KOMENTÁŘ | Inflace oslabuje, je to ale dobrá zpráva? Nehledáme rychle a účinně cesty, jen se hádáme

Protože žijeme v Česku, není nijak těžké zjistit, že se tu místo skutečně rychlého nalezení způsobů cest, jak inflaci ještě více srazit k zemi, aby tu lidé nemuseli platit za vše jedny z nejvyšších cen v Evropské unii, dohadujeme. Dobře. Jenže, proč se pak výsledky těch dohadů „nějak“ neprojeví? Hádáme se o to, jestli centrální banka, vláda, instituce, ale třeba i my sami děláme maximum proto, aby zdražování konečně dostalo stopku.

A předem víme, že jednak všichni vědí a vidí, jak to je a jak to třeba mohlo být, ale že to tak není. A místo toho, aby se z toho ti odpovědní poučili a dělali to líp, tak tu máme dokola jen ty dohady. Není pak divu, že třeba dubnový Eurobarometr (výsledky průzkumu veřejného mínění) jasně potvrdil, že v české společnosti (pořád) vládnou silné obavy z rostoucích cen a inflace i z dalšího vývoje v energetice a také nespokojenost s domácí ekonomikou. Aby bylo jasno, nejsem rozhodně pro to, aby lidé jásali nad tím, že rostou ceny.  

Na jednu stranu tak lze pochopit argument o tom, že tradičně k jakýmkoli úspěchům skeptičtí a kritičtí Češi (člověk se ale musí dokola ptát proč? Jako by tu lidé neznali jedno krásné staré moudro o tom, že „Být nespokojený je snadné. Proto se moudří lidé nespokojenosti vyhýbají a stydí se za ni.“) nedůvěřují a nevěří nikomu a ničemu. Navíc, když se dozví data o tom, že třeba inflace v Německu dosáhla v květnu 6,1 procenta, v Rakousku 8,8 procenta.

A ta data, pocházející z nějaké analýzy dále říkají, že inflace v takovém Polsku byla v květnu 13 procent a na Slovensku 13,8 procenta. Co na tom, že se po jejich zveřejnění objeví kritické komentáře, které s odkazem na, řeknu jednoduše určitou „nekompatibilitu“ dat, poukazují na to, že nemají takovou vypovídací schopnost, jakou by zasloužily. Podstatné je, že to už naštvaní Češi neslyší, protože je zlobí, že tu mají místo málo procent, o dost vyšší inflaci. 

Na náladu lidí ale zjevně nepůsobí třeba ani slova ředitele sekce měnové České národní banky (ČNB) Petra Krále, citovaná agenturou ČTK o tom, že zpomalování inflace bude v dalších měsících pokračovat. A na jednociferné hodnoty se meziroční růst spotřebitelských cen prý sníží v letních měsících. Ve druhém a třetím čtvrtletí příštího roku by se pak inflace podle něj měla dostat na dvouprocentní cíl ČNB. Vedle toho ale ekonomové a analytici varují, že cesta k dosažení dvouprocentního cíle bude dlouhá.

A pak k tomu dejme ještě ČT: Protiinflační politika České národní banky je velmi málo účinná, shodli se v pořadu Otázky Václava Moravce ekonomové Jana Matesová, Helena Horská a Mojmír Hampl. Upozornili také na to, že v současné době se rozhoduje, zda se u nás vysoká inflace „zabydlí“ na delší dobu, nebo zda se vrátíme k fiskálně odpovědné, nízko inflační ekonomice. A máme to.  

To se pak nelze divit, že si obyvatelé téhle země řeknou: „V téhle zemi nefunguje nic.“ To se pak vskutku těžko horko hledají argumenty proti takovému tvrzení. Ale jsou. A psali jsme tu už o nich. Jak totiž třeba ukazuje vývoj cen potravin, neměli bychom ani opravdu v nelehkých chvílích házet flintu do žita. Právě ceny potravin jsou totiž tím argumentem, který říká, že jako spotřebitelé máme i při silné inflaci v rukách hodně účinné zbraně. Jen je stačí použít. Nekupovat za zbytečně drahé peníze, svým chováním a veřejným tlakem třeba tlačit na změny v nastavení marží a cen, a tak dále.

Co se týká vývoje inflace do konce roku, dubnová Makroekonomická prognóza Ministerstva financí České republika říká, že meziroční inflace by se v průběhu 1. poloviny letošního roku měla rychlým tempem snižovat, ve 2. pololetí by pak měla dosahovat vysokých jednociferných hodnot. Zkrátka, že průměrná míra inflace by letos mohla dosáhnout 10,9 % a v roce 2024 klesnout na 2,4 %.