KOMENTÁŘ | Zelenskyj se nekrotí a stojí ho to spojence. Nátlak fungoval, když ruská armáda stála před Kyjevem

Ukrajinský prezident Zelenskyj a Ukrajina obecně ztrácí podporu těch nejbližších spojenců. Polská vláda sice krotí vyjádření svého šéfa Mateusze Morawieckého, stejně ale Kyjev od Varšavy žádnou životně důležitou zbrojní podporu v brzké době nedostane.

Polsko se dle slov premiéra chce orientovat na vlastní zbrojení. Je to v souladu se současnou politikou Varšavy, která chce do deseti let být nejsilnější armádou na evropském kontinentu a palebnou silou překonat Francii, Německo a Velkou Británii dohromady. Ukrajinské armádě dosud poskytovala množství cenné vojenské techniky a financí či humanitární pomoci. 

Diplomatický konflikt rozpoutal ukrajinský prezident, když obvinil některé evropské země z „přetvářky“ a nepřímé pomoci Moskvě. V pozadí konfliktu stojí zákaz Varšavy o dovozu ukrajinského obilí, jenž učinila už v nezávislosti na Evropské unii. Kyjev kromě Polska podal žalobu i na Maďarsko a Slovensko, které přikročily ke stejnému postupu. 

Polský prezident Andrzej Duda dokonce přirovnal Ukrajinu k „tonoucímu člověku, u kterého si ten, kdo mu chce pomoci, musí dávat pozor, aby se neutopil také“. 

Ve skutečnosti Ukrajina dnes oním tonoucím člověkem je. Nicméně v cestě k tomu jí pomoci stojí Moskva, vedoucí proti ní už více než rok a půl válku. Zelenskyj se poměrně překvapivě ujal role velice silného lídra, jehož Ukrajinci i okolní národy většinou respektují. 

Napříč mezinárodním společenstvím, jak se zdá, mu ale chybí hlubší porozumění tomu, co znamená národní zájem a domácí veřejné mínění v jednotlivých zemích. 

Obilná či potravinová krize přímo ohrožuje zemědělce, kteří jsou zejména v Polsku velice silnou zájmovou skupinou. Ohrožení zájmů polských zemědělců ohrožuje i polskou vládu samotnou. Podobný případ je ve více, zejména východoevropských zemích. Maďaři i Slováci krizi řeší prostřednictvím národních institucí, další země se silným zemědělstvím až tolik ovlivněné nejsou. Včetně České republiky – ač dezinformační scéna šíří jiné, poplašné a silně zavádějící narativy. 

Zelenskyj volí pro Ukrajinu poměrně nešťastný styl diplomacie. Jeho prohlášení působí spíše jako nátlak než žádost o pomoc. Devastaci jeho země vidí každý denně na sociálních sítích nebo v médiích. Představitelům většiny států – i těch, které ruskou invazi přímo neodsoudily, je jasné, co se zde děje. 

Prezident Ukrajiny vyvíjí nátlak i na ty nejmocnější země světa. Vystaveny jsou mu především Spojené státy. Ty mají víceméně pod kontrolou bezpečnost Severoatlantické aliance a Washington si tak je jasně vědom, v jakém ohrožení se východní křídlo aliance nachází. 

Investice – ač do nečlenské země NATO, se tak sice vyplácejí, ale nelze obětovat obrovské prostředky jen a pouze pro Kyjev. Spojenci na východním křídle jsou v současné době nebývale zranitelní a jejich bezpečnost je na prvním místě. 

Neobratné a nátlakové výroky Zelenského nejsou na místě a nelze se divit tomu, že Varšava přistoupila k velice razantnímu řešení polsko-ukrajinské diplomatické roztržky. Zelenskyj při proslovu před Valným shromážděním OSN fakticky postavil Poláky po bok Rusů, což se samozřejmě polské straně nelíbí a ani líbit nemohlo. Moskva je pro ně ohrožením číslo jedna a ukrajinský lídr dehonestoval jejich národní zájmy. 

Skutečností však je, že nátlak byl do jisté míry na místě ve chvíli ohrožení ukrajinské metropole a tím pádem suverenity země jako takové. Právě tehdy nebylo času nazbyt a ukrajinská armáda nutně potřebovala pomoc. Stejně tak před oběma protiofenzívami. Zde je ale důležitý rozdíl – ohrožení Kyjeva znamenalo urgentní potřebu jednat a ruskou armádu minimálně v tomto regionu porazit. Po roce a půl ale tato urgence vyprchala a již nějakou dobu Kyjev sám ve válce jedná s rozvahou a strategicky.

V podobném duchu by se měly nést i Zelenského výroky. Stále figuruje jako silný lídr, ale svět se potřebuje věnovat i jiným urgentním problémům. Z Valného shromáždění nelze dělat místo, kde bude středobodem ukrajinská snaha o vytlačení ruských okupantů. OSN má bezmála 200 členů a pro většinu z nich není válka na Ukrajině nejzávažnější téma. 

Jak správně poznamenal albánský prezident – možnost jednat měl na Radě bezpečnosti. Zde byl Zelenskyj konfrontován s ruským šéfem diplomacie Sergejem Lavrovem, kterému fakticky bylo potřeba zatopit a ukázat mu alespoň částečnou solidaritu mezi státy, jež jsou součástí Rady bezpečnosti. 

Většina zemí, které Ukrajině pomáhají, mají dlouhodobé programy na vojenskou, finanční i humanitární podporu. Apely Zelenského tak často nedopadají na úrodnou půdu. Mnoho zemí v ohledu svých vlastních národních zájmů nemohou či nechtějí poskytnout více pomoci než dosud. 

Ano, v této válce je potřeba přinést oběti. Nejen ze strany Ukrajiny. Ukrajinská armáda stojí před ruským kolosem a snaží se uchránit svou suverenitu a obyvatelstvo. Její města chrání západní systémy protivzdušné obrany, na bojištích se pohybují tisíce kusů těžké techniky dodané nejen členy NATO a Evropské unie.