Komentáře

Související články:

Kauza Mendelu nebo nezkušenost? Nerudová u voleb oproti průzkumům ztratila, stojí za tím více faktorů

Přestanou domácnosti zvládat zdražování? Lidé se umí přizpůsobit, a bude to třeba

Většinou během každého začátku nového roku si řada mediálních titulů všímá toho, jaká slova byla v předchozích dvanácti měsících na internetu nejvyhledávanější. Už jsme tu měli covid a jiné náměty, které rozkližovaly společnost, a určitě mi dáte za pravdu, že za loňský rok by nebyl žebříček těchto výrazů kompletní bez slova „inflace“. Zdražování, chcete-li. Podle lidí, kteří mohou s problémem vysokých cen něco udělat, jako je třeba předsedy vlády Petra Fialy, se má tempo zdražování letos snižovat. Podobně to vidí nejen sám guvernér centrální banky, která má cenovou stabilitu v popisu práce, Aleš Michl, ale také ekonomové, oslovení serverem EuroZprávy.cz. 

Nenecháme nikoho padnout, slibuje vláda a činí se. Navzdory inflaci může už letos zavládnout optimismus

Jistě mi dáte za pravdu, laskaví čtenáři, že je snad všeobecně známo, že mezi nejohroženější sociální skupiny v tuzemsku patří kvůli vývoji inflace především senioři, samoživitelé nebo mladé rodiny s dětmi. Ale to neznamená, že by si většina ostatních sociálních skupin v zemi jen bezstarostně pískala o tom, že se jich přetrvávající krize netýká. Poslední odhad Ministerstva financí naznačuje, že meziroční inflace by měla ve 4. čtvrtletí za rok 2022 díky energetickému úspornému balíčku výrazně poklesnout. A za celý rok 2022 tak průměrná míra inflace má podle odborníků z resortu financí dosáhnout 15 %. 

Dobře fungujícímu státu je jedno, jestli je malý nebo velký. Češi si to musí uvědomit

Za éry vlád, ve kterých měl hlavní slovo téměř vždy Andrej Babiš, vzrostl počet státních zaměstnanců o 40 tisíc. A ač se to zdá být na tuzemské poměry neuvěřitelné, veřejnost i přes zdánlivě líbivé sliby levicově-populistických politických uskupení, že se o veřejnost postarají právě nárůstem počtu státních zaměstnanců, tedy možná pro někoho zjednodušeně „velkým“ státem, rozhodla o vítězství volební koalice Spolu a PirStan a ukázala, že to tak být nemusí. Otázkou však pořád zůstává, zda bude stát, na který se spoléhá stále více lidí v tuzemsku, méně rozhodovat jako vrchnost o životech lidí, nebo naopak více.

Dubček se ujal moci před 55 lety. Byl symbolem, nikoliv hybatelem reforem pražského jara

Před 55 lety, 5. ledna 1968, se funkce prvního tajemníka ÚV KSČ ujal Alexander Dubček. Výměna nejvyššího představitele strany, která v té době držela již téměř dvě desetiletí mocenský monopol v zemi, umožnila zahájení pokusu o reformu československé státně-socialistické diktatury, jež se do historie zapsal jako pražské jaro. Dubček se pro mnohé stal jeho hlavní tváří, přestože ve skutečnosti nebyl hlavním iniciátorem liberalizačních změn.

30 let od START II. Pokus o hlubší spolupráci USA a Ruska zkrachoval, Kreml dál rachotí jadernými zbraněmi

Mělo se jednat o další milník na cestě k bezpečnějšímu světu a ukázku spolupráce někdejších studenoválečných supervelmocí. Před 30 lety, 3. ledna 1993, podepsali prezidenti Spojených států George H. W. Bush a Ruska Boris Jelcin smlouvu START II, která dále výrazně omezovala strategické jaderné arzenály obou zemí. Následující vývoj však zamezil jejímu uvedení do praxe a učinil z ní jeden ze symbolů pozvolného krachu pokusů budovat korektní vztahy mezi Washingtonem a Moskvou.

Končí rok, v němž si Češi sáhli hluboko do kapsy. I kvůli agresivnímu Rusku

I jen pár chvil před koncem roku 2022 možná také uvažujete nad tím, jak by se vlastně dalo charakterizovat uplynulých dvanáct měsíců finančního života v České republice. Jistě, většinu z nás napadne hned na první dobrou hlavně zdražování, rekordní úrokové sazby nebo opozicí obehraná písnička, ve které se volá po nejrůznějším zastropování cen, které se v mnoha ohledech nakonec ukázalo jako, když ne problémové, tak přímo ekonomice škodící. Pro důkaz netřeba jezdit daleko. 

