Komentáře

Související články:

Ceny pohonných hmot stále rostou. Proč tomu tak je a proč si podle odborníků nemáme stěžovat?

75 let od blokády Berlína. Západní řešení bez vojenského střetu s Moskvou je inspirativní i dnes

Před 75 lety, v noci z 23. na 24. června 1948, zahájil Sovětský svaz blokádu pozemních přístupů do západními mocnostmi spravovaných sektorů okupovaného Berlína. Sovětský diktátor Josif Stalin se takto pokusil čelit krokům někdejších spojenců z protihitlerovské koalice, které stále více směřovaly k vytvoření samostatného západoněmeckého státu stojícího mimo vliv Moskvy. Reakce Západu v podobě masivního leteckého mostu, který městu zajistil životně důležité zásoby, znamenala elegantní řešení. Ukázala odhodlání čelit požadavkům Kremlu bez vyvolání devastujícího ozbrojeného střetu, navíc v počínající studené válce demonstrovala západní technologickou převahu.

Důchody, spoření, zajištění na penzi. Pro Čechy pořád ne zcela „srovnané“ pojmy

Češi žijí v tržní ekonomice už dost dlouho na to, aby věděli, snad alespoň ti, co nepropadli dezinformačnímu a antisystémovému informačnímu peklu, že nic na světě není zadarmo. Dokonce ani v poslední době proklínané, jindy zase vyzdvihované, důchody. Když by ale navštívil Česko pozorovatel, neznalý místních poměrů, určitě by si řekl, že je to divné, když Češi na rozdíl od většiny ekonomicky vyspělého světa tak nějak pořád místo vlastních sil, úspor a úložek či pravidelných investic v aktivním věku, spoléhají na to, že se o ně ve stáří penězi postará stát. Ale jak ukazují výkazy eráru, nemusí to být s těmi důchody v budoucnu vůbec slavné. 

Inflace oslabuje, je to ale dobrá zpráva? Nehledáme rychle a účinně cesty, jen se hádáme

Inflace oslabuje, ukazují statistická data. Dobrá zpráva, řeknete si. Jenže ouha. Výhledy zas tak optimistické nejsou. Neznamená to ale, že se v boji proti vysoké inflaci nedaří. Český statistický úřad nedávno oznámil, že spotřebitelské ceny v květnu meziročně vzrostly o 11,1 procenta, inflace tak zpomalila z dubnových 12,7 procenta. Meziměsíčně se ovšem ceny zvýšily, a to o 0,3 procenta.  

Rozpočet je vyčerpaný, Babiš by stále rozdával. Kdy dojdou státu peníze?

Lídr stále extrémnější populistické politické opozice k současné vládě v českém Parlamentu, na Slovensku soudem uznaný agent komunistické Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš, Andrej Babiš tvrdí, jak jste se mohli i na našich stránkách přesvědčit, že za jeho vlády se snížil dluh na 30 procent a že on předal zemi se šestým nejmenším dluhem (v celé EU). A že prý není pravda, co si vymyslela nynější vláda, že hrozí bankrot. Prý toho Fialovi lidé využili, aby lidem vzali peníze. Tak jo. V online diskusi by přišel jistě i výraz OMG (Pane Bože!).

Pravidla pro hypotéky zmírňují. Pořídit si nemovitost ale pořád nebude jednoduché

Všechno zlé je k něčemu dobré, říká se rádo v tuzemských končinách. Když se v Česku rozjela inflace k hodnotám, které, vsadím se, nezažila stávající většina obyvatel země, jedno „dobro“ z onoho přísloví na úvod, se objevilo. A totiž, že se zastavil prudký růst cen nemovitostí. A nyní přichází (možná) další „dobro“. Domácí finanční regulátor ‒ Česká národní banka (ČNB) oznámila, že od července zmírní podmínky pro poskytování hypoték. Její Bankovní rada totiž rozhodla, že už nebude nutné u žadatelů uplatňovat limit výše splátek dluhu k čistému měsíčnímu příjmu (DSTI).  

Stát pořád neumí (nebo nemá chuť) jednoduše komunikovat s lidmi

Dluhy a balíčky. Tyhle dvě kategorie na řadu z nás jistě působí jako oheň a voda. A když se k nim ještě přidá v jistě velké části populace ochota rychle zapomínat, vznikne z toho doslova třaskavá věc. 

Chceme ještě tržní ekonomiku, nebo naopak státem financovaný byznys?

