KOMENTÁŘ | Důchodcům nezávidím. Změny penzijního systému jsou však nutné, platí to i pro valorizaci

Jde o to, že extremisté s populisty, místo toho, aby hledali skutečně dlouhodobě efektivní řešení na desítky let neřešenou problematiku šíleným tempem rostoucích mandatorních výdajů, které, jak se zdá, mohou veřejným financím brzy doslova srazit vaz, naskakují na laciné získávání politických bodů. A to kvůli rozdmýchávání závisti, nenávisti a odporu k pochopení toho, proč je nutné reformovat právě systém výplaty penzí. Aby bylo jasno, rozhodně nezávidím penzistům těch průměrných tisíc sedm set korun, ale mám za to, že ani po projití nově upravené formule nebudou mít důchodci na výplatách nulu, ale „jen“ necelých osm stovek. Jenže stát mezitím ušetří 70 miliard. Můžete říct, proč je těžké to pochopit? 

Říká se, že politika je, promiňte ošklivé slovo, svinstvo. Je. Když člověk sleduje a poslouchá zástupce levicového politického ranku, diví se, proč ještě v tuzemsku každý v důchodu nebere dvě stě tisíc korun, nejezdí ve Ferrari a každý druhý měsíc neplave na zaoceánské lodi. Že to tak není, vyčítají levicoví politici pravici. A je jim jedno, kde na to ten stát vezme. Zdroje tu prý přece jsou, můžeme znovu slyšet dříve často omílaný argument. Když se prý podaří zastavit desítky miliard z odlivu dividend, pak pořádně zdanit zahraniční korporace nebo přestat pomáhat Ukrajině a kupovat si údajně drahé vojenské hračky, peníze pak budou na všechno, lze vyslyšet z oněch úst. Člověk se tak může ptát, proč to hoši už nedokázali dřív.

Což o to, hezky se to poslouchá a ekonomové jistě dají některých nápadům, jako třeba lepší ochraně proti odlivu peněz ze země zelenou, ale přiznejme si, že to opravdu strukturální deficity ve veřejných zdrojích jen tak nevyřeší. Není snad třeba říkat, že čísla a statistiky nelžou. A ukazují, jak rychle se mění rozdíl a propast mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na ně. Netřeba říkat, že podle veřejně dostupných propočtů se tahle čísla hned tak nezmění. Prognózy ukazují spíše opak. Výsledek? Vláda si jen letos bude asi muset na výplatu důchodů půjčit přes 80 miliard korun. Je to částka, která je rovna sumě, kterou stát vybere na odvodech od lidí a firem v porovnání s tím, kolik bude muset na penzích zaplatit. 

Už to slyším, jak říkáte, no a co? Tak ať si půjčí. Jo, ať si půjčí. Problém ale je, že bez ohledu na prohlášení ministra financí, že rozpočet státu pokryje i případné neschválení snížené valorizační formule penzí, je nutné si uvědomit při nadávání na neschopnost eráru jinou věc. Dluhovou službu. Na začátku ledna 2023 stát počítal s tím, že jen na úrocích za všechny možné i nemožné půjčky na chod a výdaje státu zaplatí 69 miliard. Jen tak na okraj, snad lidé z populistického hnutí nebudou hned postovat na Facebooku a tweetovat, jako v případě výsledků prezidentské volby, kdy prý hlasování řídila nějaká vyšší síla (která samozřejmě nepřeje populistům), neboť výsledky voleb v různých zemích Evropy nápadně připomínaly ty naše, že i české důchody ovládla nějaká ta pro extremisty a populisty „dezolátní“ síla, neboť v souvislosti se státními financemi se ustálilo jednotné číslo pro všechno, totiž 70 miliard. Ale vážně zpět k té dluhové službě. 

Česko má podle mezinárodních ratingových agentur nějakou známku, která investorům napovídá, jak jsme schopni splácet svoje závazky. Když se ta známka zhorší (a to reálně kvůli vysokému schodku a neřešení strukturálních deficitů, kde jsou hlavním problémem právě penze, opravdu hrozí), pak i laika, který věci nerozumí a nezajímá se o ní, napadne, že asi bude stát muset platit o hodně víc, když si půjčí. Správně, řekla by každá osoba ve vzdělávacím procesu v hodinách finanční gramotnosti. Co z toho vyplývá? Že buď si stát nebude půjčovat, nebo bude muset konečně dovést k naplnění desítky let odkládané reformy, jako je ta důchodová, teď už i s vysokou pravděpodobností daňová a další. Anebo, když si závislí a zlobou naplnění voliči zvolí ty, kterým nebude vadit vyrabovat ještě víc státní kasu, ať to stojí, co to stojí, vždyť pak se ukáže, co dál, bude taky jasno.

Chcete-li ještě jasnější poselství, pak vězte, že nejen změna valorizačního vzorce, ale i změna celého penzijního systému je nad míru žádoucí. Platí totiž, že i přes odpor levicových expertů k jakékoliv reálné změně penzijního systému a jejich mantry o tom, že zdrojů, jak řekl filmový klasik, je Habakuk, platí, že včera už bylo pro změny pozdě. Sám ministr práce a sociálních věcí vlády ČR Marian Jurečka sice médiím vzkázal, že už má připravený návrh důchodové reformy, který se týká i valorizačního mechanismu, ale není bohužel jasné, a to právě kvůli postojům opozice, zda vůbec se politická reprezentace shodne nejen na jejích obrysech, ale i uskutečnění reformy tak, aby co nejdříve vešla v platnost. Že to všechno nakonec budeme muset stejně zaplatit všichni, o tom není třeba diskutovat. Čím déle to ale potrvá, o to víc budou účty a peněženky nás všech prázdnější. Bez ohledu na to, jestli bude vládnout ten nebo onen