KOMENTÁŘ | Česká politika opakuje staré chyby. Škoda nejen pro důchodce, ale i ostatní

Výše popsané, s trochou zjednodušení, nedávno v přímém přenosu České televize možná nechtěně potvrdil Radek Vondráček z hnutí ANO, když podotkl k výtce o nesmyslných obstrukcích kvůli plánům vlády změnou valorizační formule pro výplatu důchodů snížit jednorázové extrémní navýšení státních výdajů, že „měnit jednací řád české Poslanecké sněmovny (kvůli nesmyslně dlouhým obstrukcím) podle nějakých zaběhlých vzorů, třeba z Německa či Rakouska, se mu nezdá, protože my tu máme naše pořádky a podle nich bychom měli jednat…“ No jo. Ale proč o tom vlastně mluvit? Inu, protože zmiňovaní důchodci, podobně jako třeba OSVČ jsou právě v dobách krizí snad nejviditelnějším terčem. Terčem pro všelijaké změny, které se týkají placení do státní kasy a výplat z něj. 
 
Nechám stranou přísloví o nepoučitelnosti (i když nejen ti moudřejší ze všech možných stran jistě dobře vědí, jak to skončí, když se nikdo nechce z minulých chyb poučit) a budu se věnovat oněm dvěma sociálním skupinám obyvatelstva. Mají totiž paradoxně hodně společného. Jsou propojené jako přesýpací hodiny. Zatímco jedni jsou většinou terčem za to, že do sociálního i zdravotního systému prý platí minimum, zatímco údajně chtějí jenom čerpat maximum, ti druzí mají přece vždycky právo čerpat ono maximum, když před tím desítky let platili státu, co jen to šlo. Tak teď nechtějme, aby nyní kvůli neschopnosti státu najít nějaké jiné řešení v úsporách nějak trpěli.  
 
Důvodem výše popsané, podle mě doslova urputně šířené snahy rozvrátit vztahy v domácí společnosti není ale nic jiného než opoziční sbírka politických bodů. Pro voliče populistů a extrémistů jistě chvályhodně, že? Nynější snaha státu omezit výdaje a dát právě po vládách populisticko-extrémních skupin státní finance do pořádku, se tak stává pořádně ostrým střelivem. Což o to, jenže milovníci těchto uskupení neradi slyší, že za nezřízené rozhazování peněz ze státní kasy, které způsobilo potíže s výdaji, mohou právě jejich miláčkové. A právě proto tu ze strany opozice místo skutečné snahy najít společně s vládou cesty k systémovým a dlouhodobě platným reformám, které by děravý státní rozpočet zacelily, máme jen ty obstrukce. Když pominu, že právě poslanci ANO většinou moc dobře vědí, že na „sekeru“ moc dlouho stát existovat bez vážných následků nemůže, pak je jenom nechtěnou třešničkou na dortu ve sběru politických bodů poukázání na to, že i vláda, která by ze své orientace měla více než podporovat právě živnostníky, tak prý nedělá. 
 
Ten argument je přece jednoduchý. Člověku se podle něj nechce ani věřit, že místo podpory drobného podnikání, zjednodušování daňové, finanční či účetní agendy pro všechny, se tu spíš dlouhodobě, i přes střídání různě orientovaných politických hnutí a stran, dělají systémově spíše kroky jiné. I když se tu a tam něco prosadí. Otázkou tak je, proč si stát „jako by“ bere na paškál právě důchodce a živnostníky, že? Někdo si tak může položit otázku, proč se byznysu staví do cesty náměty o tom, že odvody podnikatelů a živnostníků za sociální pojištění by se v příštích třech letech mohly zvednout až o 60 procent. Nebo to, že živnostníci by si mohli připlatili na odvodech pojistného tak, aby se jejich zdanění srovnalo na úroveň zaměstnanců.  
 
Namítnete jistě, že dokud se žádná ze zmíněných materií neprojednává v parlamentu pro přijetí do zákona, jde jen o diskuzi. A někdo může s o to větší chutí namítnout, že jen diskuse o všech možných, byť třeba nakonec do reálu neuvedených opatření, která možná narovnají nějaké zádrhele nejen ve výplatách důchodů, ale i v příjmech státu (v tomto případě u OSVČ navíc hodně spojeného problému), je nutná. Nemyslím si to.  
 
V Česku jsme totiž, bohužel, zvyklí místo pozitivního myšlenkového rozvoje a systémového uspořádání návrhů od jednotlivců, většinou hned všechno kritizovat, ukazovat prstem a zašlapávat do země. A v politice o to víc. Že přeháním? Stačí se podívat na přenosy z Poslanecké sněmovny za posledních několik dní. Přijde vám, že strategie „vypouštění balónků“ do prostoru a testování toho, co ještě veřejnost unese, je správná, místo aby se většina záležitostí představila nejen v celkovém kontextu se všemi možnými i nemožnými variantami a bylo snahou všech odpovědných najít pro lidi to správné řešení? Že je to utopie? Také to si nemyslím.  
 
Máte pocit, že fungování německého nebo rakouského parlamentu je špatné? Bohužel, máme tu názory odpovědných, kteří místo změn, vedoucích k lepší funkčnosti státu hájí zavedené české (nefunkční) praktiky a zasmrádlý píseček s jeho špatnými prvky, jenom proto, že je „náš“. To je na nic. V důsledku totiž nakonec tihle lidé nepomohou nejen důchodcům, ale ani OSVČ. Nikomu, jen možná sami sobě. A to tím, že kvůli naštvání voličů se s o to větší chutí vrátí zpět k moci. A jak to dopadlo naposled, můžeme vidět v těchto dnech. Tak snad se OSVČ ani důchodci mezitím nedostanou na nějakou šikmou plochu.