Inflace bude dál znehodnocovat naše úspory, trumfy má v rukou ČNB. Zázraky ale nečekejte

Určitě mi dáte za pravdu, že řada z vás, ať už chtěně či nechtěně vyslechla třeba cestou do práce zasvěcené rozhovory lidí, kteří kritizovali „hloupost“ ostatních spoluobčanů. Tu kvůli volbám, tu kvůli financím, jindy zas kvůli něčemu jinému. Na druhou stranu a s trochou vážnosti, Češi si ve všeobecném měřítku a s jistou dávkou zjednodušení moc s tzv. finanční gramotností nezadají. Tak třeba pravidelné analýzy bankovní asociace právě ohledně finanční vzdělanosti domácí populace ukazují na to, že v zemi stále žije velké procento lidí, kteří se hůře orientují ve finančních záležitostech. Třeba v loňském roce každý třetí obyvatel země považoval řadu informací z finančního světa za zbytečnou. Co na to říct, že? 

Rok 2022 přinesl válku a prudké zdražování. Co nás čeká v roce 2023?

Už za několik dní se začne psát rok 2023 a jistě nejednoho z nás napadají při bilancování letošního roku vážné otázky. Tak třeba přinese nový rok konec krizím? Zastaví se výrazně všeobecné zdražování nebo ne? A hlavně, skončí nesmyslná válka na Ukrajině, kterou vyvolal agresor Vladimir Putin? A může to všechno zlepšit náladu lidí?

Zeman v projevu stavěl sobě samému pomník. Nejlepší na něm bylo, že byl poslední

Vezměme to nejdřív stručně a jasně. Nejlepší na posledním vánočním poselství Miloše Zemana bylo to, že bylo poslední. A že už žádné další nebude. A komu ze ctěných čtenářů tohle shrnutí nestačí, ať klidně pokračuje ve čtení.

Češi platí za potraviny nejvyšší daň v Evropě. Co by udělalo její snížení?

Z pohledu finančních trhů by to byla jistě tzv. kurzotvorná informace, kdyby se na veřejnost dostala zpráva o tom, jak konkrétně by se mohla změnit sazba Daně z přidané hodnoty (DPH) v Česku. Jde totiž o to, bráno širším úhlem pohledu, že Češi platí třeba za opozicí tolik zmiňovanými potravinami (v současné době nejvyšších hodnot inflace za poslední dekádu) 15 procent, což je vskutku hodně vysoko, zatímco ve velké většině Evropy jsou potraviny zdaněny DPH většinou do deseti procent. 

Vánoční nákupní horečka: Proč lidé žádají na náměstích demise politiků, když v obchodech utrácí stále více?

Tržby českých obchodníků o třetím adventním víkendu meziročně stouply o deset až 20 procent. A co víc, některé obchody i přes letošní zdražování hlásí stejný nárůst počtu zákazníků. Říkáte si možná, jak pak jdou s těmito zprávami dohromady často opravdu smutné scény z barvitě líčených reportáží o tom, jak některé rodiny trápí to, jak zaplatí faktury za energie nebo ceny potravin. A protože veřejnost má prý ráda jednoduché a jasné poselství, pak je nasnadě otázka, proč si lidé žádají na náměstích demise politiků, když jsou pak (jak se říká v globále) ochotni a schopni utrácet v obchodech meziročně víc? Znamená to, že drahé Vánoce, jak jsou líčeny, jsou vymyšlené? Anebo nedokážeme rozlišit mezi obecným a individuálním?

Chudoba i hazard jako problémy současného Česka. Jak to může jít ruku v ruce?

Říkat o Češích, že si nevidí kvůli své chamtivosti na špičku nosu, by bylo asi nošením dříví do lesa. Anebo nepokrytou urážkou. Doslova. Proč se ten člověk hned tak zpočátku textu čílí, řeknete si. No posuďte sami: Zatímco den co den můžeme v přímém přenosu sledovat jistě opravdové srdceryvné příběhy o tom, jak rodiny v Česku nemají na faktury za drahé energie nebo čím nakrmit své nejbližší kvůli inflaci, s o to větším klidem pak vyjde už jen psaným slovem zpráva o tom, že Češi prosázeli na právě finišujícím mistrovství světa ve fotbale už dvě miliardy korun. A to prosím tu dosud nebyly započítány výsledky ze semifinále a finále, které jistě přinesou další nuly ve statistikách navíc. 

Češi stále více spoléhají na někoho jiného než na sebe. Nemusí se to vyplatit

I dávní moudří vladaři dobře věděli, že když chtějí vědět to, co si lidi skutečně myslí, musí mezi „lid“. No a tady se člověk dozví opravdu nejrůznější věci. Třeba, že prý vláda málo dělá pro lidi, nepomáhá včas nebo dostatečně. Co na tom, že se pravidelně objevují seriózní studie, které ukazují spíše na to, že stát možná dělá víc, než by měl. Pak si můžeme myslet, že jsme lenivější než kdykoliv předtím, místo sebe se spoléháme na stát a podle často lákavých, nicméně šílených slibů se rozhodujeme, když máme rozhodovat o své budoucnosti spíše špatně než dobře. Stále víc totiž naskakujeme na sliby, že nebudeme nic dělat, ale budeme dostávat za to nicnedělání peníze. 

