Před 100 lety začala v USA slavná prohibice. Dopadla neslavně

Zákon i ústavní dodatek zakázaly výrobu, prodej nebo dopravu opojných nápojů ve Spojených státech. Výsledek prohibice ale byl rozpačitý. Americe přinesla hlavně explozi tajných palíren, korupci a zločinnost. Lidé tak pili dál, podle odhadů snad i více než předtím. Prohibice byla zrušena až v roce 1933 schválením 21. dodatku americké ústavy.

Národní prohibiční zákon navrhl republikánský člen Sněmovny reprezentantů Andrew Volstead (1860-1947). Americký Kongres návrh zákona schválil i přes veto prezidenta Woodrowa Wilsona v říjnu 1919. Za alkoholické nápoje byly podle zákona považovány ty, které obsahovaly více než půl procenta alkoholu. Výjimka byla udělena jen pro výrobu a prodej tekutin s obsahem alkoholu, které sloužily lékařským účelům nebo náboženským obřadům.

Prohibici zavedl 18. dodatek americké ústavy, jehož ratifikace byla ukončena 16. ledna 1920. Přijetí dodatku bylo nutné, protože federální vláda neměla moc pravomocí regulovat obchod v rámci jednotlivých států. Prohibiční dodatek obsahoval tři body: "Rok po ratifikaci tohoto článku se zakazuje výroba, prodej nebo doprava omamných nápojů, jejich dovoz a vývoz s clem jejich použití na území Spojených států a všech územích podléhajících jejich jurisdikci. Kongres i jednotlivé státy mají jednotné právo provést ustanovení tohoto článku v příslušném zákonodárství. Tento článek bude neplatný, nebude-li ratifikován jako doplněk k ústavě zákonodárnými sbory jednotlivých států, jak to předpokládá ústava, během sedmi let od okamžiku, kdy jej Kongres předložil státům ke schválení".

Hnutí propagující umírněnost v pití se ve vyspělých státech objevila podle historiků v 19. století. Jednalo se většinou o vyšší daně pro výrobce a prodejce. První zákaz se v USA (stát Maine) objevil v roce 1846. Po občanské válce hnutí za abstinenci nabylo na síle opět v první polovině 20. století a hlavními "tahouny" byly různé ženské spolky a církev. Postupně začaly zakazovat prodej alkoholu některé státy USA a vše skončilo celostátní prohibicí.

V prvních letech prohibice se podle vládních odhadů snížila spotřeba alkoholu o 20 až 30 procent, u lihovin to bylo dokonce 50procentní snížení. Zanedlouho ale tekl alkohol mnohem větším proudem než před prohibicí a propadlo mu mnohem více lidí. Prohibice vedla k rozkvětu černého trhu, pašování a vzniku pokoutních náleven a palíren. Například jen v New Yorku se jejich počet zvýšil z 30.000 na 100.000. Kvalita podomácku vyráběných "dryáků" ale byla špatná, mezi konzumenty nebyla výjimkou ztráta zraku či smrt.

Období prohibice se také stalo zlatým věkem zločinu. Jedním z center zločinu se stalo i Chicago, v němž působil nechvalně známý Al Capone. Capone a jeho gangsterská organizace kontrolovala nejen Chicago, ale měla vliv dokonce i v New Yorku. Na prohibici si Capone vydělal desítky milionů dolarů, nakonec ale skončil ve vězení kvůli daňovým únikům.

Podle Charlese Hansona Towna, autora knihy Vzestup a pád prohibic, se během prohibice zvýšil počet vražd (v souvislosti s černým trhem s alkoholem) o téměř 80 procent a do nebývalých rozměrů narostla další kriminalita. Podle údajů Asociace proti prohibičnímu dodatku přišel stát kvůli prohibici na daních o 860 milionů dolarů (asi 14 miliard v dnešních cenách), další desítky milionů vláda musela vydat na zajištění dodržování zákonů.

V březnu 1933 byl nejprve zrušen zákaz prodeje piva a vína a v prosinci téhož roku schválením 21. dodatku americké ústavy byla prohibice zcela zrušena. Stalo se tak poprvé, co jeden dodatek zrušil druhý. Skončil tak "vznešený experiment", jak prohibici nazval někdejší prezident Herbert Hoover. Dodnes ale v USA existují takzvané "suché okresy", kde platí zákaz prodeje alkoholu.

Ve stejné době jako USA sáhly k omezení spotřeby a výroby alkoholu evropské severské státy s výjimkou Dánska. Všechny tyto země od prohibice postupně ustoupily, do dnešních dní ale prodej alkoholu omezují. Neslavně také skončila další slavná prohibice, protialkoholická kampaň, kterou v roce 1985 zahájil v Sovětském svazu šéf státu Michail Gorbačov.