Komentáře

Související články:

Kdyby ženy a muži brali stejně, pomohlo by to nejen české ekonomice

Nejen důchody. Česko nutně potřebuje kvůli půl milionu lidí ještě jednu reformu

Sledovat na exekuční mapě, jak se mění barvy nejvíce postižených regionů Česka není žádnou veselou zábavou. A i přesto, že v tuzemsku je celý „systém“ dluhů pěkně zarostlou houštinou, snaha snad všech možných zainteresovaných stran o řešení pořádně zapeklitého problému jako by nenalézala úrodnou půdu. Neznamená to, že vše jde špatným nebo jiným směrem, jen ta čísla a barvy předlužení mění své hodnoty k lepšímu pomaleji, než by bylo potřeba. Nutná je proto pořádná (další) reforma. Ale, jak už to tak v tuzemsku bývá, výsledek je nejistý. 

Důchodcům nezávidím. Změny penzijního systému jsou však nutné, platí to i pro valorizaci

Má, nebo nemá být schválená důchodová reforma, má, nebo nemá nově zvolený prezident, jak to po něm chce nejen opozice, ale i někteří mediální komentátoři, vetovat či potvrdit, prý v rozporu se zákony této země, navrhované snížení valorizačního mechanismu, který sníží částku v létě mimořádně vyplácených penzí? Celé nechutné opoziční divadlo, ukazuje na to, proč zásadní věci v Česku nefungují a země je pak musí často až hystericky řešit už ne na poslední chvíli, ale jak se říká s křížkem po funuse. A že důchody jsou toho nejviditelnějším příkladem, je jen smutná douška.

Odchází Miloš Zeman. Prezident, který ztroskotal

Miloš Zeman, první přímo volený prezident České republiky, dnes po deseti letech končí svůj mandát. Jakou stopu zanechal v české společnosti a politice?  

Česká politika opakuje staré chyby. Škoda nejen pro důchodce, ale i ostatní

Říká se, že jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát. Jenže nám v Česku stará moudra asi nic neříkají, a i kdyby platila, nám to prostě nevadí. Říkáte si, že ne? Ale ano. Ukázka toho, že nejen politikům, ale ani jejich voličům nevadí neustálé opakování starých chyb a jejich nenáprava, je tu doslova na denním pořádku. 

Rok války na Ukrajině i dopadů na světovou ekonomiku. Kolik stojí konflikt?

Jen před několika málo dny si nejen celá Evropa, ale celý svět připomněl, že krvavá válečná ruská agrese na Ukrajině trvá už rok. A ač je utrpení obyvatel Ukrajiny nezměrné a nepopsatelné, snad o to víc se v poslední době objevují zprávy, které vystavují doslova krvavý účet administrativě totalitního vůdce Ruska Vladimira Putina, který tuto zemi ničí. A nejde tak přitom ani o sumy, které souvisejí s nějakou pomocí.  

Evropa přihlíží růstu další jednostranné závislosti. Problém představují auta z Číny

Možná se to jen zdá, ale nepřijde vám, že se na tom našem „starém“ kontinentu, pohybujeme takříkajíc z extrému do extrému? Ještě nedávno jsme se tu všichni chovali přesně jako v jedné filmem proslavené písni: „Kupovat potřebné energetické komodity z jednoho zdroje, ale levně? Nevadí!“ Jenže ruská agrese na Ukrajině ukázala, že to byl hodně špatný nápad. Mezitím se odhalily i další závislosti vyspělého světa na podobných „dodavatelích“, i když zatím ne se skutečnými válečnickými aktivitami. A to ať už u léků, čipů nebo potřebných součástek do vojenské munice. Jenže, jak se zdá, zatím jsme se z toho moc nepoučili.  

Putin snahou o odstoupení od New START překonal nejhorší sovětské diktátory. Pro Kreml brzy může znamenat přítěž

Ruský prezident Vladimir Putin při svém úterním projevu hodnotil dosavadní průběh jeho války na Ukrajině. Oznámil při ní, že Rusko pozastavuje účast na Smlouvě mezi USA a Ruskem o snížení počtu jaderných zbraní (SORT). Ta platila mezi lety 2003 a 2011, kdy ji nahradil New START. Obě strany souhlasily se snížením jaderného arzenálu na maximálně 2200 operačně nasazených hlavic.  

