Jak doopravdy vypadaly středověké hrady ve své době?

Jak doopravdy vypadaly středověké hrady ve své době, dnes bezpečně nevíme. Dají se určit jen všeobecná pojítka a trendy, obecná pravidla či předpoklady, avšak přesná podoba konkrétních hradních objektů, jsou-li navíc v podobě ruin, bude vždy unikat. Dáno je to jednak absencí původních konstrukcí, ať už kamenných či dřevěných, jakožto stop po nich (v podobě otisků, spár atd.), jednak odlišnou mentalitou, která nám dnes již zcela nedovolí přesně imitovat tehdejší stavební a technologické postupy. Byť jsme jim v rámci experimentálních studií v mnoha ohledech blízko, výsledek je nakonec vnímán odlišně, ať už z estetického, funkčního či symbolického hlediska.

Přes všechny tyto problémy dnes existuje celá řada rekonstrukcí, o kterých je dle našeho úhlu pohledu možné říci, že jsou věrohodné a do maximální možné míry autentické. Tento fakt umožňuje mnohdy dlouholetý výzkum daných lokalit a obeznámenost s mnoha analogiemi napříč Evropou. Efektivitu jim dodávají jistě i široké grafické možnosti, které umožňují dnešní moderní počítačové programy. V každém případě jsou vždy doplněné o velkou míru subjektivních představ. Pohled na tentýž hrad se tak individuálně může měnit, například v provedení ochozů, výšce a tvaru staveb, existenci či neexistenci daných pater či konstrukcí atd.

Představy o podobě hradů přináší velkou měrou archeologické nálezy. Ty například podle kubatury zdiva dokážou dát představu o výšce zděné části. Nálezy uhlíků či mazanice s otisky po dřevě dokážou indikovat zaniklou dřevěnou/hrázděnou část stavby apod.

Mnohdy barvitější představy však přináší studium ikonografie, tedy dobové vyobrazení hradů. K nejstarším a současně nejznámějším patří vyobrazení hradů na tapiserii z Bayeux. Ty zobrazují tzv. motte, starší typ hradu z 11. století. Pro představu o podobě hradu v rámci středoevropského prostoru ve vrcholném středověku jsou přeci jen vhodnější pozdější vyobrazení, například z budyšínského rukopisu Kosmovy kroniky či iluminace pařížského zlomku Dalimilovy kroniky. Pro české země má pak velkou výpovědní hodnotu Bible Václava IV., která umožňuje představu o podobě hradů na přelomu 14. a 15. století.

Detailnější a do jisté míry autentičtější, co se týče zobrazení architektonických a konstrukčních prvků, jsou až vyobrazení z 15. století. K těm nejkrásnějším a neznámějším jistě patří vyobrazení hradních sídel a měst v liturgickém rukopise Přebohatých hodinek vévody z Berry, které vznikly někdy kolem roku 1410.

Zdroj pro naši představu o původní podobě hradů však nepřináší jen dobové kroniky a rukopisy. Najdeme je i na samotných hradech.

Je to všeobecná fáma, že středověké hrady byly neomítnuté a jejich zdi měly podobu režného zdiva. Toto klišé vzniklo až v romantickém 19. století. Pravdou je, že hrady byly ve své době omítnuté a mnohdy až křiklavě zdobené nástěnnými malbami a to jak v interiéru, tak exteriéru. Doklady o barevném vnějším nátěru jsou například na hradě Egerberk.

Ještě bohatší výzdobu měl hrad Žirovnice. Majitelé hradu ozdobili jeho paláce nejen uvnitř, ale též na vnější straně, v prostorách ochozu, křiklavě barevnými nástěnnými malbami. V nejreprezentativnějším prostoru, v tzv. zelené světnici, lze najít i velkoformátové zobrazení hradu a to s velkým lpěním na detailu. Hrad tak lze vidět v jeho původní podobě kolem roku 1490.

Vyobrazení svého rezidenčního sídla a panství, tedy ovládaného území, se stalo módním především na konci 15. století. Tehdy na mnoha českých hradech vznikají tzv. zelené světnice, kde hradní pán barevně ilustroval zidealizovaný obraz svého panství a majetku. Mezi vesnicemi, poli a lesy se zde nachází i samotné sídlo. Tento trend lze vidět mimo jiné i na hradě Houska či původně vodním hradě Blatná. 

Dobové vyobrazení, avšak doplněné či zkreslené o řadu atributů a symbolů, lze najít i na dalších hradech. Nemusí se totiž vždy jednat o prostor zelené světnice, ale například hradní kapli, kde se vyobrazený hrad tkví v rámci náboženské scény. To nabízí například hrad Švihov.