KOMENTÁŘ | Prospělo by zvolení Andreje Babiše české ekonomice? Pár důvodů, proč by to tak nebylo

Jenže tady „na první dobrou“ možná podobnost obou zemí v prezidentské volbě končí. Rozdílů je totiž, a to opravdu velkých, víc. Tak třeba: Podle druhého článku Ústavy Spojených států Amerických je výkonná moc svěřena prezidentu, který v podstatě stojí v čele vlády a současně je vrchním velitelem ozbrojených sil. V USA tak prezidentská pozice v sobě spojuje pravomoci, které se v řadě evropských zemí obvykle dělí mezi hlavu státu a premiéra. Česko je ale zemí, ve které klíčové rozhodovací funkce má Parlament České republiky, který dává důvěru vládě, a není to tedy prezident. I přes jeho přímou volbu. V čele státu tak fakticky stojí premiér, který právě poslancům odpovídá za všechno, co dělá. Není tak těžké uhodnout, co vlastně kandidát na prezidenta ČR za populistické hnutí ANO, jak ukazuje i jeho vystupování a chování, vlastně chce.

Důvodů, proč se frustrovaní a zklamaní lidé v nynější volbě hlavy státu více přiklánějí k extrémním silám, proruským skupinám a uskupením, které to s Českem, i přes zdánlivé sliby o lepším životě, neplánují upřímně, je jistě dost. Jenže kroky právě šéfa hnutí ANO, třeba setkání se stalinistou Skálou či podporovatelem válečného zločince z Ruska Vladimira Putina Jaroslavem Foldynou, svědčí o tom, že Babiš nechce být prezidentem všech, jak slibuje, ale má zcela jiné úmysly. Proto je i otázkou, co by způsobilo v ekonomice zvolení Andreje Babiše prezidentem země.

Hned na začátku je nutné říct, že dneska určitě nelze přesně říct, jak by česká ekonomika reálně za jeho působení fungovala, když by byl na Hradě. Vliv prezidenta na její chod není sice přímý, takže případné škody by zřejmě nemusely být velké, ale určitý vliv na ekonomiku prezident má. On má totiž právo veta k zákonům přijatým Parlamentem České republiky, i když s výjimkou zákona ústavního, a podepisuje zákony, což by mohl být jistý problém v řadě případů, jelikož by je Babiš určitě s chutí vetoval a zdržoval by tak jejich přijetí, dále jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a členy Bankovní rady České národní banky nebo, jak bylo „populární“ u Miloše Zemana, jmenuje pro ekonomickou diplomacii velvyslance. Příklady nominací Adama Vojtěcha či naposledy Martina Stropnického, který se sešel s člověkem, který spolupracuje s ruskou propagandou a patří mezi organizátory stávek žádajících odstoupení české vlády snad ani netřeba komentovat.

Ale přesto. Otázka je, zda zvolením Andreje Babiše do čela prezidentského úřadu může přinést zemi ekonomické ztráty nebo ne. Zaspekulujme si. V roce 2025 jsou další parlamentní volby a dá se čekat, že kvůli nesmiřitelně rozdělené společnosti, na které se velkou mírou podílel odcházející prezident Miloš Zeman, zvítězí pro frustraci velké části ČR právě extrémní a populistické strany. V čele premiérského úřadu tak může být někdo jako Karel Havlíček nebo Alena Schillerová. A uznejte, milí čtenáři, více než roční vyřvávání těchto lidí o tom, že máme zastropovat ceny benzínu a potravin, jako Maďarsko, by nakonec nedopadlo vůbec dobře. Nerozumíte? Možná, že by, podobně jako u téměř totalitáře Orbána nebyl po zavedení podobných opatření nejen benzín, ale ani ty potraviny. A co teprve nápady lidí, jako je Tomio Okamura, či jeho parťák Koten nebo další… 

Jednoduše řečeno. Tandem Babiš-Schillerová/Havlíček nebude vůbec váhat, a to podle jejich dnešního dosavadního chování a podpory, ať už otevřené či skryté, s podporou všeho, co se líbí populistické volební základně v Čechách. Není těžké uhodnout, co to všechno je, ne? Vyloučit se tak nedá nejen výstup Česka z euro-atlantických struktur, což by mělo velmi vážné ekonomické následky pro celou zemi, ale ani extrémně špatné fungování státu a výdajů, oproti skvělým výsledkům byznysových skupin vládnoucích osob. Dokladem toho mohou být třeba statistiky. Tak třeba žebříček miliardářů, sestavovaný časopisem Forbes, v roce 2020 ukázal, že Andrej Babiš, ač vláda, ve které působil, v tom roce zakazovala a zavírala zemi, byť kvůli covidu, skončil oproti svým byznysovým konkurentům na čtvrtém místě s majetkem v celkové hodnotě 74 miliard korun s meziročním nárůstem ve výši čtyř miliard. Jednoduše řečeno, vítězem coronavirové krize, oproti řadě firem, které kvůli krokům vlády zkrachovaly, byl právě Babiš. A nedá se čekat, že by chování nynějšího prezidentského kandidáta bylo po zvolení za prezidenta jiné.

Ale jistě si říkáte, a možná i ti, co „Andreje“ podporují, že přece všechno by nebylo tak špatné. Ano, řada lidí by nějaký ten finanční dáreček jistě dostala, třeba 10 000 korun? Dále poslední aktivity nejlepšího diplomata, jakého kdy Česko mělo, za jakého se téměř Babiš označil, ale svědčí o úplném opaku. Nejen, že v přímém přenosu televizního vysílání odmítl plnit, byť s pozdější úpravou a škemráním o vyžehlení průšvihu u Miloše Zemana, alianční závazky země v případě vojenského útoku na Polsko nebo pobaltské země, což jistě vedlo k naštvání nejen celé východní Evropy, ale po jeho případném zvolení i k řadě ekonomických následků, ale právě v dobách krize jeho „skvělý“ management zadlužil Česko o více než bilion korun. Už slyším ty hlasy, podobně jako když řada médií citovala devadesátiletou seniorku, prý téměř plačící a děkující Babišovi, za to jaký je, že stát tu má být od toho, aby pomáhal.

No, v tom to právě je. Stát rozhodně pomáhat má. Ale ne Babišovi, ne lidem napojeným na státní penězovody a ne všem. Ale jen těm, kdo pomoc opravdu potřebují. Je těžké si přiznat, že to tak je. A že i přes zdánlivě lákavé výroky či sliby Andreje Babiše o tom, že kdyby mu někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodí, je ve skutečnosti, jako většina jeho výroků, třeba o tom, koho všeho on nemá uloženého v adresáři mobilního telefonu, prázdným slovem. Slovem, které nakonec lidem ve skutečnosti, nepomůže. Jen samotnému Babišovi a možná pár jeho vyvoleným. Jenže napáchané škody už pak nemusejí být nahraditelné. Jsem si jistý, že podobná populistická spojení a aliance, která jsem tu v komentáře popsal jako spekulaci, za to nestojí. Nestojí. Pro nikoho.