Jak vznikly moderní potraviny? Historky, o kterých jste zřejmě nikdy neslyšeli

Kuřecí nugetky

Kuřecí nugety jsou dnes díky fastfoodovým řetězcům známé po celém západním světě. Jejich historie přitom není nijak dlouhá. Světlo světa spatřily až v roce1980. Americká vláda tehdy naléhala, aby Američané konzumovali méně tuků, což způsobilo pokles prodeje hamburgerů. Výrobci tak byli nuceni hledat jiné řešení. Řetězec McDonald 'se rozhodl přejít na prodej kuřat s méně tučným masem.

Po několika pokusech firma zařadila do prodeje kuřecí kousky, které nazvali McNuggets. Kuřecí nugety jako takové vymyslel profesor Robert C. Baker, který vyrůstal v době Velké hospodářské krize. Jelikož trpěl nedostatkem potravin, snažil se vymyslet jídlo s nejvyšší možnou hodnotou kalorií za nejnižší cenu. Po mnoha pokusech stvořil kuřecí nugetky. A i když ho McDonald 've své historii vzniku kuřecích nugetek nezmiňuje, je pravděpodobné, že se jejic tvůrce inspiroval právě Bakerovým výzkumem.

Kečup

Naopak kečup, který si k nugetkám rádi dopřáváme, má historii mnohem delší. Západní svět se poprvé setkal s rajčaty na konci 14. století, kdy je námořníci přivezli z Ameriky. Jenže lidé jim zpočátku nedůvěřovali a mysleli si, že červené plody jsou jedovaté. Rajčata pronikly do italské a španělské kuchyně až v 18. století. V Evropě kečup známe od 16. století, kdy obchodníci navázali kontakt s Čínou. Obchodníci přinesli s sebou pikantní omáčku z ryb zvanou ke-tsiap, která byla velmi populární. V angličtině se kečup (pod různými jmény: catsup, catchup, ketsup, kitchup či ketchup) poprvé vyskytuje ve slovníku z roku 1690 ve významu husté východoindické omáčky nebo později jakékoli omáčky obsahující ocet.

První klasický kečup z rajčat vyrobil James Meas v roce 1812. Rajčata se však rychle kazily a kečup po pár dnech páchl, proto do něj začali přidávat velké množství konzervačních látek, z nichž mnohé byly pro lidské zdraví nebezpečné. Až počátkem 20. let 20. století jejich Henry Heinz nahradil bezpečnějšími konzervanty a již od roku 1907 vyráběl 13 milionů lahví ročně.

Bramborové lupínky

George Crum, šéfkuchař restaurace v Saratoga Springs v americkém státě New York, poprvé nabídl hostu smažené tenké bramborové lupínky, kterým dnes říkáme chipsy, 24. srpna 1853. Nešlo ale o hledání nového jídla, ale o pomstu protivnému hostovi, který dvakrát vrátil hranolky, které se mu zdály moc tlusté. Vynalézavý Crum nakrájel brambory na tenké plátky a osmažil je dozlatova na oleji. Křupavé chipsy ale k jeho překvapení zákazníkovi zachutnaly a brzy se staly specialitou restaurace. 

V roce 1860 si Crum otevřel vlastní restauraci a její atrakcí byl právě košík chipsů na každém stole. Svůj nápad si nedal nikdy patentovat, ani se nepokusil rozvinout obchodování s touto pochoutkou. Vyrábět brambůrky ve velkém začal jako první Američan William Tappendon v roce 1895 v americkém Clevelandu, po roce 1921 jejich už vyrábělo několik podnikatelů po celé zemi. Dalším tahem bylo balení chipsů do menších kapes z voskovaného papíru. Autorkou nápadu byla v roce 1926 Laura Scudderová.

Kukuřičné vločky

Snídaňové cereálie mají dlouhou historii, teplou obilnou kaši ostatně jedli naši předkové odnepaměti. Nápad konzumovat studené obiloviny vznikl v ale až nedávno. S kukuřičnými vločkami přišel jako první John Kellogg počátkem 20. století. Tento lékař paradoxně věřil, že pohlavní styk poškozuje duševní, emocionální a fyzickou rovnováhu člověka. V rámci své filosofie vytvořil kukuřičné vločky.

V té době totiž mnoho lidí snídalo maso, které podle Kellogga vedlo ke zvýšené touze. Věřil, že konzumace obyčejných potravin během dne chuť na nemravné hrátky. A tak se na trh dostaly kukuřičné vločky. Ekonomický potenciál produktu viděl jeho bratr Will, který trval, aby do vloček přidali cukr, který John také neuznával. A tak začali v roce 1906 prodávat Cornflakes jako vlajkový produkt své společnosti Kellogg.

Nutella

Nutella je jednou z nejznámějších a nejpopulárnějších pomazánek na světě. Výrobce Ferrero na ni používá více než čtvrtinu celosvětové produkce lískových ořechů. Úspěch společnosti udělal z generálního ředitele Michele Ferrera v určitém období nejbohatšího člověka v Itálii a 20. nejbohatšího na světě. Nutella přitom vznikla jako experiment. 

Během druhé světové války byl v Itálii absolutní nedostatek kakaa, Pietro Ferrero vymyslel recept, ve kterém smíchal 50 procent mandlí a lískových ořechů a 50 procent čokolády. Pomazánku pojmenoval Gianduja a ta se stala v zemi obrovským hitem. O několik let se přestěhoval do větších prostor, najal dělníky, nakoupil nákladní auta a začal produkt vyrábět ve velkém. Balil ho do sklenic pod názvem SuperCrema. V roce 1963 bylo složení znovu upraveno a produkt byl již definitivně přejmenován na Nutella. První sklenice Nutelly opustila továrnu Ferrero 20. dubna 1964.