KOMENTÁŘ | Úsporný balíček není populární, potřebujeme jej ale víc, než "žvanění" opozice ve Sněmovně

Nezaujatého pozorovatele musí dozajista napadnout, proč se třeba politici, dlouhá léta odmítající seriózní poltickou diskusi, objevují nyní u řečnického pultíku v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a doslova blábolí hodiny o ničem, co by se vztahovalo k probíranému tématu. Na druhou stranu ani předkládaná podoba všech možných opatření ke snížení katastrofického zadlužení země nenabízí ale úplně dobré zprávy.

Onen pozorovatel se tak musí jistě ptát: Proč se třeba přijímají taková nějaká „polovičatá“ řešení úspor státního rozpočtu, když nejen většina makroekonomů, ale i aktivně činných politiků říká, že podoba úspor musí být razantnější? A co víc, uvědomují si všichni, že odkládat do nekonečna opravdu potřebná řešení šílených dluhů pak bude stát mnohem víc, než by to mohlo stát teď? Anebo: Jaké skutečné dopady bude mít konsolidační balíček na lidi, stát a byznys? 
 
Úsporná opatření jsou v mnoha položkách doslova výbušnou směsí. Je totiž nepopiratelným faktem, že škrty ve výdajových řádcích účetních výkazů státu mohou zkomplikovat život nejen lidem, ale i podnikatelům. Jde totiž o dotace. „Vládnoucí garnitura by měla poškrtat veškeré dotace plynoucí přímo do podnikatelského sektoru, jedná se o tzv. neinvestiční dotace,“ řekl serveru EuroZpravy.cz k navrhovaným úsporným opatřením Kryštof Míšek, analytik Argos Capital. Nejen on tvrdí, že v domácí ekonomice se nejrůznější dotace rozbujely do takové míry, že začaly likvidovat tržní ekonomiku, což ostatně nedávno připomněl předseda Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Miloslav Kala. „Konec těchto dotací vytvoří signál, že podnikatelé mají zvyšovat produktivitu práce, přidanou hodnotu svých výrobků a spoléhat se více sami na sebe,“ vysvětlil Kryštof Míšek. 
 
Jistě mi dáte za pravdu, milí čtenáři, že na každé položce navrhovaných úspor se dají najít jak plusové, tak mínusové body. A vzhledem k tomu, že je ten seznam opatření dosti dlouhý, nemá cenu detailně rozebírat jedno za druhým. Ptejme se spíše proto, zda celková navrhovaná podoba konsolidačních opatření může lidem a ekonomice této země pomoci nebo ne. „Věřím, že rozpočtová konsolidace i v této variantě může přispět ke snížení inflačních očekávání, vrátit do hry racionálnější debatu do směřování výdajů vlády a v neposlední řadě přispět k pročištění trhu o nekonkurenceschopné podnikatelské subjekty,“ konstatoval pro server EuroZpravy.cz Kryštof Míšek. Podle něj z hlediska HDP by ale restriktivní fiskální politika měla přinést v roce 2024 snížení ekonomického růstu o 0,7 %. 
 
Jedno je tak jasné. Ať už budou poslanecké rozmíšky ohledně úsporných opatření trvat sebevíc dlouho, dopadnou na všechny. A o to jde. Nikdo nemusí mít pocit, že něco ztratil, protože ztratí všichni. Že si lidé uvědomují konec laciného kupování voličů a rozhazování peněz z helikoptéry v časech, kdy se Česku vedlo ekonomicky o poznání lépe, je znát i z průzkumů veřejného mínění. A to nejen o voličských preferencí. Z veřejně dostupných informací totiž vyplývá, že dopadů konsolidačního balíčku se obává 81 procent lidí. Nejvíce se lidé bojí navyšování DPH u některých produktů. A že to nic příznivého nepřinese nakonec ani vládnoucím reprezentacím není snad nutné dodávat. Průzkumu veřejného mínění mluví samy za sebe. 
 
Začít konečně šetřit a nastavit systém výdajů státu do skutečně udržitelné formy není jen nutné, ale životně potřebné. A i přesto, jak upozorňuje řada politologů, že je vládnoucí koalice ve věci konsolidace rozpočtů tažena spíše dolů kvůli tomu, že se sestává z tolika různých stran s rozdílnými zájmy, platí, že pořád je lepší udělat něco než nedělat nic. „Pravdou je, že snaha o jakékoliv snížení vysokých schodků státního rozpočtu (jen letos jde o 295 miliard korun) je jednoznačně vítaná, a to i vzhledem k vysoké inflaci v ekonomice, která je podporována právě i nebývale vysokými schodky rozpočtu z minulých let,“ potvrdil názor Kryštof Míšek.

Podle něj veřejné rozpočty potřebují dlouhodobě výrazně ořezat rovněž proto, že se rychle zvyšují náklady na dluhovou službu (dříve kolem 40 miliard korun, ale příští rok již 90 miliard korun). A pro ty, co by snad chtěli mít znovu u vesla lidi, kteří budou vyhazovat naslepo peníze z vrtulníků jenom proto, aby se na konci kariéry mohli vyfotit v zahradě s pávi platí připomínky, že peníze zmíněné v předchozí větě pak mohou chybět ve výdajích na infrastrukturu, školství, nebo obranu. Platí totiž milí přátelé, že roky, kdy se stát financoval na trzích za směšné úroky jsou definitivně pryč.