Do poslední lednové neděle jsme se probudili s nově zvoleným prezidentem republiky Petrem Pavlem. Volilo ho přes 58 procent oprávněných voličů, kteří se rozhodli vhodit svůj lístek do urny. Demokratická a svobodná přímá volba prezidenta vyslala do vedení České republiky další osobnost schopnou vést stát slušně a racionálně.
Změny v politické kultuře avizoval například analytik Dalibor Roháč v rozhovoru pro ČT24. Připomněl právě pozitivní vztah stávajícího prezidenta Miloše Zemana k Washingtonu nalomený směřováním jeho zahraniční politiky směrem k Číně a Rusku.
Petr Pavel podle něj může znamenat změnu už díky svým zkušenostem z nejvyšších struktur Severoatlantické aliance – záruky naší bezpečnosti, jejíž důležitost si nejvíce uvědomoval první prezident samostatné České republiky Václav Havel.
V mezinárodních vztazích se role ČR brzy změní
Česká republika minimálně v poslední dekádě před válkou na Ukrajině ubývala na relevanci pro zahraniční partnery. Zejména Evropská unie nás mohla vnímat spíše jako přítěž než pomoc, s níž se dá počítat v případě krize.
Změnila to až vládní koalice v čele s Petrem Fialou. Založila svou diplomacii na principu solidarity a reciprocity s ostatními zeměmi. Právě Fialův kabinet čelí bezprecedentní krizi vyvolané Ruskem na Ukrajině.
Všichni politici i diplomaté museli činit rychlá rozhodnutí – směřovat spíše k appeasementu nebo pomoct napadené zemi? Fiala a spol. se úkolu zhostili profesionálně. Dali jasně najevo svůj postoj vůči Putinovskému Rusku a asistenci bránící se Ukrajině.
Bylo to při cestě do Kyjeva Petra Fialy s jeho polským a slovinským kolegou, kdy nás svět uviděl. Viděl v České republice odkaz Václava Havla, který v nás stále zůstal – ochota činit věci dobré i za cenu vlastního pohodlí či bezpečí.
Od června ČR předsedala Radě Evropské unie a nejedna osobnost evropské politiky české vedení této instituce popsala jako cílevědomé a profesionální.
Takových hodnocení se České republice v poslední dekádě příliš často nedostávalo – zvlášť po neúspěchu minulého předsednictví z roku 2009 a demisi vládního kabinetu Mirka Topolánka.
Pro demokracii a svobodu slova a projevu je zcela logické, že mé hodnocení vlády Petra Fialy nedojde pochopení a zaslouží si kritiku.
Nicméně bychom se měli snažit nahlédnout pod pokličku a přijmout vnímání České republiky v zahraničí. Za Miloše Zemana a Andreje Babiš nebylo nic moc, za poslední rok se ledy lámou.
Ve vládě nyní máme kompetentní profesionály, kteří se ve svých oborech pohybují léta a dělají to nejlepší, co umí a znají.
To samé nabídne od začátku března také úřad prezidenta republiky. Slova o Petru Pavlovi coby nezkušeném diplomatovi a politikovi nedotčeném politikou jsou nepravdivá. Bývalý generál dokáže komunikovat na nejvyšších diplomatických úrovních – pro české zahraniční vztahy je to k nezaplacení.
Jistou míru logiky dává kritika zvoleného prezidenta za fotografii s nynějším náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace Valerijem Gerasimovem z roku 2017. Faktem zůstává, že tehdy Pavel musel dovést nejvyšší vojenské funkcionáře NATO ke konsenzu, aby se s Ruskem vůbec mohlo o situaci na Krymském poloostrově jednat.
Jsou to hlavně plusové body pro naši diplomacii. Nutné je také pochopit nevinu nejen Petra Pavla, ale také Miloše Zemana či Andreje Babiše – nikdo z nich nevěděl, čeho Rusové budou zanedlouho schopni.
Zeman svým přístupem ke Kremlu bohužel pokazil naši zahraniční reputaci jako takovou a nový prezident bude mít co napravovat.
Důležité je dělat rozdíl mezi přátelským jednáním a jednáním z povinnosti. Petr Pavel s Rusy jednal, protože musel – hovořit s Moskvou je nutné pro zajištění bezpečí Evropanů. Podlézat jim a vycházet jim vstříc už není – je to spíše „zločin“ proti evropské bezpečnosti. A my, Češi, jsme Evropané a potřebujeme mít v bezpečí celý kontinent.
Můžeme si být jisti, že Petr Pavel nebude prezident, který jako první na každém summitu půjde na schůzku s maďarským premiérem Viktorem Orbánem.
