Názory

Související články:

Turek, nebo Macinka? Je to vlastně jedno, Babiš riskuje národní bezpečnost

Ne vše je zlato, co se třpytí. Ekonomický boom na Blízkém východě je vykoupen utrpením i krví

Blízký východ se mění v region zásadní hospodářské proměny. Vedle dramatických příběhů Sýrie či Iráku dnes stojí státy Arabského poloostrova, které zažívají nebývalý růst a přetvářejí svou ekonomiku i mezinárodní postavení. Omán, Spojené arabské emiráty či Saúdská Arábie dokazují, že disciplinované reformy mohou přinést stabilitu a rychlý rozvoj. Pod leskem modernizace však zůstávají i zneklidňující obrázky, vykreslující zejména absolutní ignoraci lidských práv a práv zaměstnanců.

Trump doma potřebuje ukázat rychlé vítězství. Části jeho mírového plánu působily jako překlad z ruštiny, říká Řepa

Bezpečnostní analytik Tomáš Řepa v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz zhodnotil „mírový“ plán Donalda Trumpa, který se v posledních dnech zřejmě podařilo zkorigovat méně v neprospěch Ukrajiny. Promluvil také o možné ruské agresi proti pobaltským státům, která se podle zpravodajských informací nezadržitelně blíží. „Ignorovat ruské výhrůžky úplně nejde, ale nelze ani přijmout, že Moskva má právo vetovat, kdo bude patřit do evropského bezpečnostního prostoru,“ říká.

Je konec války na Ukrajině za dveřmi? Americká dohoda za současné situace nemusí nic změnit

Navzdory intenzivnímu diplomatickému úsilí, které v poslední době zahrnuje setkání ve Švýcarsku, rozhovory ve Spojených arabských emirátech a spekulace o cestě ukrajinského prezidenta do Spojených států, je složité odhadnout, zda je dohoda o ukončení války na Ukrajině skutečně na dosah. Hlavní požadavky obou stran totiž zůstávají v zásadě nezměněné.

Museli si to odmakat i Češi či Slováci. Ukrajina potřebuje účinně bojovat proti korupci

Zatímco Ukrajina řeší jeden z nejhorších korupčních skandálů za poslední léta, stále existuje otázka, zda může uspět tam, kde jiné postsovětské státy selhávaly. Zkušenosti střední Evropy ukazují, že bez razantního potlačení klientelismu a nezávislé justice není evropská integrace možná. Česko a Slovensko musely svou důvěryhodnost tvrdě vybojovat, Rumunsko a Bulharsko platí za odkládání reforem dodnes. Ukrajina nyní čelí stejnému testu, je na ni ale kladen daleko větší geopolitický tlak.

Trumpův mírový plán? Ruský dokument nestojí ani za papír, na kterém je napsán, říká Zolotukhin

Plán na zmrazení fronty v Záporoží a Chersonu se prezentuje jako krok k ukončení bojů, ve skutečnosti však podle ukrajinského experta na národní bezpečnost Dmytra Zolotukhyina přináší zásadní politická i bezpečnostní rizika. Ukrajina nebude „obchodovat s ukrajinským územím“ a jakékoli omezení její suverenity by jen posílilo ruský tlak, jak řekl exkluzivně pro EuroZprávy.cz. „Jedinou prioritou je zastavit zabíjení lidí,“ varuje. Zdůraznil, že návrhy, které Ukrajina nemůže přijmout, mír nepřinesou.

Evropa se zasekla u vývoje stíhaček páté generace, když USA testují šestou. Na vině je politika

Evropský vzdušný prostor je pod stálým tlakem ruských výpadů, zatímco Ukrajina se mezitím stává hlavním hybatelem modernizace letectva na kontinentu díky ambiciózním plánům na pořízení švédských Gripenů, francouzských Rafalů i dalších amerických F-16. Kontrastem k tomu je krize francouzsko-německého programu FCAS, který se potácí v průmyslových sporech, politických neshodách a chronickém zpoždění. Evropa tak zůstává bez letounu páté generace, zatímco Spojené státy už testují prototypy generace šesté.

