KOMENTÁŘ: Spolupráce Babiše s KSČM už může vadit i Zemanovi. Snil o tom, jak oslabená vláda bude spolupracovat s diktátory

Ocitli jsme se v naprosté agonii, z níž zemi vysvobodí jedině podzimní parlamentní volby. Čtrnáctihodinový maraton v Poslanecké sněmovně, kde se rokovalo o vyslovení nedůvěry vládě, ukázal, že česká politika je v totální křeči, ze které ji nedokáže vysvobodit ani vládní koalice či demokratická opozice, jež jednání vyvolala. Ve čtvrtek tak utrpěli debakl všichni, sněmovna se před zraky veřejnosti naprosto zesměšnila. Hlasování ale bohužel potvrdilo tragický fakt, a to že dvaatřicet let po Sametové revoluci se zemí stále rozlívá rudá bolševická barva. Komunisté ovládají stát a vláda se o jejich podporu bezostyšně opírá.

KSČM jen ukázala, že morálka a charakter je této straně stejně jako její předchůdkyni KSČ, už sto let od svého vzniku zcela cizí. Sice na jaře vypověděla podporu kabinetu, ale když hrozilo, že by zvolila stejný postup jako pravice, tak se soudruzi rozhodli odejít ze sálu. Ve skutečnosti opět potvrdili, že nepůjdou proti kapitalistovi Andreji Babišovi, neboť spolupráce s velkopodnikatelem se neruší jen tak lehce a čtyři měsíce před volbami z ní mohou ještě něco vytěžit, než pravděpodobně zamíří pod pětiprocentní hranici, která jim zamkne dveře do Poslanecké sněmovny.

Století budovaná ideologie komunistům už nic neříká, nyní půjdou s kýmkoli, kde ucítí jakýkoli profit, ale oficiálně si hrají na čestné, kteří se nechtějí od pravice ušpinit. Komunisté se prostě od Babiše neodvrátí a vůbec jim přitom nevadí, že jim luxuje voliče. Když z něj budou mít užitek, jde vlastně o zanedbatelný detail.

Komunisté, kteří mají vřelý vztah s prezidentem Milošem Zemanem, jenž navštěvuje jejich sjezdy, paradoxně nejvyššího ústavního činitele zarmoutili. Pokud by kabinetu Andreje Babiše byla vyslovena nedůvěra, naoko by se tvářil, že se nic neděje, nechal by jej do podzimu dovládnout, ale už v noci by se svým okolím kul pikle, jak vláda bude na slovo poslouchat. Zeman by jistě žádal přehodnocení postoje k Vrbětické kauze a vrácení Rosatomu do hry o dostavbu Dukovan.

Hlava státu toužila po splnění snu, aby Strakovu akademii dotlačila k naprosté podřízenosti a loajalitě vůči diktátorským režimům, které jsou prezentovány především Ruskem a Čínou. Jelikož však vláda důvěru dostala, Zeman čtvrtečním hlasováním přišel ze všech zainteresovaných o největší ztrátu moci, a tak Babišova spolupráce s KSČM už může začít vadit i prezidentovi.

Na Hradě proto musela v noci panovat ponurá nálada, zvláště, když připočteme, že hokejisté Ruska překvapivě vypadli ve čtvrtfinále mistrovství světa v Rize s Kanadou. Prokremelská parta asi neměla pohodové spaní.

Nekonečný včerejší den v Poslanecké sněmovně ukázal, jak se premiér Andrej Babiš až paranoidně bojí nástupu Pirátů, kteří tvoří alianci se Starostmi a Nezávislými. Ministerský předseda je nazývá multikulturním ekofanatickým Pirostátem a vymezuje se proti jakémukoli sdílení. Když rozčílený Babiš zjistil, že ve svém literárním veledíle s názvem O čem sním, když náhodou spím z roku 2017, psal o stejném tématu, hned vše vysvětlit tím, že on chtěl auta sdílet dobrovolně, zatímco Piráti by svůj záměr nařídili povinně. Šéfovi hnutí ANO doslova z Pirátů tečou nervy. Na mladé lidi nemůže zakleknout tím, že by na ně něco vytáhl z dob minulého režimu, neboť někteří za totality ani ještě nežili, anebo maximálně chodili do základní školy. A tak burcuje třaskavým tématem migrantů, kteří by podle něj žili ve znárodněných bytech, pokud by aliance v čele s Piráty vyhrála.

Ovšem ani demokratické koalice nezískaly na mimořádné schůzi velký profit, nezviditelnily se. Předseda ODS Petr Fiala tvrdil, že aliance SPOLU a Piráti se STAN museli hlasování vyvolat, aby se ukázalo, že KSČM i po vypovězení tolerance nadále podporuje Babiše, jinak by se svým voličům nemohl podívat do očí. Fialovi však uniklo, že část populace nyní žije úplně něčím jiným. Zejména drobní živnostníci mají existenční starosti, vláda jim uťala veškeré podpůrné programy, když rozvolnila, ale poptávka po jejich službách je mizivá. Například restaurace zejí většinou prázdnotou. Pokud nemám na živobytí, opravdu mě netrápí, zda vládě bude či nebude vyslovena důvěra. A skutečnost, že komunisté podporují Babiše je známá, na to zákonodárci nemuseli ležérně utratit čtrnáct hodin, které mohli využít jinak.

Opozice se už potřetí během vládnutí Babišova kabinetu přesvědčila, že stereotypním tepáním do premiéra a jeho souboru ničeho závratného nedokáže. O shození Babiše už usilovala v listopadu 2018, pak v červnu 2019 a teď nyní. Ani v jednom případě vládní kritici nebodovali. Nejnovější snaha o vyslovení nedůvěry byla naprosto zbytečná. Opozice jen plýtvala energií, kterou by mohla věnovat na vylepšení předvolebního programu. Mnoha lidem, a to i jejich příznivcům, nedávalo smysl, oslabovat vládu pouhé čtyři měsíce před volbami, zvláště když bylo jasné, že komunisté Babiše zase podrží.

Aliance SPOLU, kterou tvoří ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, i druhá koalice Pirátů se STAN mají ale naprostou pravdu, že kabinet premiéra Babiše je neschopný. Naprosto nezvládl koronavirovou pandemii, během níž vinou zmatků zbytečně zemřelo třicet tisíc lidí, a měl by tak odstoupit. Navíc ministerský předseda je podle Bruselu ve střetu zájmů a stále ještě není vyřešena jeho kauza Čapí hnízdo. I kdyby tyto premiérovy excesy neexistovaly, musel by v normální demokratické společnosti odejít, když se spolčil s komunisty. A je jedno, zda se jmenují KSČ, anebo KSČM. Obě jsou zrůdné. Polistopadová strana se totiž nikdy nedistancovala od zvěrstev své předchůdkyně, a tak je nepředstavitelné, že Babiš může spolupracovat se soudruhy, kteří zdevastovali národ a jeho myšlení.

Demokraticky smýšlející lidé i opozice tak musejí počkat na podzimní sněmovní volby. Jakýkoli další pokus o shození Babiše by pro demokratické strany vyzněl ještě trapněji, než ten čtvrteční. A za další akci by mohla opozice draze zaplatit, ztrátou volebních preferencí, na čemž by vydělal kontroverzní Babiš, který nehraje jen o politický úspěch, ale i vlastní svobodu, pokud by tedy kauza Čapí hnízdo za nové exekutivy skutečně skončila u soudu.