Komentáře

Související články:

Desítky let diskuzí o ničem. Čeští politici zneužívají euro ke sbírání levných hlasů

Nepřejme si, aby ceny potravin určoval stát. To je špatná myšlenka

Nový ministr zemědělství Marek Výborný zpočátku prázdnin, dle řady tuzemských médií, která jeho slova citovala, řekl, že: „…Ministr zemědělství neurčuje ceny rohlíků, mléka nebo hovězího masa, stejně tak jako není nějaké ministerstvo cenotvorby.“ Je to paradox, chtělo by se říct. Proč? Protože, lidí, kteří by rádi i kvůli vysokým cenám potravin znovu měli rádi všude v obchodech v celé zemi stejné a nízké ceny, aspoň dle reakcí z rozhovorů a z online diskusí nějak přibývá. Jenže, argumentační problém může být v tom, že pravda mizí a zřejmá fakta se dnes označují jako názor.

Erdogan se zbavil možné role mírotvůrce. Zelenského cesta ukázala, co každý viděl

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj během své zahraniční cesty z minulého týdne navštívil postupně Bulharsko, Českou republiku, Slovensko a Turecko. Proč si ale vybral pro svou cestu po Evropě právě tyto země, když ještě začátkem tohoto roku navštívil ty nejsilnější evropské spojence – Francii, Německo a Polsko?

Češi stále naříkají na vysoké ceny potravin. Kdy se spotřebitelům konečně uleví?

Zatímco české statistické zdroje ukazují, že meziroční růst cen většiny výrobců v Česku letos v květnu zpomalil a v zemědělství dokonce po více než dvou letech ceny klesly, náklady na potraviny v květnu v EU vzrostly meziměsíčně o více než patnáct procent. Přesto se ale ukazuje, že meziměsíční srovnání ukazatelů jeví už druhý měsíc snižující se trend.

Ne úspornému balíčku, ano vyšším mzdám. Odbory chtějí pokračování mejdanu

Už dávno jsme si nejen v Česku zvykli na to, že bossové odborářských svazů rádi a s velkou chutí mluví do všeho a kritizují. Asi je to jejich občanská povinnost. Možná, že i s o to větší vervou nyní cupují a kritizují aktivitu vládních politiků, spojenou s přijetím tzv. úsporného balíčku. Opatření, která obsahuje mají totiž podle vlády sanovat státní kasu tak, aby se nepropadala do stále tíživějších dluhů. Odbory ale říkají, že návrhy jsou špatné. Znamená to tedy, že schodky eráru, tedy život na dluh, které se v české státní kase rok od roku zvyšují a zatím se nezdá, že by tenhle mejdan končil, se nemusí zaplatit? A když ano, kdo to má udělat?

Resort dopravy ignoruje statistiky. Bodové postihy jsou výsměch poctivým řidičům, s nezkušeností bojuje udělením řidičáku 17letým

Poslanecká sněmovna schválila přehlednější bodový systém, napsalo Ministerstvo dopravy ve středeční tiskové zprávě na svých webových stránkách. Šéf resortu Martin Kupka zdůraznil, že jednoznačně rozlišuje závažnější přestupky, které bude postihovat přísněji. Novela má nabýt platnosti od roku 2024. Jenže ne vše je tak růžové, jak to ministr vnímá; statistiky mluví jednoznačně a jeho resort se vydal na stezku jejich ignorace – jestli úmyslné, není známo.

Každou chvíli ve válce padne tolik lidí, co zemřelo v Titanu. Média nalákala vidina poutavého příběhu

Proč dostávala pohřešovaná ponorka tolik pozornosti? Měla všechny aspekty dokonalého dramatu, ač to zní morbidně. Zmizení pěti lidí nás ale nijak neovlivnilo. Největší zahraniční mediální domy zkrátka sáhly po příběhu, který čtenáře ohromí.

Ceny pohonných hmot stále rostou. Proč tomu tak je a proč si podle odborníků nemáme stěžovat?

Novinové titulky hlásají už nějaký ten den, že pohonné hmoty v Česku pokračují ve zdražování. A to máme před sebou prázdniny, které s ohledem na plnou motoristickou sezonu jistě vzrůst ceny jen tak nezastaví. Ale některé názory ekonomických odborníků říkají, že si nemáme na co stěžovat. 