Sešel se realitní magnát a prominentní ekonom. Tak nezačíná vtip, ale jednání o Ukrajině

Americký prezident Donald Trump obvinil Kyjev z nevděčnosti a zároveň předložil mírový návrh, který nápadně kopíruje dlouhodobé ruské požadavky. Dokument, jenž zahrnuje uznání Krymu a omezení ukrajinské armády, přitom nevznikl v rukou diplomatů, ale osob z absolutního okraje politické sféry. Zapojení realitního magnáta a prominentního ekonoma vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda USA ještě hájí vlastní či západní bezpečnostní zájmy.

Nikdo neví, co bude. Trump jde po neexistujícím venezuelském „kartelu“

Americký prezident Donald Trump stupňuje tlak na Venezuelu a označuje vládu Nicolase Madura za „narkoteroristický kartel“, který podle expertů ve skutečnosti neexistuje. Caracas je však zároveň stále nepříliš cenným, ale stále rizikovým opěrným bodem Ruska, Číny či Íránu. Spojenci slábnou, režim se hroutí a Washington balancuje mezi diplomacií, sabotáží i možností vojenského zásahu. Výsledkem je vysoce nestabilní situace s nepředvídatelnými důsledky.

Rusko se stalo tím, proti čemu bojovalo. Každý další útok na Ukrajině je důkazem

Ruská agrese proti Ukrajině už čtvrtým rokem odhaluje svou skutečnou povahu: nejde o žádnou „operaci“, ale o útočnou válku vedenou s vědomou brutalitou a cynismem. Kreml likviduje města, terorizuje civilisty a používá metody, které odporují elementární lidskosti. Každý další útok, každá rozbořená čtvrť a každé dítě vytažené z trosek jen potvrzují, že ruská moc se dobrovolně stala tím, proti čemu sami Rusové bojovali.

Opatrnost Německa po druhé světové válce je pryč. Rodí se nová nejsilnější armáda v Evropě

Německo opouští roli opatrného ekonomického giganta a míří k pozici hlavní vojenské síly Evropy. Politické vedení tlačí na rychlou přestavbu Bundeswehru, masivní nábory i bezprecedentní investice do zbrojního průmyslu. Tím ale nevyhnutelně mění rovnováhu na kontinentu, což zneklidňuje Francii, probouzí ostražitost Polska a posouvá těžiště evropské bezpečnosti směrem k Berlínu. Z Německa se může stát klíčová protiváha Rusku – a Evropa se tomu bude muset přizpůsobit.

Křídou proti práskačství. Fico a spol. se na Slovensku se bojí o moc

Masové protesty v Bratislavě ukázaly, že odpor vůči vládě Roberta Fica roste a spolu s ním i obavy ze stále více otrávené politické atmosféry na Slovensku. Případ studenta Michala, předvolaného k výslechu kvůli křídovým vzkazům na chodníku, se proměnil v symbol širšího napětí. Vládní reakce působí spíše jako projev nejistoty než síly a naznačují, že Ficova mocenská pozice začíná ztrácet stabilitu.

Rada bezpečnosti konečně udělala něco správně. Přesto OSN zůstává zoufale nefunkční

Rada bezpečnosti schválila americkou rezoluci o Gaze, která se prezentuje jako krok k trvalejšímu míru. Ve skutečnosti však jen odhaluje hlubokou nefunkčnost OSN, paralyzované vetem a soupeřením velmocí. Organizace ztrácí schopnost jednat, slouží spíše jako nástroj projekce moci než jako mírotvůrce. Rozpad doktríny R2P tuto krizi jen potvrzuje.

Jak bude vypadat polská reakce na sabotáž? Nebude jen diplomatická, Polsko se dokáže Rusku bránit i vojensky

Polsko čelí nejvážnějšímu narušení své bezpečnosti za poslední roky. Sabotáž na železnici, kterou premiér Donald Tusk spojuje s ruskými službami, otevřela otázku tvrdé reakce, již naznačil ministr Radosław Sikorski slovy o postupu „nejen diplomatickém“. Varšava zvažuje kroky od kontrarozvědných zásahů po omezení ruské diplomatické přítomnosti. Incident zároveň znovu ukazuje, že Polsko bere hrozbu ruské agrese vážněji než většina Evropy a systematicky se připravuje i na krajní scénáře.

