Vstoupila do dějin jako největší česká vražedkyně. Kateřina z Komárova zemřela před 490 lety

Zřejmě někdy na počátku 16. století (přesně datum není známo) se do šlechtické rodiny Pešíků narodila dcera Kateřina. Protože přišla na svět na středočeské tvrzi Komárov, dostala ke jménu přídomek „z Komárova“.

Dle dochovaných dobových zpráv měla Kateřina již od dětství komplikovanou povahu a problematické chování. Údajně se už jako děvčátko chovala velice zle ke svým služebným, které se kvůli tomu u ní často střídaly. Kateřina byla také agresivní a zlobu si nevybíjela pouze na svých sloužících, ale na všech, kdo se jí odvážili odporovat. Ráda jezdila na koni a při svých projížďkách v lesích v okolí Komárova poznala místního kováře. Ten se jí zalíbil, začala se s ním scházet a udržovat milostný poměr. To se pochopitelně nezamlouvalo jejím šlechtickým rodičům – jejich dcera se přeci nesměla zaplést s někým prostého původu! Problém se vyřešil, když si kovář našel nevěstu. Zhrzená Kateřina si tuto zradu ovšem nenechala líbit a při nejbližší příležitosti naštvaně kováře porazila svým koněm. Zanedlouho však jako kdyby Kateřinu dostihla za zlý skutek odplata a i jí bylo v lese ublíženo; prý ji někdo znásilnil. Traumatický zážitek si pak zřejmě v sobě nesla po zbytek života a ještě více prohloubil její krutost.

Rodiče své dceři Kateřině sehnali vhodného ženicha, a to Jana Bechyňu z Lažan. Ten pocházel z významného a majetného šlechtického rodu na Příbramsku. Tam se Kateřina za svým chotěm přestěhovala na tvrz v Pičíně. Od roku 1529 částečně pobývala po jeho boku i na Karlštejně, kde působil jako purkrabí, tedy správce hradu. Manželé spolu podle všeho nežili šťastně, zřejmě na tom měla podíl Kateřiny panovačná povaha a časté odloučení páru. Na sídle v Pičíně Kateřina často zůstávala sama a měla na starosti celé panství. A bez dohledu manžela také čím dál častěji krutě trestala své poddané, a to prý i za úplné maličkosti. Někteří chudáci její agresivní zacházení dokonce nepřežili. Bití bývalo na denním pořádku, Kateřina měla svým obětem ubližovat i jiným způsobem: třeba je řezat nožem, sypat jim sůl do ran nebo je dokonce nechat stahovat z kůže! Poddaní na panství se všichni obávali o svůj život.

Po pár letech týrání poddaných Kateřina za své činy stanula před soudem, i když zprvu v rámci jiného sporu, a to jejího manžela s karlštejnským děkanem a pozdějším známým kronikářem Václavem Hájkem z Libočan. Ten se totiž o hrůzném chování urozené paní doslechl a neváhal ho v soudním sporu s jejím manželem využít ve svůj prospěch. Netrvalo dlouho a začal zcela nový proces s Kateřinou coby krutou tyrankou a vražedkyní.

Soudní šetření trvalo dlouhou dobu, od zimy 1531 do počátku roku 1534. Během něj promluvilo několik svědků, z nichž někteří hovořili ve prospěch Kateřiny. Ovšem další skupina vyslýchaných zahrnovala očité svědky mučení i zabíjení. Vyšlo najevo, že Kateřina měla na svědomí smrt několika lidí na pičínském panství. Paní z Komárova nešetřila ani sloužící na Karlštejně, kde podle dochovaných svědectví ubila k smrti jednu služebnou a pak ji shodila z hradu záchodem. Zubožené tělo děvečky se nalezlo v hradním příkopě.

Nakonec bylo Kateřině z Komárova prokázáno 14 vražd, počet obětí však mohl být ve skutečnosti ještě mnohem vyšší. Kronikář zapsal, že byla odsouzena k trestu smrti „pro rozličné mordy, kteréž činila nad svú čeledí, děvečkami i některými mužského pohlaví, kteréž jest rozličně mordovala, řezala nožem hustě těla jich, koží odírala, solila, drala vochlemi a jinak rozličně a prve neslýchaně je mučila. A zmordovala jich tak, jakž se sama seznala, čtrnácte osob; a někteří se z toho vyhojili, že ještě dnes šrámové ti na jich tělech zuostali.“

Pro hříšnici byl zvolen trest smrti vyhladověním. Krutá vražedkyně, pravděpodobně největší v českých dějinách, proto byla 27. února 1534 zavřena ve věži na Pražském hradě a ponechána zde bez jídla a pití. Zde 15. března téhož roku umřela hladem.