Historie českých hradů a zámků: Které u nás byly jako první zpřístupněny veřejnosti?

Jedním ze symbolů naší státnosti je jistě Národní, původně Vlastenecké muzeum v Praze. Dnes je budova muzea jednou z ozdob Prahy, především Václavského náměstí.

Historie muzea je dlouhá a sahá až do roku 1818. U zrodu stáli zástupci tehdejší české akademické veřejnosti a především šlechty, kteří také dohromady vytvořili základy muzejních sbírek, původně vystavených ve Šternberském paláci. Jmenujme například Kašpara Maria ze Šternberka, paleontologa světového významu, který muzeu daroval své paleontologické sbírky a evropský herbář, hraběte Josefa Krakovského z Kolovrat, který věnoval svou knihovnu ze zámku v Březnici se stovkou středověkých iluminovaných rukopisů, či hraběte Františka z Hartigu, z jehož sbírek pocházelo 600 vycpaných zvířat.

Budova Národního muzea vznikla až v roce 1891. Je nutno dodat, že se nejednalo o nejstarší muzeum u nás. Tím bylo Slezské zemské muzeum, založené už v roce 1814. Tuzemská muzea však zdaleka nepředčila jiná světová muzea, například Britské národní muzeum, které vzniklo v polovině 18. století, či muzeum v dánské Kodani z roku 1807.

Jak už ale bylo zmíněno v úvodu, četné sbírky pocházely od mecenášů ze šlechtických rodin. Právě šlechta v dané době otvírala určité části svých aristokratických sídel, aby umožnila návštěvníkům nahlédnout do starobylých prostor hradů a zámků. Nabízela jim prohlídku nejen svých sbírek s exotickými či unikátními exponáty, ale také možnost nahlédnout do sálů se staletou historií, kudy procházela historie.

Nejinak tomu bylo na počátku 19. století v českých zemích. Mezi nejstarší zpřístupněné hrady a zámky u nás patří severočeský Frýdlant. Jeho majiteli byli od časů Třicetileté války Gallasové, později Clam-Gallasové. Ti také dali celému areálu, který tvoří původní hrad ze 13. století a mladší zámek, dnešní neorenesanční podobu. Ta vznikla ve 2. polovině 19. století.

Poslední generace majitelů z rodu Clam-Gallasům patřily k osvíceným členům tehdejší společnosti. I to vedle skutečnosti, že jejich frýdlantský zámek vlastnil už v té době populární Albrecht z Valdštejna, vedlo v roce 1801 k jedinečné události – k otevření nejstaršího hradního muzea ve středních Evropě.

Muzeum zabralo de facto celý původní středověký hrad, zatímco majitelům zůstal k dispozici celý dolní zámek a přilehlé budovy. Návštěvníci mohli obdivovat například původní zbrojnici se sbírkou zbraní, postupně doplňovanou. Nacházely se zde i historické portréty a dobový nábytek. Z dalších sbírek uveďme například sbírku oděvů zaměstnanců, též postupně rozšiřovanou.

Především během 2. poloviny 19. století a na počátku 20. století přibývaly další hrady a zámky, které postupně otvíraly dveře veřejnosti. Například východočeský zámek Náchod přivítal návštěvníky již v sedmdesátých letech 19. století, kdy jej vlastnila rodina Schaumburg-Lippe. Návštěvníci tehdy mohli vidět devět zámeckých pokojů vybavených nejcennějšími předměty, které upomínaly především na slavné období, kdy na zámku žila rodina Piccolominiů.

Některé zámky, respektive hrady, byly na přelomu 19. a 20. století při náročných staveních úpravách, označovaných za rekonstrukci, přímo přizpůsobovány, aby sloužily jako muzea. Krásným příkladem je moravský hrad Bouzov. Ten nechal Evžen Rakousko-Těšínský, velmistr Řádu německých rytířů, kteří tehdy hrad vlastnili, náročně přestavět v historizujícím duchu, přičemž podstatná část hradu byla následně zpřístupněna veřejnosti jako muzeum a vizitka Řádu německých rytířů.

Hrady a zámky ale brzy na to otevřel návštěvníkům i nově vzniklý Československý stát. Jmenujme například zámek Konopiště, který byl po konfiskaci zámku v roce 1921 obratem zpřístupněn veřejnosti. K velkému zpřístupňování památek, nejen hradů a zámků, pak došlo až po roce 1945, respektive na konci 40. a během 50. let 20. století. Tyto skutečnosti už se ale nesly zcela v jiném duchu, především politicky, ideově a společensky motivovaném.