KOMENTÁŘ | Kauza Mendelu nebo nezkušenost? Nerudová u voleb oproti průzkumům ztratila, stojí za tím více faktorů

Danuše Nerudová se vrhla do volebního klání jako občanská kandidátka s více než 84 tisíci podpisy. Nevedlo se jí špatně, v jednu chvíli v průzkumech své dva úhlavní protivníky opačného pohlaví předběhla. 

Kauza odhalená přímo při kampani

Byla to kauza Mendelovy univerzity, která ji stála již v průzkumech několik procent. Pod jejím vedením se udělovaly „rychlotituly“ studentům doktorských studií. Získávali je někdy i o rok dříve. Dále bylo podle Národního akreditačního úřadu zjištěno plagiátorství a vymyšlená akademická činnost některých studentů.

Kandidátka pak čelila řadám otázek, na něž odpovídala s postupem času odlišně. Nejdříve tvrdila, že o celé věci nic nevěděla, pak v ní nedokázala přiznat svou zodpovědnost. Po několika týdnech již obviňovala své podřízené, zejména děkany, a věc řešila. 

Její měnící se obhajoba znamenala jen další přeliv voličů směrem k jiným, většinou demokratickým, kandidátům. Většinou Petru Pavlovi, jak vidíme z výsledků prvního kola voleb.

Nerudová nevypadala příliš sebejistě ani v debatách. Několikrát se stalo, že si pletla různé statistické informace. Následně sama sebe usvědčila z „podvodu“ u vědomostního testu pro prezidentské kandidáty, kdy při sobě měla svůj černý deníček se základními informacemi o NATO a Evropské unii. 

Když ji pak v DVTV redaktoři zkoušeli z jejích vědomostí o zmíněných institucích, tak v některých otázkách selhávala. Nedokázala říct rok, kdy ČR vstoupila do NATO. 

Hrál roli nízký věk a nezkušenost?

Jediné ženské kandidátce na čtvrtého prezidenta České republiky rozhodně nepomohl ani její, oproti Andreji Babišovi a Petru Pavlovi, nízký věk. Babišovi je 68, Pavlovi 61, a mají za sebou o dost delší kariéru.

Danuši Nerudové je 44 let a dosáhla na pozici rektorky Mendelovy univerzity. Má za sebou léta kariéry v akademické sféře. I kvůli tomu je mnohdy terčem kritiky. Mnozí voliči si v prezidentovi představují zkušenou osobu, pro něhož je role hlavy státu završením jeho politické kariéry.

Svůj podíl na tom má i vláda Petra Fialy. Jakmile pětikoalice podpořila trojici demokratických kandidátů Danuši Nerudovou, Petra Pavla a Pavla Fischera, minimálně to znejistilo velkou část voličů. 

Řada Čechů totiž vládě nevěří. Z Nerudové se i přes její častou kritiku nejmocnější instituce v ČR dostávalo negativních ohlasů. Jejích 84 tisíc podpisů již nebylo argumentem a odpůrci vlády v ní zkrátka viděli vládního kandidáta. Stejně tak v generálovi a senátorovi, nicméně Petr Pavel byl sympatický mnoha Čechům ještě dávno předtím a v debatách si neprotiřečil tak často jako právě Nerudová. 

Porazili ji muži s temnější minulostí

Babišova minulost spjatá s komunistickou Státní bezpečností (StB) se už skloňovala všude – a není od věci si ji neustále připomínat. Hájí se tím, že jeho jméno do archivů StB napsal „někdo jiný“. Jeho voličská základna mu tento „prohřešek minulosti“ buď zapomněla nebo tomu vůbec nevěří. Petr Pavel vyšel s kůží na trh více méně dobrovolně, získal si tak sympatie lidí, kteří by ho za opačných okolností zcela jistě nevolili.

Danuše Nerudová byla při pádu minulého režimu příliš mladá, než aby podobnou minulost mohla mít. „Krk“ jí stála zřejmě kauza spjatá s Mendelovou univerzitou – zdaleka nic tak hrozného jako spolupráce s institucemi snažícími se o poškození západních struktur, jejichž součástí dnes jsme. 

Někomu se to může zdát nelogické. Pavel i Babiš však ukázali, že jsou zkušení politici (v případě generála diplomaté) a také tak na veřejnosti vystupovali. Nerudová investovala až příliš úsilí do šíření naděje a idealistických vizí. 

Mimo jiné i díky tomu byla terčem kritiky, že se snaží srovnávat se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. 

Nerudová nevydělávala hlasy na kritice vlády a důchodcích, nemohla se ani pyšnit záchranou francouzských vojáků v Jugoslávii. Zůstává za ní tak vzpomínka jako na nejsilnější ženskou kandidátku na post hlavy státu v historii České republiky, co se snažila vést pozitivní kampaň, o které slib porušila až k samému závěru kampaně.