Dvojí kvalita potravin: Proč šidí výrobci právě nás Čechy?

Někdy se říká, že i když máme novou realitu, pořád se potýkáme se starými problémy. A dvojí kvalita potravin nebo výrobků je toho zářným důkazem. Určitě si budete pamatovat vlnu řešení tohoto problému, který se objevil poté, co už ani domácí politici nemohli snášet rozdíly, hlavně mezi kvalitou potravin prodávaných na západě a na východě Evropy. Chvilku to trvalo, než se našlo nějaké řešení a pak se problém - alespoň zdánlivě - uklidnil. Hlavně asi po slibech výrobců a producentů, že tohle už se dít nebude. Ale chyba lávky. 

Gorbačov a Reagan před 35 lety odepsali jaderné zbraně středního dosahu. Dialog a ústupky budou nezbytné i v budoucnu

Před pětatřiceti lety, 8. prosince 1987, podepsali vrcholní představitelé Spojených států a Sovětského svazu, prezident Ronald Reagan a generální tajemník Michail Gorbačov, smlouvu o likvidaci raket kratšího a středního doletu. Dokument otevřel cestu nejen k podstatnému omezení možnosti jaderného útoku v Evropě, ale také k ukončení studené války. Naopak, odstoupení od této smlouvy, k němuž se v roce 2019 uchýlila tehdejší administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa, bylo zřetelným signálem, že vztahy mezi Washingtonem (potažmo celým Západem) a Moskvou výrazně ochlazují, byť málokdo čekal, že dosáhnou krize současných rozměrů.

Jak velké má mít Česko daně a lze z nich zalepit chyby levicových vlád?

Ta shakespearovská otázka je tu snad pořád. Má mít země vysoké anebo nízké daně? Jedni říkají, že když byl svět ještě normální, rozumějte milí čtenáři, pro lidi‒voliče, kteří se rozhodovali podle „levice“ či „pravice“, byla odpověď většinou jasná. Pro levici, která si vždy jaksi mimoděk „nárokovala“ vítězství v politické soutěži za to, že se dokáže o lidi lépe postarat, když prosadí vyšší daně, větší stát a o to míň prý starosti lidem, kdežto pravice většinou vždy zastávala pravý opak. Jenže, jak se zase s určitým zjednodušením, ukázalo, když do souboje nejen o přízeň voličů, ale hlavně o daně, přišli populisté, extrémisté či jiní byznysoví politici a místo jasné volby tu tak z nabídek nejen daní máme pěkný guláš, je všechno jinak. A nejen zdánlivě. Jenže ta původní otázka zůstává pořád stejná. A pořád na ní, aspoň v Česku, chybí jasná politická odpověď.

Budou letos české Vánoce jiné? I cenovky u stromků se změní

Je zajímavé, že právě probíhající výprodeje z akcí „Černého pátku“ se dějí snad ve všech částech obchodních menu, jen ty vánoční stromky žádné Black Friday nemají. A bylo by to potřeba. Vždyť tuzemští pěstitelé říkají, že cena tradiční vánoční ikony českých domácností půjde letos zřejmě s cenou nahoru prý o deset až patnáct procent oproti loňsku. A když připočteme dennodenní zprávy, reportáže a titulky o tom, že stále více lidí nemá kvůli rostoucím cenám třeba ani na základní potraviny, bude to znamenat, že letos budou Vánoce v Čechách bez stromků? Problém totiž je, jak zjistila agentura ČTK, že ani možné náhrady živého jehličí, totiž umělé stromky, nebudou se zvýšením ceny otálet. 

Česko zase v něčem zaostává. Bartoš dělá reklamu pro Metu, ale lidé stále čekají ve frontách

Taky jste si mysleli, že zdigitalizovat v české ekonomice minimálně ty služby, které poskytují úřady či stát, nebo vůbec komunikaci s nimi, je výborný nápad? Bodejť by ne. Nikdo přece nechce brzy ráno vstávat, zvlášť když je třeba z okresů Praha-východ nebo Praha-západ a musí být už na osmou osobně přítomen na Úřadu práce, byť přijde na řadu třeba až v poledne, kvůli žádosti třeba o podporu v nezaměstnanosti. Naivky, kteří si myslí, že by tohle mělo fungovat kliknutím na políčko v nějaké mobilní aplikaci, se rozhodně se zlou potážou. Slib neslib. 

Andropov se ujal moci před 40 lety. Obávaný šéf KGB chtěl změnit SSSR

Před čtyřiceti lety stanul v čele Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) Jurij Andropov. Muž, jehož kariéra byla dlouho spojena s obávaným Výborem státní bezpečnosti (KGB) a který sehrál výraznou roli ve vojenském potlačení maďarského povstání v roce 1956 i pražského jara 1968, byl v době svého nástupu do čela země paradoxně připraven provést výrazné, byť striktně shora řízené reformy.