Je možná nošením dříví do lesa říkat veřejnosti, ač na to pořád tak nějak sází, že nic netrvá věčně. Tedy nejen časy hojnosti, ale ani krize či éra nutných úspor. A taky to, což si jistě s neochotou připustí řada z nás, že vinou vlastních rozhodnutí, třeba při volbách, pak musíme nést následky. Tu nesmyslného a mikro manažerského rozhazování státních peněz z vrtulníku, jindy zase něco jiného. Teď se třeba nejen veřejnost čertí nad tím, že firmy jako Agrofert, Madeta či další tuzemští potravinářští giganti dostanou zřejmě stopku na miliardové dotace pro jejich podnikání. Jenže, je nutné se ptát na to, proč se čertí? Je to pak pořád privátní podnikání, když se místo snah o vlastní prosperitu, spoléhají na prosperitu zajištěnou státem? 

Když se rozzlobíme, snížíme i inflaci. Data to jasně ukazují

Taky vám vadí, že dnes lidé nechtějí, nebo snad nedokážou slyšet dobré zprávy? Anebo je to celé jinak? Možná jsou všichni kvůli všemožným slibům, které se nakonec nenaplnili tak otrávení a otupělí, že i když zazní nějaká příznivá zpráva, je nám to jedno. Ale máte pravdu, není radno se veselit dřív, než se něco příznivě očekávaného po slibech opravdu stane. A platí to i o nedávném prohlášení guvernéra ČNB Aleše Michla. Ten řekl, že meziroční inflace by do tří měsíců měla klesnout pod deset procent. 

Sníží nebo nesníží nižší DPH na potraviny jejich ceny? Neshodne se na tom ani stát

Češi by měli platit za potraviny méně. Proč? Inu, jednoduše řečeno, má to být díky chystané změně sazeb Daně z přidané hodnoty (DPH). V rámci tzv. „Konsolidačního balíčku“ se totiž dosavadní snížené sazby DPH ve výši deset a patnáct procent sloučí do jedné, a to ve výši 12 procent. Vedle toho má pak být tzv. základní sazba, a to ve výši 21 procent. Nutno říct, že mimo všechny procenta DPH mají pak mít jedinou výjimku z tohoto navrhovaného systému, v podobě nulové sazby DPH, knihy. No a zmiňované potraviny mají být zdaněny místo dosavadních patnácti procent oněch dvanácti procenty DPH. 

Sliby, chyby? Sobotkovský obrat premiéra Fialy je výrazem odpovědnosti

Slibem nezarmoutíš, říká se u nás v kraji. To vyjadřuje i ironické ušklíbnutí nad opakovaným střídáním vzbuzování očekávání a následného nevyhnutelného zklamání, prorocky popsaného mistrem Cimrmanem už v principu jeho slavné frustrační kompozice. Ano, uhodli jste. Dnes bude řeč o předvolebním slibování. 

Umělá inteligence změní pracovní trh. Máme se toho obávat?

Bylo by příliš laciné říkat, že když v roce 1984 vstoupil do všeobecného povědomí nejen milovníků sci-fi žánru, dnes již ikonický snímek Terminátor, myslela si většina z nás, že nějaká „umělá inteligence“ nemůže přece za „našeho“ života přemoci lidi. No, a jistě mi dáte za pravdu, že je to silné zjednodušení, ale AI, tedy Artificial Intelligence, o sobě stále intenzivněji dává vědět. O to víc, že i ikony byznysu spojeného s počítači, virtuálním prostorem či technologiemi světu říkají, že by měl v zapojování AI do svého života výrazně zvolnit. Navíc na počátku května vydaná zpráva Mezinárodního ekonomického fóra varuje před tím, že do pěti let se kvůli AI změní zhruba čtvrtina pracovních míst. Máme mít strach?

Škrtit státní výdaje musí nejen současní politici, ale i ti příští. Jinak bude zle

Člověk si prý rychle zvykne na všechno, říká se. Ať je to dobře, nebo špatně, dodal by jistě nejeden z nás. K úvodnímu „moudru“ mě inspiroval nedávno vyslechnutý rozhovor dvou mužů, který stál opravdu za zamyšlení. O čem se bavili? Jednoduše řečeno, že jsme jako jedinci, chce se říct obyvatelé zemí, aspoň tak nějak v té Západní Evropě, přestali spoléhat sami na sebe. Když se nedaří v podnikání nebo v práci nebo nějak vůbec, nehledáme prý řešení a východiska u sebe, ale, jednoduše řečeno, natáhneme ruku ke státu, ať nás zachrání. Taky, kdo jiný?

