale padlo rozhodnutí postavit pomník o trochu východněji, přímo proti Čechovu mostu.

Podoba monumentu vzešla z výtvarné soutěže vypsané v dubnu 1949. Z více než pěti desítek došlých návrhů vybrala porota k realizaci studii architekta Jiřího Štursy, jeho ženy Vlasty a sochaře Otakara Švece. Vítězný tým přišel s ideou sousoší, v němž bylo za Stalinem sešikováno osm postav, symbolizujících československý a sovětský lid. Právě kvůli množství postav se později monumentu přezdívalo "fronta na maso", ale porotci byli nadšení.

Na základní kámen budoucího pomníku poklepal premiér Antonín Zápotocký 22. prosince 1949. Vlastní stavební práce započaly v únoru 1952. Kvůli stavbě sochy musela Letnou opustit fotbalová Slavia, které se přesunula do Vršovic. Zpoždění stavby způsobilo, že se Stalin dokončení své sochy nedožil (zemřel v březnu 1953).

Slavnostnímu odhalení pomníku v květnu 1955 nepřihlížel ale ani jeho spolutvůrce Otakar Švec, který měsíc před tím spáchal sebevraždu.

Ze Stalinova pomníku zbyly pouze podzemní prostory, jež do roku 1989 sloužily jako skladiště. Krátce po sametové revoluci zde vznikl rockový klub a vysílala odsud i první soukromá rozhlasová stanice v Československu, dnešní Rádio 1. První nepřehlédnutelnou změnou byla instalace obřího kyvadla Vratislava Nováka v roce 1991.