KOMENTÁŘ | Nepřejme si, aby ceny potravin určoval stát. To je špatná myšlenka

Chceme tu mít tržní ekonomiku, jenže nelíbí se nám, když funguje. Třeba, když něco, co si musíme kupovat každý den, abychom mohli žít dál, stojí tolik, že na to nemáme. A teď se spustí jistě příval argumentů, názorových postojů a tvrzení o tom, proč a jak by to mělo fungovat lépe. Jasně, jsou komodity a obory, kde je nějaký cenový dohled státu nutný a potřebný a že každá normální ekonomika musí mít správné kontrolní mechanismy, aby se neděly nějaké zlé věci. O tom to ale není. Sami dobře víte, že i na těchto stránkách se můžete zhusta dočíst o tématu cen potravin a věcech s tím spojených. Tak si to zase pěkně shrňme. Volně přeloženo: Vláda nechce regulovat ceny potravin. To dá rozum. Jenže, proč se pak po dlouholetém marasmu řízené ekonomiky, kterou z nynější populace zažilo osobně stále hodně lidí, v poslední době objevují spory o to, že jedni tu chtějí mít normální ekonomiku, a ti druzí ne? A to kvůli těm vysokým cenám. 
 
Co vadí fandům řízené ekonomiky na slovech ministra zemědělství, že je nutné „rozklíčovat celý potravinový řetězec od zemědělce až po pult obchodu“, aby se s cenami dalo něco dělat. Můžete namítnout, že nějaká taková data k podobnému rozhodováním přece musejí ti úředníci už mít. A že stát přece musí zasáhnout. A to je to oč tu běží. Stát totiž má a nemá zasahovat. Pokud chceme mít normální tržní ekonomiku, kde cenu všech položek určují ekonomické síly a parametry mimo úřednický a ministerský aparát, pak by měl stát dělat úplně něco jiného než dokola říkat populaci, že tu od toho není. 
 
Jak se totiž ukazuje, veřejnost na to není. Nezajímá jí a nevěří tomu, že funguje i tzv, jak citoval server iRozhlas cz ministra zemědělství, „neformální vliv populace na jednotlivé aktéry potravinového řetězce“. I o tom se milí čtenáři můžete na stránkách EuroZpavy.cz hodně dočíst. Ukazuje se ale, že je to pořád málo. „V tom Polsku a jinde je to pořád levnější, my to chceme tady taky...“ Jenže když nevěříte nikomu a ničemu, většinou se toho moc udělat nedá. iRozhlas.cz k tomu napsal: „Podle premiéra Petra Fialy veřejnost od ministerstva zemědělství očekává pokračování v tlaku na snižování cen potravin.“ A znovu připomenu, že ministerstva tu nejsou od toho, aby někomu nařizovaly, kolik, co má stát. ALE: Mohou, viz výše, vyvíjet na celý řetězec producentů a prodejců tlak. Jenže to my můžeme taky. Ať se nám to líbí nebo ne. 
 
Nevěřícím Čechům se bude zdát možná prázdným gestem citovat závěry analýzy trhu potravin, kterou vypracovala společnost McKinsey & Company na rok 2023 a která tvrdí: „Ve druhé polovině roku 2023 očekáváme, že se evropské potraviny začnou zotavovat (rozuměj snižovat z vysokých úrovní roku 2022). Mezi klíčové trendy, které budou letos utvářet sektor, patří postupná normalizace cen a objemu, hledání levnějších potravin, pokračující tlak na marže a náklady, soupeření o úspory z rozsahu, ziskový růst online, expanze maloobchodních médií, zrychlené zavádění technologií a intenzivnější spolupráce obchodníků s potravinami s jejich dodavateli s cílem zajistit udržitelnost.“ 
 
Evropská komise pak ve svém aktualizovaném Výhledu na zemědělský trh v roce 2023 v Evropské unii konstatuje, že: „Očekává se, že tlak na ceny vstupů na zemědělce v roce 2023 poleví. Nižší prognóza obilovin ceny by mohly stabilizovat poptávku po krmivech a cenovou dostupnost a dostupnost hnojiv zlepšit díky nižším cenám energií a dynamicky rostoucímu dovozu. Nicméně, vstupní náklady zůstanou výrazně nad dlouhodobým průměrem a mohly by pokračovat tlak na marže zemědělců. Kvůli vysoké inflaci potravin mají spotřebitelé tendenci ke změně k základním, a tedy levnějším potravinám, a přesunout preference mezi různými druhy potravinářských výrobků (např. více konzumovaného drůbežího masa a méně hovězího a vepřového masa). To by mohlo zůstat důležitým faktorem utvářejícím poptávku v EU v roce 2023. Pokud jde o obchod, vývoz z EU by se mohl v roce 2023 částečně zvýšit v důsledku nižších cen komodit v EU a vývoj směnného kurzu EUR: USD. V některých případech by to mohlo být podpořeno a oživení v Číně, zatímco některé problémy mohou zůstat kvůli slabšímu nákupu a nižší konkurenceschopnost EU na některých trzích.“ 
 
Takže ceny potravin se řeší hodně intenzivně i jinde než jen v Česku. Ale, jak bylo řečeno na začátku. Ať už by zase nějaký centrální cenový orgán určoval kolik, co má stát, vždycky, protože to je zkrátka normálně fungující tržní ekonomika budou země, kde může být oproti Česku levněji, a pak zase krajiny, kde bude dráž. Ať se to voličům, toužících po cenové totalitě (a možná nejen jí) libí nebo ne. Stojí za to se ale zamyslet, jak každý z nás může svým spotřebitelským chováním něco v tuzemském potravinovém řetězci změnit.