Žena spáchala atentát. Před sto lety chtěla zabít Mussoliniho

Nedlouho po první světové válce, v roce 1919, založil italský politik Benito Mussolini organizaci, která se stala základem pozdější fašistické strany. Ta byla uvedena v činnost v roce 1921 pod názvem Partito Nazionale Fascista, tedy Národní fašistická strana. O pár let později, v roce 1928, byla již tato strana vládnoucí v Itálii. Ještě předtím se proti fašismu i Mussolinimu ovšem postavili někteří odpůrci. Od začátku roku 1925 stál totiž Mussolini v čele Itálie coby neomezený diktátor.

Ještě v roce 1925, na začátku listopadu, se pokusil spáchat první atentát na Mussoliniho jeho politický odpůrce Tito Zaniboni, který ho hodlal zastřelit puškou, když pronášel projev z balkonu. Atentátník byl ovšem prozrazen o několik hodin dříve, než stihl vystřelit. Další útok na duceho zrealizovala na jaře následujícího roku žena.

Psal se 7. duben roku 1926, je tomu tedy přesně 100 let, když se k tomuto razantnímu kroku odhodlala žena jménem Violet Gibsonová, rodačka z irského Dublinu. Pocházela z anglicko- irské rodiny, její otec byl vážený a zámožný právník a politik Edward Gibson, který byl povýšen do šlechtického stavu. Violet se narodila v roce 1876, v době, kdy páchala atentát na Mussoliniho, jí tedy bylo 50 let. Do Itálie se dostala jenom krátce předtím, a to kvůli vleklým zdravotním problémům. Již od dětství byla často nemocná a měla oslabenou imunitu. Ani po psychické stránce nebyla příliš odolná, její duševní stav se ještě zhoršoval po úmrtí v rodině a snoubence. Po těchto nešťastných událostech se rozhodla opustit Anglii a realizovat se v mírových organizacích. Během pobytu v Paříži se jí ovšem znovu zhoršil zdravotní stav. Byla jí diagnostikována rakovina prsu, tehdy Violet zachránilo úplně odstranění poprsí. Sotva se zotavila, postihl jí akutní zánět slepého střeva. Během operace se objevily komplikace, a tak Violet až do konce života sužovaly bolesti břicha.

Není divu, že se Violet, s již tak podlomenou psychikou, brzy zhroutila. Lékaři u ní rozpoznali šílenství a umístili ji do ústavu pro choromyslné, kde strávila dva roky. Poté se přesunula do kláštera v Římě. V té době se právě stal diktátorem v Itálii Benito Mussolini. Violet se tehdy opět psychicky zhroutila a pokusila se o sebevraždu. Zotavila se, ale v březnu 1926 přišla další rána, a to úmrtí matky. Aktuální politická situace jí na klidu také nepřidávala, a tak se rozhodla jednat.

Mussolini se 7. dubna 1926 zúčastnil mezinárodní chirurgické konference, kde sám hovořil o možnostech moderní medicíny. Když kráčel římskou ulicí, Violet na něj z davu lidí vystřelila z revolveru. Mířila na jeho hlavu, kulka mu ale jenom způsobila drobné škrábnutí. Vystřelila proto ještě jednou, ale zbraň se zasekla. Lidé kolem na nic nečekali a ženu zpacifikovali. Sám Mussolini z nepovedeného atentátu vyšel jako hrdina a ještě ten den veřejně vystoupil s náplastí na nose a k situaci se nehodlal vyjadřovat. Violet Gibsonová zatím putovala do vězení, kde byla nelidsky týrána a poté byla znovu umístěna do blázince. Tentokrát byla ovšem převezena do Anglie, aby nebyla Italům na očích. V anglické léčebně nešťastná a nemocná Violet strávila zbytek života. Přečkala zde celou druhou světovou válku, zemřela na jaře roku 1956 ve věku nedožitých 80 let.