Blíží se globální finanční panika? USA ztrácejí důvěryhodnost, Čína ani EU je ale nenahradí

Světový finanční řád vstupuje do nebezpečné fáze. Americký dolar, trh s vládními dluhopisy Spojených států i samotná globalizace ztrácejí dřívější opěrné body, zatímco Washington není schopen zkrotit dluh ani garantovat stabilitu systému. Nového hegemona není vidět, trhy stojí na rostoucí nedůvěře a stačí relativně malý šok, aby se napětí přelilo v globální paniku – možná ne zítra, ale ekonomické prostředí na ni nikdy nebylo připravenější.

Překvapivý obrat: Islámský stát žije, Sýrie se chce stát spojencem USA

Syrský obrat k USA a snaha o mír s Izraelem mohou na první pohled působit jako začátek stabilizace po pádu Asadova režimu. Ve skutečnosti ale otevírají nové mocenské vakuum. Írán formálně ustupuje, jeho sítě v Sýrii však zcela nezmizely a mírová jednání probíhají z hluboce nerovné pozice. Do toho přetrvává hrozba Islámského státu, který z chaosu doslova žije. Bez důsledné kontroly táborů, repatriace zahraničních bojovníků a ochrany menšin hrozí, že koalice dosáhne jen dočasných vítězství a ISIS se vrátí silnější a méně předvídatelný.

USA Venezuelu vojensky porazí jednoduše. I tak ale může operace skončit katastrofou jako v Afghánistánu

Spojené státy se podle dostupných informací připravují na vojenskou akci proti Venezuele, stupňují agresivní rétoriku a zdá se, že už není cesty zpět. Venezuelská armáda proti té americké nebude mít žádnou šanci, pořád ale existuje možnost, že v případě vleklejšího konfliktu na Američany čeká scénář guerillového boje, stejně jako v Iráku nebo Afghánistánu. A zde už jsou šance daleko vyrovnanější.

Ukrajina do EU patří. Na její problémy ale ani Unie nemusí stačit

Slib, že Ukrajina „patří do Evropy“, se dnes ukazuje jako možná unáhlený a příliš velkorysý. Summit ve Lvově sice potvrzuje politickou podporu Kyjevu, zároveň ale odhaluje tvrdou realitu: vstup země uprostřed války by zatížil obranný systém EU, rozpočet i institucionální stabilitu. Riziko kolapsu zemědělské politiky, přetrvávající korupce, organizovaný zločin a slabá sociální struktura vyvolávají zásadní pochybnosti, zda je Unie schopna integrovat stát takové velikosti a nároků. Evropě tak nezbývá než přiznat, že závazek učiněný v návalu solidarity může přesahovat její současné možnosti.

Trumpova bezohlednost odhalila jedno podstatné. Americká ekonomická hegemonie je spíše impozantní dům z papíru

Rekordní americký shutdown odkryl nejen politickou krizi, ale i hlubší problém – drahotu a nerovnost amerického zdravotního systému. Prezident Donald Trump využil rozpočtové paralýzy k nátlaku na demokraty a neváhal přitom sáhnout na potravinové lístky i mzdy federálních zaměstnanců. Zatímco miliony Američanů se ocitly bez jistoty jídla a zdravotní péče, Evropa zůstává připomínkou, že základní sociální bezpečí nemusí být luxusem, ale právem každého občana.

Okamura v čele Sněmovny je bezprecedentním rizikem. Otevřít oči voličům by měl i jeho bratr

Tomio Okamura, předseda krajně pravicové SPD, usedl do čela Poslanecké sněmovny a stal se tak třetím nejvyšším ústavním činitelem v zemi. Do jeho rukou skládá prezident přísahu, v případě krize může převzít část jeho pravomocí. Moc, která by měla patřit osobnosti sjednocující veřejnost, se tak dostala do rukou politika, jenž staví kariéru na strachu, dezinformacích a rozdělování společnosti. Okamurův nástup do čela Sněmovny je varováním před erozí samotné demokracie.