Rok války na Ukrajině. Můžeme být hrdí, žádné "o nás bez nás" se nekoná

Právě dnes je to rok, co začala válka na Ukrajině. Nejsem fanouškem historických paralel, ale jednou nám dobře známou událostí si teď pomohu. I Česko totiž dostalo příležitost obstát ve zkoušce, kterou představovalo uplynulých dvanáct měsíců. Jak se nám to podařilo? 

Rok ruské agrese proti Ukrajině, aneb dvě klíčové otázky, na které marně hledáme odpověď

Uplynul rok od chvíle, kdy ruská armáda spustila masivní útok na Ukrajinu. Konflikt zahájený 24. února, který se svým charakterem vymyká všemu, co Evropa zažila od konce druhé světové války, si za 12 měsíců vyžádal přinejmenším desetitisíce obětí. Jejich počet nelze z dostupných zdrojů přesně určit. Je však jisté, že v řádech tisíců se počítají i mrtví civilisté. Konec násilí není v dohledu. Válka, kterou agresor – bez veškerých pochybností ruský putinovský režim – plánoval jako rychlou a krátkou operaci, nabrala opotřebovávací charakter. Frontová linie se v posledních měsících posunuje jen málo a každý územní zisk je zjevně vykoupen obrovskými ztrátami. Palčivých otázek spojených s konfliktem přibývá. A dvě z nich vystupují do popředí. 

Sociální sítě jako metla lidstva. Dětem umí ukázat tvrdou realitu, co jim ale dáváme za příklad?

Dnešní mladé generace mají k dispozici věci, o kterých se těm starším ani nesnilo. Nemusí to být ani tolik výhoda, jako spíš prokletí. V našich rukou držíme malá elektronická zařízení, z nichž čerpáme informace o světě, ale i o našich blízkých. Boj mezi fakty a dezinformacemi to neuzavírá – ve hře je duševní zdraví. 

Praha má Svobodu, píše se historie. A to je teprve začátek

Praha má od čtvrtka konečně nové vedení. Na místě je spíše konstatovat, že staronové. Jak si ale bude rozumět to "staré" a "nové", je otázkou. Ačkoliv je hlavní město teprve na začátku další éry svého fungování, už se mu daří psát historii. A politici na tom mají nemalé zásluhy.

Pokud Češi chtějí důchody, jsou změny nutné. Dokonce by mohly být rychlejší a jasnější

Většina z vás, laskavých čtenářů, mi dá jistě za pravdu, když řeknu, že opozice v parlamentu je tu hlavně od toho, aby kritizovala vládnoucí sestavu. Děj se, co děj. No, budiž. Když se ale člověk zamyslí nad tím, co ti lidé dneska většinou vládě vyčítají, rychle zjistí, že po ní chtějí perpetuum mobile. A to přece neexistuje. Opozice totiž kritizuje vládu za to, že nepřidává penzistům, jindy jí ale zase peskuje za to, že nedělá nic s dluhy (přitom chce přidávat ještě více na důchodech) a pak kritizuje za to, že se vláda prý jen asociálně snaží napravit víc než špatnou pověst země po desetiletém působení hradní partičky Miloše Zemana s osmiletým vystupováním populisty Babiše v politice, kteří se oba snažili, spíše než o spolupráci s demokratickými zeměmi Euroatlantického regionu, vlézt do náruče totalitářům a válečným zločincům a vrahům. 

Spotřeba energií ukazuje, jak jsou Češi schopni odolávat dezinformacím

Už nějakou dobu může každý obyvatel České republiky na vlastní oči vidět, že cenové křivky klíčových energetických komodit míří setrvale níž a níž. Faktem také je, že tuzemské domácnosti nejen kvůli drahým energiím, ale i hrozbě, že by například zemního plynu nebyl dostatek (lidé tu na jakékoliv doporučení domácích úřadů, aby kvůli potenciálnímu riziku omezení nějakých dodávek, ať už plynu nebo třeba léků, nic doma „nesyslili“, dělají pravý opak), začali výrazně se spotřebou energií šetřit. 