Ukrajinci se mohou inspirovat. Česká a evropská identita stojí na krvavých, ale pevných základech

Jako Češi máme "dvě" občanství – české a evropské. Ulehčuje nám to mnoho starostí. Po Evropské unii máme možnost volného pohybu, stěhování a práce. Bez různých událostí moderní historie bychom se do své nynější pozice nedostali. Česká republika roste jako spolehlivý spojenec a partner, paradoxně nám k tomu pomohla i ruská agrese na Ukrajině – a z Kyjeva se patrně stává další silný člen západní demokratické rodiny.   

Zeman ani v důchodu nemá klid, jeho tým ho týrá dál

Médii proskočily informace o otevírání ex-prezidentské kanceláře Miloše Zemana. Na tom by asi nebylo nic zvláštního, nakonec Václav Havel má svou knihovnu, Václav Klaus Institut. Obecně k dobrému bontonu patří, že exprezidenti udržují svůj odkaz formou sobě vlastní i poré, co nejvyšší ůřad v zemi opustili.  

Špatná komunikace, zmatky a chaos. Vox populi promluvilo

Hodně lidí často, zvláště, když je spokojeno s tím, že byla přijata i přes nevoli odpůrců nějaká, řekněme „kontroverzní“ záležitost, ať už v byznyse, politice, ve škole nebo v rodině, vždy s trochou jízlivosti říká, že to prošlo právě proto, že to chtěl „hlas lidu“. Vox populi, vox Dei ‒ hlas lidu, hlas Boží, dodávají většinou s úšklebkem ti, kterým se právě podařil nějaký podobný husarský kousek. No jo, co má ale říkat současná vláda Petra Fialy, která od tuzemských obyvatel dostala prý nejhorší hodnocení od dob kabinetu Petra Nečase v roce 2013. A není to výmysl, ukazuje průzkum agentury CVVM. 

Na vlastní bydlení má stále méně Čechů. Je to ale trend, který známe ze Západu

Zdá se, že pomalu, ale jistě se nám tu, slovy filmového klasika, začíná rozmáhat takový nešvar. Zaděláváme si totiž na (bohužel další) pořádný sociální problém. Po vysokých cenách potravin, krizi s důchody a sociálními platbami od státu tu máme bydlení. Jak totiž vyšlo najevo z analýzy České spořitelny, vlastní bydlení se pro lidi stává stále méně dostupné. S velkou nadsázkou se pak nelze divit těm, kteří s dojetím a slzou v oku, řečeno opravdu hodně ironicky, vzývají staré (dobré) časy. Za těch přece stačilo dát úplatek úředníkovi na OPBH (Okresní podnik bytového hospodářství) a byt mohl být váš.

Rada nad zlato? Na inflaci může zafungovat dobrá nálada

Dobrých zpráv, určitě mi dáte všichni za pravdu, milí čtenáři, nikdy není dost. A i když nad tou následující řada z vás mávne s úšklebkem rukou, radno si ji zapamatovat. Růst spotřebitelských cen v Česku zpomaluje, konstatovala snad všechna tuzemská média. Statistiky totiž ukázaly, že meziroční míra inflace v březnu 2023 dosáhla 15 procent, což je o 1,7 procentního bodu méně než v únoru, a navíc jde o nejnižší meziroční cenový růst od loňského dubna. 

Ani případný neúspěch ukrajinské protiofenzivy nepřinese brzký konec války

Horkým tématem posledních dnů je obsah dokumentů, které měly uniknout z amerických oficiálních zdrojů. Objevují se i hlasy, které kauzu srovnávají s případem někdejšího pracovníka CIA Edwarda Snowdena, který před deseti lety upozornil na rozsáhlé programy sledování elektronické komunikace ze strany tajných a bezpečnostních služeb Spojených států. Ačkoliv okolo aktuálního úniku panuje celá řada nejasností a mnoho důležitých otázek zůstává nezodpovězeno, některé informace stojí za pozornost. Jednou z nich je i malá důvěra, kterou údajně Washington interně vkládá do chystané protiofenzivy ukrajinské armády, jež má dle často opakovaného tvrzení přinést zásadní obrat ve válce s Ruskem.  

Čechy trápí, jak rostou ceny potravin. Kdo je na vině a měl by zasáhnout stát?

Jen před nějakou krátkou dobou jsem se tu v komentáři zamýšlel nad tím, proč si v Česku stěžujeme na drahé potraviny, když podle všech stran, které do toho mají co mluvit, mohou za vysoké ceny „ti druzí“. Když bych chtěl odbýt hodně citlivé téma jednoduchou zkratkou, řekl bych, že Češi jsou národem, který si pořád na něco stěžuje, i když vůbec nemusí. Bylo by to ale příliš lehké. Ono se totiž mezitím objevilo dost dalších informací, které obraz vysokých cen v tuzemsku zase o něco lépe a jasněji vykreslují.