Kdy děti postavily prvního sněhuláka? Historie sahá až k Shakespearovi

Stavění postav ze sněhu je aktivitou s dlouhou historií. Nejstarší písemný doklad o sněhulákovi pochází z druhé poloviny 16. století, a to z pera samotného slavného anglického dramatika Williama Shakespeara, který o něm psal v dramatu Richard II.

Obliba tvarování sněhuláků vzrostla v průběhu 18. století, kdy také vzniklo jeho pojmenování. To se objevilo roku 1770 v jedné dětské knize vydané v německém Lipsku. Také nejstarší obraz sněhuláka byl vytvořen v 18. století. Jedná se o mědirytinu polského umělce Daniela Nikolause Chodowieckiho působícího v Německu, který se proslavil zejména jako ilustrátor knih. Na jeho zobrazení působí sněhulák poněkud děsivým dojmem – má totiž zlověstný výraz a v ruce výstražně svírá koště. Tato podoba má jednoduché vysvětlení. Tehdy byla zima vnímána jako období bídy, odříkání a smutku, a proto ani postava vymodelovaná ze sněhu nemohla působit pozitivně. Teprve během 19. století se pohled lidí na zimní roční období změnil, a tak se také sněhulák stal figurou veselou, znázorňovanou s milým výrazem ve tváři. Právě v 19. století se zrodilo stavění sněhuláků coby oblíbená dětská kratochvíle, což dokládá značný počet dochovaných ilustrací z dětských knih nebo motivů vánočních pohlednic z této doby. V prosinci roku 1892 byl například otištěn idylický zimní obrázek s dominantní sněhovou postavou v periodiku Anděl strážný s podtitulem Časopis pro křesťanskou mládež s doplňujícím textem:

„Nastala zima – trudná zima. Mrzne půda, sněhové vločky poletují vzduchem, celá příroda takřka odumřela. A přece přináší zima tak mnohé radosti, na které se těšívají velcí i malí. Pohleďte jen na pěkný obrázek, který vám strýček ku svému psaní připojuje, a dáte zajisté za pravdu jeho slovům. Jaký to veselý život ve sněhu a na ledě! Tu stojí především rozkošný sněhulák s nosem špičatým, s ústy nakřivenými, s podivným kloboukem; hrozí koštětem, ale žádný se ho nebojí, ani ten ptáček ne, jenž sedě na křehké ratolesti pokukuje na divného bělocha, kteréhož postavil dítek rozmar veselý.“

Od počátku 20. století již tvořil sněhulák nedílnou součást zimy i vánočních svátků, kdy zaplňoval místo nejenom na již zmíněných vánočních pohlednicích, ale také na vánočních stromečcích v podobě ozdobiček nebo v obchodech jako vánoční reklama. Tehdy se již sněhulák pomalu stával komerční postavou, tento aspekt se naplno projevil v moderní době, kdy pronikl do obchodních center, televizních reklam, literatury, populárních písní nebo rodinných vánočních filmů. U nás od 30. do 50. let minulého století do svých ilustrací sněhuláky často zahrnoval Josef Lada.

Postava sněhuláka se stala i předmětem rekordů. Jako největší sněhulák na světě je v Guinnessově knize rekordů zapsán ten, který byl vytvořen v únoru roku 1999 v americkém státě Maine. Figura ze sněhu měřila 34 a půl metru. V témže státě se podařilo tento rekord o devět let později překonat, když byla postavena sněhulačka přesahující svou výškou 37 metrů. V České republice vznikl největší sněhulák na začátku března 2005 v obci Dlouhá Třebová, vysoký byl 8,52 metru.

V Litvě v roce 2005 využili občané sněhuláky jiným způsobem. V této zemi je postava sněhového muže vnímána jako bytost hloupá, neschopná přemýšlet. A proto posloužila jako forma protestu proti vládě, když nespokojení Litevci u budovy parlamentu vytvarovali tolik sněhuláků, kolik bylo poslanců, tedy 141.