KOMENTÁŘ | Evropa přihlíží růstu další jednostranné závislosti. Problém představují auta z Číny

Poslední položkou, kvůli které by měl minimálně evropský svět dělat víc, ale nedělá, je neuvěřitelně rostoucí podíl čínských elektrických aut na evropském trhu. 

Agenturní zpravodajství říká, že čínské automobilky se stále více usazují na evropském trhu. A není těžké uhodnout, kdo to odnáší nejvíce. Trend ukazují data francouzské poradenské společnosti Inovev, která se zaměřuje na automobilový průmysl. Podle nich byl loni podíl čínských značek na trhu s auty v Evropě necelých deset procent. To je proti roku 2021 téměř dvojnásobek. Velkou příležitost navíc podle veřejně dostupných informací skýtá snaha Evropy o „odstřižení se“ od spalovacích motorů a tlak na to, aby se takové vozy přestaly v Evropě vyrábět. Jenže, věc má svůj háček. Vzhledem k různým okolnostem někteří odborníci tvrdí, že takový trend může přinést až několik desítek procent vysoký podíl čínských automobilek na automobilovém trhu v Evropě.  

Evropské statistiky zaměstnanosti ukazují, že v roce 2020 se počet lidí, kteří v Evropské unii pracovali pro „automotive“ segment, pohyboval nad dvanácti miliony lidí. OK, řeknete si, tak pro zjednodušení řekněme, že když by opravdu Čína a její nabídka vozů dokázala vytěsnit desetiprocentní zastoupení evropských značek, přišlo by o práci nějakých 1,2 milionu lidí. To přece nic není, ne? Možná. Tak proč z toho dělat vědu, no, ne, řekne si jistě nejeden z vás, všímavých čtenářů. Ta auta jsou přece o poznání levnější, tak ať nejen evropští výrobci ukáží, že umí udělat ještě lepší auta, když ne stejně drahá jako ty čínská, tak určitě levnější. 

Bez ohledu na cokoliv to ale připomíná běh z extrému do extrému. Místo závislosti na Rusku a jeho levných energiích, nebo závislosti na čipech z Číny a lécích z Indie si tu v tichosti zase necháváme růst další závislost. A co by se tak mělo stát, že? Automobilky z Evropy nebo USA přece jen tak nesníží kvůli čínské konkurenci cenu, nebo ano? Nebo máme žádat o větší podporu segmentu automotive z peněz daňových poplatníků? Či snad je řešením zavádění nějakého „všimného“ pro zákazníky, kteří si koupí evropské auto? Anebo snad je cestou ke snížení nezávislosti na Číně nějaká větší diverzifikace nabídkového portfolia? Ale odkud máme kupovat ta levná e-auta, když je nikdo jiný nenabízí?

Není tajemstvím, že zatímco západní automobilky náklady na výrobu zmíněných elektromobilů zvyšují, ty čínské je dokáží už nyní vyrobit zhruba o 10 tisíc eur levněji. „Několik predikcí ukazuje, že čínské automobilky do roku 2025 až 2030 mohou získat dvouciferný podíl na evropském trhu. Reálně by se mohly zavírat továrny v Evropě,“ citoval server iRozhlas.cz odhady k trendům v automobilovém segmentu vedoucího partnera poradenské společnosti EY Petra Knapa. Ještě dál jde v prognózách francouzská poradenská společnost Inovev. Ta totiž odhaduje, že by čínské automotive společnosti mohly do roku 2030 získat 20 procent evropského trhu s elektromobily. Podíl evropských značek podle jejich odhadů by tak mohl spadnout ze 66 procent na méně než polovinu. 

Možná, že nakonec to nebude tak horké, řeknete si. Jenže hrozba další závislosti na jednom zdroji, z dnešního úhlu pohledu o to víc nevyzpytatelném, je příliš silným varováním. Ať tak nebo onak, spoléhejme na to, že nejen evropské automobilky dobře vědí, co je čeká a jak se vyhnout potížím, které by mohly přinést další nejen ekonomickou závislost. Snad se tak nenaplní jedna z okřídlených a již dnes ikonických hlášek filmového klasika o tom, že „skláři, tedy pardon, evropští výrobci aut, nebudou mít co žrát.“