Uvaření, či upečení zaživa? Krutost lidstva neznala v dějinách mezí

Jak už bylo nastíněno, vaření lidí skutečně není jenom výmyslem kanibalů. Odborný časopis Britannica.com informoval, že poprava ponořením odsouzence do vroucí vody, oleje, dehtu, vína nebo olova nebyla v Evropě ničím výjimečným. Například za vlády římského tyrana Nera bylo tisíce křesťanů doslova usmaženo ve vařícím oleji za teploty více než 100°C. Sami jste si asi vyzkoušeli, jak to pálí, když se nechtěně dotknete rozpálené pánve. Dokázali byste si představit, že by jste strčili celou ruku do friťáku?

Podobné tresty se ale nevyhýbaly ani středověku a ranému novověku. Podle historických spisů se toto praktikovalo od 12. do poloviny 16. století. Jednalo se o trest za ty nejtěžší zločiny. Zákon anglického krále Jindřicha VIII. pamatoval na vaření travičů. V jiných zemích například ve Francii nebo Nizozemsku se v kotli vařili k smrti padělatelé a penězokazy. V českých zemích se k tomuto brutálnímu způsobu popravy uchylovali například husité při svých honech na katolické kněží a mnichy.

Nejhorší byly případy, kdy byl odsouzenec nejprve ponořen do studené kapaliny, pod níž byl zapálen oheň. Utrpění tak bylo mnohem větší a delší.  U některých kapalin se smrt dostavila velmi rychle. Tak jako tak by se dalo říct, že se jednalo o drastičtější způsob umírání než upalování na hranici, kde odsouzenec nezemřel na následky popálení, nýbrž otravu jedovatým oxidem uhelnatým. Dalo by se tedy říct, že husité pro své nepřátele vymysleli mnohem brutálnější trest, než kterým si musel projít jejich patron.

Vaření či upálení zaživa svojí brutalitou ale rozhodně nepředčí takzvaného bronzového (někdy také sicilského) býka. Princip je jednoduchý. Odsouzenec je uzavřen dovnitř býčí sochy, pod níž je zapálen oheň. Dotyčný se doslova upekl k smrti. Typický byl pro období 570-554 před naším letopočtem, kdy město Agrigento na Sicílii ovládal despota Falaris. Ten svého řemeslníka Perilause poprosil o vyrobení něco, co by mohlo být uměleckým dílem a popravčím i hudebním nástrojem. 

Bronzový býk byl mimo jiné vybavený také systémem troubelí, prostřednictvím nichž vycházel odsouzencův křik změněný na zvuk bučícího býka. Falaris měl z jeho vynálezu radost, ale nevěřil, že funguje, a proto se rozhodl býka vyzkoušet přímo na Periliovi. Zde se historické prameny nicméně rozcházejí.

Někteří totiž tvrdí, že Perilius měl původně jenom zhotovit sochu býka, a že z ní tento drastický popravčí názor pouze udělal, aby se zavděčil Falariovi. Toho ale Periliova "zvrhlost" pobouřila natolik, že mu dal takříkajíc ochutnat vlastní medicínu. Smrt v bronzovém býkovi nakonec měl nakonec nalézt i sám Falaris poté, co ho porazil jeho sok Telemachus. Ve filmové tvorbě se podobný způsob popravy objevuje v Červené Karkulce z roku 2011, kdy byla ale odsouzenec upečen v soše slona.