Hrad Český Šternberk patří k nejstarším dochovaným hradům u nás

Stopy po nejstarších příslušnících rodu Šternberků vedou až do první poloviny 12. století. Rod tak patří mezi nejstarší české šlechtické rody. Dnes jejich prapředky nazýváme po nejstarším známém příslušníkovi, kterým byl Diviš. Jeden z jeho potomků, Zdeslav, nechal kolem roku 1240 vystavět hrad Šternberk nad řekou Sázavou, dnes nazývaný jako Český Šternberk. Právě po něm se rod začal nazývat Šternberkové.

Hrad se poprvé zmiňuje v roce 1241. K jeho založení tak muselo dojít již před tím kolem roku 1240., tedy před 780 lety. Hrad tak patří mezi nejstarší kamenné hrady u nás a svůj prim zaujímá především mezi šlechtickými hrady. Samotný název hradu vychází z tehdy módního poněmčování názvů panských sídel. V některých případech šlo o jediný název sídla, v jiných případech existovala česká a německá varianta. V tomto případě šlo o německé pojmenování "Sternberg“, tedy složeninu slov „Stern“ – hvězda a „berg“ – hora. Ve volném předkladu by tak bylo možné hrad nazvat jako hvězdná hora. Souvisí to též s rodovým erbem, respektive znakem, který je zlatá osmicípá hvězda na modrém poli. Jedná se o tzv. mluvící znamení. Rodové heslo zní latinsky "Nescit occasum", což v češtině znamená „nezná západu“ nebo „nikdy nezapadá“, a míní se tím ona šternberská hvězda.

Hrad tehdy zaujal příhodné staveniště ve středové části klesající ostrožny, kterou vymezovala řeka Sázava a její levostranný přítok, Šternovský potok. Jedinou ohrozitelnou stranu zajistil hluboký příkop, který přeťal celou šíři ostrožny. Přístup k hradu vedl z údolí od Šternovského potoka, kde musel překonat nejspíše lehčí formy opevnění v podobě palisád, než se dostal k samotné vstupní bráně. Dispozice hradu byla jednoduchá, typická pro šlechtická sídla té doby. Tvořila ji obranná věž, tzv. bergfrit a palác v nejchráněnější části. To vše bylo obehnáno hradbou.

Během dalšího stavebního vývoje, tak jak stoupala prestiž a tím i možnosti rodu Šternberků, rostla i obytná a reprezentační úroveň hradu. Jižní čelo hradu, kde dosud stála jen šťítová zeď, zaujal nyní věžový palác. Součástí starého paláce se ještě během 2. poloviny 13. století stala kaple. Jedná se o nejstarší doloženou kapli na šlechtickém hradě.

Hrad zůstával nepřetržitě v majetku Šternberků, konkrétně holické větve, až do časů tzv. Poděbradských válek. Tehdy se majitel hradu Zdeněk Konopišťský ze Šternberka postavil do opozice proti českému králi Jiřímu z Poděbrad, když stanul v čele tzv. Jednoty zelenohorské, která proti královi bojovala.

Hrad byl po několikaměsíčním obléhání dobyt a jistě ze značné části poničen. Na krátkou dobu se dostal do majetku straníků Jiřího z Poděbrad, ale již brzy na to se vrátil do rukou svých původních majitelů, kteří hrad obnovili a opravili. Po bolestných zkušenost věnovali značnou pozornost především obranyschopnosti hradu. Hrad získal další linii opevnění, Místo, odkud bylo možné hradu nejlépe ubližovat, tedy vrch přímo nad hradem, zaujala předsunutá dělostřelecká bašta. Ta je dodnes dochovaná a patří mezi nejlépe zachované u nás.

Hrad zůstal nadále v rukou Šternberků až do roku 1712, kdy holická větev rodu vymřela po meči. Hrad se na delší čas dostal do majetku jiných rodů, než jej 1841 koupil Zdeněk ze Šternberka z konopišťské větve. Hrad byl během té doby jen minimálně upravován. Zvyšovala se pouze úroveň obytného komfortu.

V rukou rodu byl po dalších více jak 100 let až do roku 1949, kdy byl zestátněn. Po krátké pauze se však v 90. letech minulého století opět vrátil do rukou Šternberků, konkrétně Zdeňka ze Šternberka, který je 20. generací potomků zakladatele hradu.