Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě skrývá unikátní dílo, které dodnes budí otázky

Datace výstavby rotundy dodnes budí diskuzi, stejně jako vznik samotného raně středověkého hradu. Zatímco jedna skupina odborníků se přiklání k přesunu správního centra ze starého velkomoravského hradiště sv. Hippolyta na druhou stranu údolí již na přelomu 11. a 12. století, tedy za časů knížete Konráda I. a jeho syna Litolda, jiní uvažují spíše až o Konrádovi II. Znojemském. Třetí skupina hovoří dokonce o vzniku nového přemyslovského hradu již za časů Břetislava I., což se ovšem zdá jako nejméně pravděpodobné. S jistotou lze říci pouze to, že nový hrad zde vzniká skutečně někdy kolem roku 1100 ze snahy zvýšit nároky na obranu a reprezentaci, které už staré hradiště nesplňovalo.

Výstavba rotundy sv. Kateřiny spadá do doby vzniku samotného hradu. Archeologický výzkum v letech 1987 - 1989 a následný průzkum stavebně-historický vyloučily hypotézy o velkomoravském původu stavby. V době stavby znojemského hradu vzniká i poměrně velké předhradí, zárodek budoucího města Znojma, a na jeho nejvyšším pahorku byl založen chrám sv. Michala. Právě jemu byla rotunda filiálně podřízena.

Původně byla svatyně zasvěcena Zvěstování Panny Marie, jak to dokládá také gotický latinský nápis, objevený při restaurování maleb v roce 1949. Podobu a roli hradní rotundy ovlivnily především složité vztahy mezi členy dynastie Přemyslovců v 1. polovině 12. století. Vládnoucí český kníže Soběslav I. zprostředkoval Konrádovi II. Znojemskému za nevěstu Marii, dceru srbského vladaře Uroše, která byla sestrou uherské královny. Při této příležitosti došlo patrně roku 1134 k úpravě rotundy a k uvedení nového patrocinia sv. Kateřiny. Od 13. století je rotunda označována jako panovníkova kaple, "regia capella", tedy "královská kaple".

Vnitřní výzdoba rotundy vzniká nejpravděpodobněji dodatečně, nikoliv ihned po dostavbě. To svědčí o jejím větším stáří a vzniku společně s celým areálem hradu, který však není možné blíže datovat. Samotná výzdoba vzniká za časů knížete Konráda II. Znojemského a souvisí opět s vnitropolitickým vývojem.

Český kníže Soběslav I. totiž nezískal trůn roku 1125 právem (podle stařešinského zákona Břetislava I.), proto se snažil si vládu pojistit a během prvních let vlády nechal zatknout a uvěznit všechny ostatní Přemyslovce, aby se žádný z nich nemohl hlásit o trůn. Pražský trůn se rovněž snažil zajistit svým synům navzdory stařešinskému řádu. Soběslav také vládl bez ohledu na mínění velmožů, kteří proti němu roku 1130 připravili spiknutí s úmyslem ho zabít. Povstání sice bylo odhaleno a jeho strůjci potrestáni, ale Soběslav byl nucen změnit způsob vládnutí. Smířil se s ostatními Přemyslovci a moravským členům rodu vrátil jejich úděly. Sblížil se více s Konrádem II. Znojemským, neboť ten měl podle stařešinského zákona po Soběslavovi nastoupit na trůn, a uzavřel s ním dohodu, podle níž dostal Konrád příslib nástupnictví po Soběslavovi výměnou za opatrovnictví Soběslavových synů, kterým měl po sobě zajistit trůn. Tato dohoda byla uzavřena při příležitosti svatby Konráda a Marie Srbské roku 1134, kdy též vzniká výmalba uvnitř rotundy.

Je zde vyobrazeno 19 přemyslovských knížat s prvním českým králem Vratislavem a jeho nástupcem Konrádem I. Ústředním motivem je povolání Přemysla Oráče na český trůn. Pod nimi je na freskách zobrazen cyklus z Kristova mládí, počínaje obrazy Zvěstování Panny Marie, Navštívení, Narození Páně, Zvěstování pastýřům a Klanění Tří Králů a mnoho dalších výjevů.

Jako nejpravděpodobnější se jeví hypotéza, která vykládá výmalbu rotundy s postavami přemyslovských panovníků a pověstí o vzniku dynastie (a státu) coby symbol Konrádova nároku na pražský trůn.

Jiné teorie dávají malby do souvislosti s oslavami stého výročí panování Přemyslovců na Moravě, nebo jako zdůraznění principu "translatio regni", tedy přenesení koruny z Velké Moravy do přemyslovských Čech.