Prezident Zeman podnikal setkání s autoritáři a vrahy. Reputaci už nezachránil a společnost dělil dál

Zahraniční diplomacie České republiky zažívala v posledních letech horší období. Stávající prezident Miloš Zeman obracel svůj zrak hlavně k Čínské lidové republice a Rusku. Naši reputaci v mezinárodních vztazích to poškodilo. Zemanova diplomacie zasáhla také české národní zájmy. 

Hloupost, po které volal i Babiš. O to větší, že tu máme jeden odstrašující příklad

Průměrná cena benzínu Natural 95 na čerpacích stanicích v tuzemsku se nyní pohybuje okolo 37,40 korun za litr a u nafty kolem 37,98 korun za litr. Vezmeme-li v úvahu lednová čísla cen pohonných hmot v Evropě, dá se říct, že Česká republika patří k zemím s levnějšími pohonnými hmotami. Naše ceny se totiž nejen u benzinu, ale i nafty pohybují pod evropským průměrem. Nelze v této souvislosti ale nepřipomenout, že na rozdíl od řady zemí, které tu s výraznými, tu jemnějšími státními zásahy intervenovaly na trhu s palivy, jsme se k podobnému stavu dostali bez zásahů a narušování samoregulace trhu v podobě třeba fixace cen nebo nějakých přídělů či omezování dávek. 

Co přinese nový prezident Pavel a jak se změní politická kultura a pohled na Česko v zahraničí?

Do poslední lednové neděle jsme se probudili s nově zvoleným prezidentem republiky Petrem Pavlem. Volilo ho přes 58 procent oprávněných voličů, kteří se rozhodli vhodit svůj lístek do urny. Demokratická a svobodná přímá volba prezidenta vyslala do vedení České republiky další osobnost schopnou vést stát slušně a racionálně.

Babiš cítí rozdělení společnosti, éra jeho špinavé kampaně neskončila

Andrej Babiš zažil pro sebe nepříjemnou porážku a nenesl ji dobře. Při své tiskové konferenci opět útočil na média a na některé otázky vůbec nechtěl odpovídat. Reportérovi Řezníčkovi z České televize dokonce velice ostře na jeho otázku odvětil: „Pane Řezníčku, já se divím, že po té debatě v České televizi na mě mluvíte.“

Babiš neumí prohrávat a kompenzuje si to vyvoláváním strachu. Zneužívá Čechy v krizi bez ohledu na paměť národa

Poslední dny Česká republika prožívá nejostřejší část kampaně pro druhé kolo letošní volby prezidenta republiky. Poslanec za ANO a předseda hnutí Andrej Babiš spolu s generálem ve výslužbě Petrem Pavlem bojují o post hlavy státu prostřednictvím kampaně, jakou jsme snad ještě nezažili. Andrej Babiš využívá strach a poštvává společnost proti sobě, zatímco Petr Pavel většinou jen odráží agresivní a mnohdy nemístné výroky svého konkurenta.

Prospělo by zvolení Andreje Babiše české ekonomice? Pár důvodů, proč by to tak nebylo

Váháte ještě nad tím, koho zvolit ve druhém kole novým prezidentem České republiky? Snad vám tedy pomůže vybrat novou hlavou i několik vět z následujícího komentáře. Nedávno jsem slyšel názor, že prý prezidentské volby v USA a Česku jsou stejné. Ano, kvůli zklamání a frustraci stále větší řady lidí v obou zemích se k moci dostávají lidé, kteří když už ne kvůli vlastnímu hmotnému prospěchu, tak určitě kvůli moci a zpřetrhání zavedených principů a vazeb, označovaných jako tradiční, za sebou táhnou populisty a extremisty. Takové skupiny někdy neváhají rozbít opoziční kanceláře a fyzicky napadat politiky, kteří nemají něco na prvním místě, jindy zase neustále lžou a chtějí zničit vše, co funguje. Je smutným faktem, že si tohle obě země nechávají líbit a neumí nalézt na tu frustraci a zklamání nějaký účinný recept na to, jak zklamané lidi naučit, že plky o tom, že tu za někoho bylo líp, jsou jen virtuální vstupenkou k lepšímu životu. Možná pro ty, co to slibují.