75 let od blokády Berlína. Západní řešení bez vojenského střetu s Moskvou je inspirativní i dnes

Před 75 lety, v noci z 23. na 24. června 1948, zahájil Sovětský svaz blokádu pozemních přístupů do západními mocnostmi spravovaných sektorů okupovaného Berlína. Sovětský diktátor Josif Stalin se takto pokusil čelit krokům někdejších spojenců z protihitlerovské koalice, které stále více směřovaly k vytvoření samostatného západoněmeckého státu stojícího mimo vliv Moskvy. Reakce Západu v podobě masivního leteckého mostu, který městu zajistil životně důležité zásoby, znamenala elegantní řešení. Ukázala odhodlání čelit požadavkům Kremlu bez vyvolání devastujícího ozbrojeného střetu, navíc v počínající studené válce demonstrovala západní technologickou převahu.

Důchody, spoření, zajištění na penzi. Pro Čechy pořád ne zcela „srovnané“ pojmy

Češi žijí v tržní ekonomice už dost dlouho na to, aby věděli, snad alespoň ti, co nepropadli dezinformačnímu a antisystémovému informačnímu peklu, že nic na světě není zadarmo. Dokonce ani v poslední době proklínané, jindy zase vyzdvihované, důchody. Když by ale navštívil Česko pozorovatel, neznalý místních poměrů, určitě by si řekl, že je to divné, když Češi na rozdíl od většiny ekonomicky vyspělého světa tak nějak pořád místo vlastních sil, úspor a úložek či pravidelných investic v aktivním věku, spoléhají na to, že se o ně ve stáří penězi postará stát. Ale jak ukazují výkazy eráru, nemusí to být s těmi důchody v budoucnu vůbec slavné. 

Inflace oslabuje, je to ale dobrá zpráva? Nehledáme rychle a účinně cesty, jen se hádáme

Inflace oslabuje, ukazují statistická data. Dobrá zpráva, řeknete si. Jenže ouha. Výhledy zas tak optimistické nejsou. Neznamená to ale, že se v boji proti vysoké inflaci nedaří. Český statistický úřad nedávno oznámil, že spotřebitelské ceny v květnu meziročně vzrostly o 11,1 procenta, inflace tak zpomalila z dubnových 12,7 procenta. Meziměsíčně se ovšem ceny zvýšily, a to o 0,3 procenta.  

Rozpočet je vyčerpaný, Babiš by stále rozdával. Kdy dojdou státu peníze?

Lídr stále extrémnější populistické politické opozice k současné vládě v českém Parlamentu, na Slovensku soudem uznaný agent komunistické Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš, Andrej Babiš tvrdí, jak jste se mohli i na našich stránkách přesvědčit, že za jeho vlády se snížil dluh na 30 procent a že on předal zemi se šestým nejmenším dluhem (v celé EU). A že prý není pravda, co si vymyslela nynější vláda, že hrozí bankrot. Prý toho Fialovi lidé využili, aby lidem vzali peníze. Tak jo. V online diskusi by přišel jistě i výraz OMG (Pane Bože!).

Pravidla pro hypotéky zmírňují. Pořídit si nemovitost ale pořád nebude jednoduché

Všechno zlé je k něčemu dobré, říká se rádo v tuzemských končinách. Když se v Česku rozjela inflace k hodnotám, které, vsadím se, nezažila stávající většina obyvatel země, jedno „dobro“ z onoho přísloví na úvod, se objevilo. A totiž, že se zastavil prudký růst cen nemovitostí. A nyní přichází (možná) další „dobro“. Domácí finanční regulátor ‒ Česká národní banka (ČNB) oznámila, že od července zmírní podmínky pro poskytování hypoték. Její Bankovní rada totiž rozhodla, že už nebude nutné u žadatelů uplatňovat limit výše splátek dluhu k čistému měsíčnímu příjmu (DSTI).  

Stát pořád neumí (nebo nemá chuť) jednoduše komunikovat s lidmi

Dluhy a balíčky. Tyhle dvě kategorie na řadu z nás jistě působí jako oheň a voda. A když se k nim ještě přidá v jistě velké části populace ochota rychle zapomínat, vznikne z toho doslova třaskavá věc. 

Chceme ještě tržní ekonomiku, nebo naopak státem financovaný byznys?

