Velká sláva se změnila v tragédii. Před 135 lety se v Praze zřítil balon

Atrakce na Jubilejní výstavě v Praze

Po více než sto letech od vynálezu moderního balonu francouzskými bratry Montgolfierovými se měl v Praze vznést velký, plynem poháněný balon. Jednalo se o jakousi atrakci přichystanou v rámci Jubilejní výstavy v roce 1891, která byla významnou technickou i kulturní událostí, na níž mířily davy lidí. Balon byl tzv. upoutaný, tedy upevněný asi na 300 metrů dlouhém laně k zemi, a neměl se využívat k volnému letu, k tomu nebyl ani otestován. Ovšem na volný let se přeci jen nakonec vydal. A ten neskončil dobře.

Posměch a kritika

Již samotný vzhled balonu budil v části veřejnosti spíše posměch než nadšení. Měl totiž značně nepravidelný, poněkud šišatý tvar. A tak se pro něj hned ujalo jízlivé označení obrovský pytlík na tabák, hruška nebo třeba křížala. Na balonu vynikal reklamní nápis Kysibelka odkazující na tehdy prodávanou minerální vodu. Majitel podniku na produkci minerálky, známý Heinrich Mattoni, totiž na výrobu balonu přispěl nemalými finančními prostředky – pokryl většinu potřebných nákladů.

Aby se mohl balon naplněný plynem vnést do vzduchu, musel být jeho provoz schválen úředníky a odborníky, kteří posuzovali jeho technický stav a bezpečnost celé akce. Součástí tohoto schvalovacího procesu byl i zkušební let, kdy ovšem tehdy nastaly první komplikace. Dva plánované lety se kvůli nepřízni počasí zrušily, na třetí zkoušce již balon mířil k oblakům, ovšem někteří členové komise s jeho uvedením do provozu nesouhlasili, protože se jim nezdál dostatečně bezpečný.

Navzdory těmto námitkám se balon Kysibelka dne 25. května 1891 během Jubilejní výstavy vznesl nad Prahu. Jako první pasažér v něm mířil do vzduchu František kníže Thun-Hohenstein, tehdejší místodržitel v Čechách. Jeho let byl úspěšný a po návratu na zem kníže sdílel s davem své nadšení. Poté balon absolvoval ještě desítky dalších zdařilých vzletů. Až do 16. června.

Riskantní let a havárie

V tento den se provozovatelé balonu odhodlali k riskantnímu počinu – k volnému letu. Do té doby byl balon upoutaný k zemi pomocí lana. Že byl volný let velice špatný nápad, to se ukázalo vzápětí. Tisíce diváků přihlíželo tomu, jak se balon dostal do výšky dvou kilometrů nad zemí a mířil někam k Letné. Ovšem během chvíle si veřejnost již všimla toho, jak se trhá plátno balonu. Poté již balon padal rychle dolů, jeho prudký pokles naštěstí zpomalily potrhané cáry plátna, které ve vzduchu zafungovaly jako padák. Bylo také velkým štěstím, že balon nakonec dopadl do areálu továrny, a ne do městské zástavby. Majitel továrny navíc při zpozorování padajícího balonu ukončil práce na otevřeném ohni, a tak minimalizoval rizika. Plátno i přesto okamžitě po dopadu začalo hořet, koš naštěstí ne, a tak z něj mohla posádka rychle utéct. Dělníci z továrny ihned zlikvidovali počínající požár, a tak nevznikly žádné větší škody. Všichni tři členové posádky pád balonu přežili bez výraznější újmy, a tak se po prohlédnutí lékařem vydali pěšky na výstaviště, kde byli přivítáni s nadšením a fotografováni.

Havárie balonu Kysibelka se ihned začala vyšetřovat policií. Konstruktér balonu Max Wolff byl o necelý měsíc později obviněn z ohrožení bezpečnosti veřejnosti, protože vyrobil balon z nekvalitního materiálu. Ten naopak vinu svaloval na posádku, která dle něj pochybila při vypouštění plynu. Po výpovědi svědků a vypracování odborných znaleckých posudků během soudního procesu byl Wolff shledán vinným a odsouzen k trestu osmi dnů vězení. Také měl uhradit veškeré soudní výlohy. Nakonec si ovšem neodpykal trest, nic nezaplatil a z Prahy uprchl do Ameriky.