KOMENTÁŘ: Genderová vyváženost u soudů o dítě chybí. Mužské slzy na rozdíl od obětí sexuálního násilí nikoho nedojímají

Bagatelizovat sexuální násilí vůči komukoli je nepřístupné a zavrženíhodné, pokud tedy orgány činné v trestním řízení opravdu skutek potvrdí a ke stejnému názoru dospějí i soudci. Oběť je z takového ataku na celý život poznamenaná, trpí psychickými poruchami, musí vyhledat odbornou péči, která nemusí vůbec pomoci. Podobně hluboký šrám na duši, ale utrpí i otcové dětí, kterým soud omezí kontakt s potomkem, anebo mu zcela zakáže přístup k potomkovi.

Bohužel o psychické újmě tátů se téměř nehovoří a přitom se mohou po rozsudku nervově zhroutit úplně stejně jako žena, kterou násilník sexuálně ponížil. K bourání genderových stereotypů, po němž tak hlasitě v poslední době volají feministky, v české justici ohledně svěřování dětí do rodičovské péče, vůbec nedochází. Vždyť devadesát procent verdiktů zní ve prospěch matek, u nichž syn anebo dcera poté vyrůstá.

Už když překračují práh soudní síně, prohrávají. Otec od začátku čelí přesile žen, která začíná u předsedkyně senátu, pokračuje přes pracovnici Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a končí u advokátky matky. I když soudkyně tvrdí, že pracují profesionálně, podvědomě je musí genderová nevyváženost ovlivnit. A zvláště, pokud nemají rády muže, je osud otce zpečetěn dříve, než usedne na židli v síni. V době, kdy zastánci ženských práv neustále prohlašují, jak je něžné pohlaví v moderním světě diskriminované a ignorované, je jednostrannost u soudů do nebe volající a mnozí tátové ji oprávněně berou jako obrovskou nespravedlnost a křivdu.

Pokud otec na genderovou nevyváženost v síni upozorní, většinou se setká se sarkastickou odpovědí soudkyně, která jej zesměšní. Od vedoucích Orgánů sociálně-právní ochrany se muž dozví, jak pracovnice jsou na úřadu silně finančně podhodnocené, a tak by za těchto podmínek z mužů nikdo na OSPOD nepřišel. Jde však o naprosté zlehčení situace, když jeden z rodičů nemá zaručen férový přístup. Zmíněné vysvětlení vyznívá opravdu ironicky, když feministky hodlají měnit i pravopis, a to shodu přísudku s podmětem, u něhož je ženský rod podřízen mužskému. Aktivní dámy se totiž cítí ukřivděné, že v pravopise jsou odstrkovány a žádají změnu. Zásah do genderové vyváženosti před třemi lety provedla i Organizace spojených národů (OSN), která se postarala, aby v kresleném seriálu o Mašince Tomášovi přibyly ženské postavy, kterých původně bylo málo.

Jestliže panuje přesvědčení i z nejvyšších světových míst, že slečny, ženy a dámy jsou přehlížené, pak musejí zastání najít i muži, kteří po rozvodu u soudu usilují o svěření potomka do vlastní péče. Dítě potřebuje oba rodiče, což si tým složený z žen často neuvědomuje a nikde není psáno, že muž nemůže být skvělým rodičem. Přetrhání vazeb s potomkem je často bolestivé a mnohdy se už nikdy nenapraví. Soudkyně, pro něž je primární výše alimentů, si neuvědomují, jak táta byl s potomkem citově svázán, jak byli na sebe napojeni. Zejména u okresních soudů dochází k ignoraci práv mužů, kteří jsou bráni jen jako zploditelé a tím pro ně úloha končí.

Může být opravdu justice na sebe hrdá, když například kvůli otci, který vytrvale upozorňuje na genderovou vyváženost, odebere dítě? A přitom vůbec neřeší, že dítě popírá jakýkoli fyzický nátlak z jeho strany. Předsedkyně senátu často dávají najevo svoji moc, místo toho, aby řešili, zda otec pije, anebo je drogově závislý. A už téměř nikoho nezajímá, zda nový partner matky není násilník, alkoholik či nefetuje. Často se stává, že dítě se po rozvodu ocitne v mnohem horším prostředí, než tomu bylo za života s jeho otcem.

Současný systém dává obrovskou moc do rukou i matkám. Pokud se jim například nelíbí vypořádání společného jmění manželů, mohou otci vyhrožovat, že pokud nepřistoupí na jejich podmínky, své dítě už nikdy neuvidí a začnou ho vydírat. Otcové, kteří už tuší, jak vše u soudu chodí, raději ustoupí. Genderová vyváženost u soudů o dítě zcela chybí.

Rozhodně by bylo hrubou chybou tvrdit, že všechny soudkyně a pracovnice OSPODu jdou na stání s cílem, aby otci škodily, ublížily mu či jej znemožňovaly. Mnohdy zohlední situaci, když vidí, že matka nemá kde bydlet a nedisponuje pravidelným příjmem, anebo má problémy s mravy. Bohužel takový přístup je ale spíše vzácností a majetkové a sociální postavení matky už musí být opravdu tristní.

Svět nikdy nebude spravedlivý, což musí přiznat i ten největší idealista a snílek. Společnost však nemůže protěžovat jen jedno téma. Ano, sexuální obtěžování, násilí je odpudivé. Nikdo nemá právo toho druhého k ničemu nutit. Pokud se důkazně prokáže, že obviněný je skutečným násilníkem, pak si zaslouží trest a známé osoby by se do veřejného života už nikdy neměly vracet. Je dobře, že se o těchto případech mluví a žádný z eventuálních sexuálních predátorů se nemůže schovávat za své postavení či funkci. Ovšem genderová vyváženost není jen o ženách, ale i o mužích, kteří denně od soudů o dítě odcházejí poraženi.

I oni se cítí být jako sexuální oběti poníženi a doma tiše pláči nad svým neradostným osudem. Slzy žen jsou však stále více vidět, chlapskou zoufalost zatím řešit nikdo nechce. Ta není totiž v módě. Mužské slzy zkrátka nikoho nedojímají.