Je možná nošením dříví do lesa říkat veřejnosti, ač na to pořád tak nějak sází, že nic netrvá věčně. Tedy nejen časy hojnosti, ale ani krize či éra nutných úspor. A taky to, což si jistě s neochotou připustí řada z nás, že vinou vlastních rozhodnutí, třeba při volbách, pak musíme nést následky. Tu nesmyslného a mikro manažerského rozhazování státních peněz z vrtulníku, jindy zase něco jiného. Teď se třeba nejen veřejnost čertí nad tím, že firmy jako Agrofert, Madeta či další tuzemští potravinářští giganti dostanou zřejmě stopku na miliardové dotace pro jejich podnikání. Jenže, je nutné se ptát na to, proč se čertí? Je to pak pořád privátní podnikání, když se místo snah o vlastní prosperitu, spoléhají na prosperitu zajištěnou státem? 

Když se rozzlobíme, snížíme i inflaci. Data to jasně ukazují

Taky vám vadí, že dnes lidé nechtějí, nebo snad nedokážou slyšet dobré zprávy? Anebo je to celé jinak? Možná jsou všichni kvůli všemožným slibům, které se nakonec nenaplnili tak otrávení a otupělí, že i když zazní nějaká příznivá zpráva, je nám to jedno. Ale máte pravdu, není radno se veselit dřív, než se něco příznivě očekávaného po slibech opravdu stane. A platí to i o nedávném prohlášení guvernéra ČNB Aleše Michla. Ten řekl, že meziroční inflace by do tří měsíců měla klesnout pod deset procent. 

Sníží nebo nesníží nižší DPH na potraviny jejich ceny? Neshodne se na tom ani stát

Češi by měli platit za potraviny méně. Proč? Inu, jednoduše řečeno, má to být díky chystané změně sazeb Daně z přidané hodnoty (DPH). V rámci tzv. „Konsolidačního balíčku“ se totiž dosavadní snížené sazby DPH ve výši deset a patnáct procent sloučí do jedné, a to ve výši 12 procent. Vedle toho má pak být tzv. základní sazba, a to ve výši 21 procent. Nutno říct, že mimo všechny procenta DPH mají pak mít jedinou výjimku z tohoto navrhovaného systému, v podobě nulové sazby DPH, knihy. No a zmiňované potraviny mají být zdaněny místo dosavadních patnácti procent oněch dvanácti procenty DPH. 

Sliby, chyby? Sobotkovský obrat premiéra Fialy je výrazem odpovědnosti

Slibem nezarmoutíš, říká se u nás v kraji. To vyjadřuje i ironické ušklíbnutí nad opakovaným střídáním vzbuzování očekávání a následného nevyhnutelného zklamání, prorocky popsaného mistrem Cimrmanem už v principu jeho slavné frustrační kompozice. Ano, uhodli jste. Dnes bude řeč o předvolebním slibování. 

Umělá inteligence změní pracovní trh. Máme se toho obávat?

Bylo by příliš laciné říkat, že když v roce 1984 vstoupil do všeobecného povědomí nejen milovníků sci-fi žánru, dnes již ikonický snímek Terminátor, myslela si většina z nás, že nějaká „umělá inteligence“ nemůže přece za „našeho“ života přemoci lidi. No, a jistě mi dáte za pravdu, že je to silné zjednodušení, ale AI, tedy Artificial Intelligence, o sobě stále intenzivněji dává vědět. O to víc, že i ikony byznysu spojeného s počítači, virtuálním prostorem či technologiemi světu říkají, že by měl v zapojování AI do svého života výrazně zvolnit. Navíc na počátku května vydaná zpráva Mezinárodního ekonomického fóra varuje před tím, že do pěti let se kvůli AI změní zhruba čtvrtina pracovních míst. Máme mít strach?

Škrtit státní výdaje musí nejen současní politici, ale i ti příští. Jinak bude zle

Člověk si prý rychle zvykne na všechno, říká se. Ať je to dobře, nebo špatně, dodal by jistě nejeden z nás. K úvodnímu „moudru“ mě inspiroval nedávno vyslechnutý rozhovor dvou mužů, který stál opravdu za zamyšlení. O čem se bavili? Jednoduše řečeno, že jsme jako jedinci, chce se říct obyvatelé zemí, aspoň tak nějak v té Západní Evropě, přestali spoléhat sami na sebe. Když se nedaří v podnikání nebo v práci nebo nějak vůbec, nehledáme prý řešení a východiska u sebe, ale, jednoduše řečeno, natáhneme ruku ke státu, ať nás zachrání. Taky, kdo jiný?