Andrej Babiš se například chlubí konexemi s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Mužem, jemuž dodržování lidských práv zrovna moc neříká. Turecká strana navíc po kritice svých kroků ze strany ČR několikrát sdělila, že na názoru českých politiků nezáleží. Otázkou je – budeme pro Turecko relevantními diplomatickými partnery, pokud nás nerespektují?
To samé platí i o Emmanuelu Macronovi. Francouzská zahraniční politika je vedená ve smyslu jediné jaderné mocnosti na evropském kontinentu a prostřednictvím stále doznívajícího stigmatu imperiální velmoci – toho se Francouzi nikdy nedokázali úplně vzdát. Nejen Babiš, ale jakýkoliv politik ze státu menšího než Německo či Polsko, bude pro Macrona užitečný pouze pro udržení celistvosti kontinentu. K jednání o míru a dalších podstatných věcech bude francouzská diplomacie potřebovat opravdu velké hráče.
Proto věřím, že právě Petr Pavel už začal prokazovat svou zkušenost a základní diplomatickou inteligenci. Jeho první zahraniční cesta povede samozřejmě za Zuzanou Čaputovou do Bratislavy. Připomněl možné tripartitní jednání s jeho polským protějškem Andrzejem Dudou a litevským Gitanem Nausedem.
Bude tedy jednat se politiky, kteří jsou zásadní pro udržování bezpečnosti východní evropské hranice – včetně Volodymyra Zelenského. Bez něj se už evropská bezpečnost vůbec neobejde.
Vedení České republiky – ve smyslu premiéra a prezidenta – bude od 9. března zkušené, slušné a rozumné. Měli bychom si toho vážit, jelikož ve stávající krizi je oligarchický populismus nebo neaktivita na Hradě pro Českou republiku velké nebezpečí.
Související
Trump lže světu do očí. Sliboval konec válek, jenže teď by se ho měla bát i Evropa
Američané operací ve Venezuele dali Evropanům šanci ukázat odvahu
Aktuálně se děje
Aktualizováno včera
Sněmovna potvrdila Babišově vládě mandát. Vyslovila jí důvěru
včera
Klempíř připustil zrušení koncesionářských poplatků. Vidí to na příští rok
včera
Jiří Ovčáček figuruje v plánech hnutí ANO. Poslanci ho navrhují do jedné z rad
včera
Wikipedie vznikla před 25 lety. Co o ní (ne)víte?
včera
Počasí v Česku změní ráz. Meteorologové prozradili podrobnosti
včera
Feri si má odsedět i zbytek trestu. V očích soudu se zatím nepolepšil
včera
V Íránu umírají občané Kanady i humanitární pracovníci. G7 hrozí sankcemi
včera
Trump se dnes v Bílém domě setká s Machadovou
včera
Vesmírný štít bez nutnosti anexe? Trump ke své „Zlaté kopuli“ Grónsko nepotřebuje
včera
Prezident Pavel potají dorazil na Ukrajinu
včera
Ukrajina přiznává krizi v armádě: 200 tisíc vojáků dezertovalo, další miliony se vyhýbají odvodu
včera
Evropa posílá vojáky do Grónska. Trumpovi ustoupit nehodlá
včera
Trump stáhl z pohotovosti strategické bombardéry. Zabíjení demonstrantů v Íránu podle něj skončilo
včera
Nevyzpytatelné počasí pokračuje. Meteorologové avizují víkendové varování
včera
Sněmovní maraton nebere konce. Babiš během interpelací ostře útočil na Piráty
včera
První zdravotní evakuace v historii. NASA stahuje astronauty z ISS domů
včera
Nová éra pro Gazu: Trumpův plán vstupuje do druhé fáze, začíná demilitarizace a obnova
včera
Trump hlásí ohromný pokrok ve Venezuele. Nechce ale prozradit jakékoliv detaily
včera
Trump tlačí na Zelenského. Mírové dohodě stojí v cestě Kyjev, naznačil
včera
Americký zájem o Grónsko a Venezuelu je pochopitelný. Evropa se musí vzpamatovat
Svět se rychle mění v arénu otevřeného soupeření velmocí. USA a Čína bojují o vliv, kontrolu technologií i klíčových surovin, zatímco Rusko se snaží udržet zbytky své moci. Zásah Washingtonu ve Venezuele ukazuje, že ropa je dnes stejně důležitá jako před třiceti lety. A v tomto světle začíná dávat smysl i americký zájem o Grónsko a arktické trasy. Starý řád se hroutí, nový vzniká, a Evropa si musí rozmyslet, zda bude hráčem, nebo jen prostorem, o němž rozhodují jiní.
Zdroj: Jakub Jurek