KOMENTÁŘ | Končí rok, v němž si Češi sáhli hluboko do kapsy. I kvůli agresivnímu Rusku

K diktátorskému režimu stále rychleji se blížící Orbánovo Maďarsko budiž důkazem toho, že bez uceleného řešení, třeba toho Evropského, není v časech energetických krizí vůbec dobré hrát si sám na hrdinu a tvářit se, že pomáhám, když vlastně škodím. Výstižnou charakteristikou, popisující život v Česku z pohledu financí za uplynulý rok by tak možná mohlo být: Snaha o vytloukání politického kapitálu.

Ale vážně. Když se člověk podívá na to, jak odpovídá obyvatelstvo v průzkumech o tom, jak je spokojeno se svým životem, nestačí se pak divit. Když byly v říjnu letošního roku zveřejněny výsledky takového zkoumání Centrem pro výzkum veřejného mínění (CVVM), hemžilo se to v mediálním prostoru titulky jako: Češi jsou s životem spokojeni nadprůměrně, nebo Mám co chci, a tak dále. A to už tehdy bylo jasné, že ono tolik nenáviděné zdražování vyvrcholí letošní rok možná až dvojcifernou hodnotou, když podle dat tuzemských statistiků jen za listopad skončila inflace na 16,2 procentech. Ale jak rádi říkají nejen odborníci na evoluci, to, co není v řádu deseti tisíců či statisíců let, je jen pouhou odchylkou. A s trochou nadsázky to dokazují i výsledky dlouhodobé spokojenosti s životem. Dle CVVM totiž ona životní spokojenost českých občanů se v průběhu času nemění a celkově ji lze považovat za nadprůměrnou. 

A to i přesto, že ve třetím čtvrtletí letošního roku sice vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda oproti loňsku o 6,1 procenta, reálně ale vlivem inflace klesla o 9,8 procenta. Pokles je tak stejný jako v předchozím čtvrtletí. Medián mezd činil 34 993 korun. Odhlédneme-li ale od jakéhokoliv znehodnocení, je průměrná měsíční mzda za celý rok, jejíž čísla jsou tedy známa za rok 2021, a to ve výši 37 839 korun vůbec nejvyšší od roku 1990. Nebo pohled do statistik Evropského statistického úřadu ohledně výkonu země co do výše HDP. Přehledy nelžou přátelé. Česko patří do top jedenáctky s nejvyšším nominálním HDP vůbec v celé sedmadvacítce. A i když to neznamená, že si tu žijeme jako ona „prasátka v žitě“, rozhodně si nemáme na co stěžovat a závidět někomu, že se má líp.

Jasné je také to, že hodně z plánů firem, lidí, podnikatelů, spolků nebo institucí, které měly ještě zkraje nového roku 2022, vzala agresivním Ruskem v čele s válečným zločincem Vladimirem Putinem. A kvůli tomu se řada věcí a plánů nepovedla nebo nenaplnila. Třeba tuzemské zadlužení. Můžete si říct, že nestačí jen mluvit o tom, že se má šetřit, když vláda nešetří, jenže… Faktem ale je, že státní dluh za letošní tři čtvrtletí vzrostl o 424,7 miliardy korun na 2,89 bilionu korun, když ještě v dubnu Ministerstvo financí České republiky čekalo, že za celý letošní rok dluh vzroste „jen“ na 2,728 bilionu. Za ona tři čtvrtletí, za která byla ucelená čísla k dispozici, tak na každého českého občana hypoteticky připadl dluh zhruba 275 000 korun. A je možné, že za celý rok to bude ještě o trochu víc. A proto i míra zadlužení ke konci září ve výši 43,8 procenta HDP, která od začátku roku vzrostla o 3,4procentního bodu, může ještě poposkočit. Šéf resortu financí proto dozajista ví, k čemu si bude muset příští rok vyhrnout pořádně rukávy a přidat ruku k dílu, aby se finance země nedostaly někam, kde je mít nechceme.

Možná si řeknete, proč se v komentáři o finančním životě za loňský rok nemluví o inflaci. Ta je přece alfou a omegou všeho dění. Je, a proto nemá cenu o ní neustále mluvit. Navíc i na těchto stránkách už o ní bylo řečeno víc než dost. A máte-li pocit, že to bylo málo, jistě si chutí přečtete třeba tento text.

Raději si proto řekneme, jak Češi v boji s inflací dokáží obstát. A přestože je to boj dosti nerovný, o čemž svědčí i to, že po covidové éře měli obyvatelé země uloženo kolem tři bilionů korun na úsporách, vlivem právě rychle zdražujících energií, potravin a vůbec všeho možného, se tyto zásoby rychle ztenčují a zdá se, že to bude pokračovat i dál. S jistým zjednodušením tak pořád platí to, že i přes někde možný nárůst mezd docházelo v důsledku inflace k poklesu reálné hodnoty těchto příjmů a spotřebitelé si za svůj plat mohli koupit méně než před rokem. Pro připomínku v květnu letošního roku došlo poprvé od lockdownu v ČR vůbec k poklesu reálných útrat v maloobchodě. 

A i když se bude zdát, že se zas tak moc zlého neděje, není to tak. Třeba médii komentovaná zpráva o tom, že 15 procent českých rodinných firem nevydrží následující dva roky, nevěstí nic dobrého. Centrum pro rodinné firmy, které se ptalo své členské základny na současné problémy totiž zjistilo, že největší výzvu pro rodinné firmy nyní představují tak často zmiňované energie, následované problémy s odběratelským řetězcem a nedostatkem pracovní síly. Ten trápí 16 procent firem. Chce se proto říct, že i když se o nezaměstnanosti mluví také jako o významném hybateli finančního a ekonomického dění v zemi nejen v roce letošním, ale hlavně příštím, nemusí to být i kvůli neustále Neklesající poptávce firem po zaměstnancích až tak zlé. Doufejme ale, že i když jsme letos ani nezaznamenali krach nějaké velké společnosti či firmy, což odpovídá i trendu, který sleduje CRIF – Czech Credit Bureau, když říká, že počet bankrotů se v Česku v roce 2022 snížil ve všech kategoriích, nebude mít vlna zániků a krachů firem a podnikatelů nějakou vysokou hodnotu.

Sečteno, podtrženo: Jistě, Češi i kvůli roku 2022 platí za všechno stále víc a víc. A zdá se, že to hned tak nepřestane. Hypotéky byly nejdražší v historii, ceny energií a řady důležitých položek života vyšplhaly k maximům, která jsme tu ještě nikdy neviděli, ale jak ukazuje i vývoj ceny benzínu a nafty, s trpělivostí a umem se i krizové situace dají řešit a zvládnout. Třeba i data PAQ Research, která média zveřejňují ukazují, že růst výdajů rodin se v poslední době nijak dramaticky nezvyšuje a ustálil se. Mají pravdu ti, kteří budou nyní poukazovat na to, že je potřeba vybírat rodiny a osoby, které nemají sílu na to, aby si dokázaly poradit s přetrvávajícími problémy. A od toho tu musí být kvalitní a rychle fungující sociální pomoc. A i v tomhle má stát dluhy, a ještě spousta práce. Čeká ho nejen rychlá a efektivní práce na změně nastavení tzv. mandatorních výdajů, tedy hlavně důchodová reforma, ale kdoví, bude to chtít pořádně změnit i nastavení daní a plateb a poplatků. Ve všem. Zkrátka ani v příštím roce si zřejmě nikdo z nás moc neoddychne.