Co způsobilo extrémní počasí v Evropě? Na vině je hned několik faktorů

Ve Španělsku navíc v některých oblastech teploty přesáhly 45 stupňů Celsia a na jednom místě neklesly po tři po sobě jdoucí noci pod 30 stupňů Celsia. Tato mimořádná situace navazuje na globální teplotní extrémy, včetně vysokých teplot mořské hladiny a aktivního jevu El Niño, který zvyšuje pravděpodobnost teplejšího a suššího roku v Asii, Austrálii a jižním Tichomoří. S vleklou a smrtící vlnou veder bojují již od dubna také Indie a Pákistán.

Vlna veder je obecně definována jako období, kdy průměrné teploty zůstávají neobvykle vysoké po dobu tří nebo více po sobě jdoucích dnů ve srovnání s historickými údaji pro danou lokalitu. Vědci jsou však současným vývojem v Evropě hluboce znepokojeni, a to především ze dvou hlavních důvodů.

Prvním je samotné načasování celé události, protože nejteplejší období roku v Evropě obvykle nastává až v druhé polovině července, avšak intenzivní tepelný stres se objevuje již v červnu. Od roku 1950 dorazila dříve než ta současná pouze jedna jediná významná vlna veder. Druhým faktorem je mimořádná závažnost stávajících veder, kdy by ve světě bez klimatických změn takto extrémní situace nastala takto brzy v roce jen zcela výjimečně a rekordy by nebyly překonávány o tak drastické hodnoty.

Noční horko ve Francii bylo natolik silné, že způsobilo ohřátí některých řek na úroveň, kdy je již nebylo možné bezpečně využívat k chlazení jaderných elektráren. Hlavní nápor veder se po vyvrcholení v západní Evropě přesunul na východ a podle předpovědí zasáhne během nadcházejícího víkendu Polsko a Německo.

Na lokální úrovni jsou vlny veder způsobovány tlakovými výšemi, které fungují jako pomyslná víka zachycující teplo u zemského povrchu, přičemž zároveň rozpouštějí oblačnost a umožňují intenzivnější pronikání slunečního svitu. V globálním měřítku pak klimatické změny vyvolané spalováním ropy, uhlí a plynu mění způsob a dobu formování těchto veder. Dodatečné teplo v atmosféře proměňuje rozsáhlé povětrnostní vzorce, což umožňuje častější vznik pomalu se pohybujících tlakových výší.

Současné vědecké důkazy jasně potvrzují, že klimatické změny způsobují vyšší frekvenci a intenzitu těchto jevů. Například studie o vlně veder v jihovýchodní Anglii z června 2025 ukázala, že bez vlivu lidských emisí skleníkových plynů by k takové události došlo jednou za 50 let, zatímco kvůli oteplení o 1,3 stupně Celsia se riziko zvýšilo na jednou za pět let. Zatímco v pěti desetiletích mezi lety 1950 a 1999 zažila Evropa celkem pět intenzivních vln veder, mezi lety 2000 a 2021 se jich vyskytlo osmnáct. Spolu s extrémními horky z let 2022, 2023 a 2025 vzrostla tato statistika na více než dvacet závažných vln veder během pouhých 25 let.

Důkazy jednoznačně ukazují, že k těmto projevům dochází v Evropě mnohem častěji než v minulosti. Extrémní situace si již vyžádala desítky lidských životů ve Francii, kde se lidé utopili při snaze ochladit se v trestajících vedrech. Evropské hodnocení klimatických rizik uvádí, že vlny veder představují kritické zdravotní riziko pro obyvatele celé jižní Evropy a v nadcházejících letech budou nejvyššímu nebezpečí onemocnění a úmrtí vystaveny komunity v jižní a západní části střední Evropy.

Současná vlna veder je výjimečně závažná kvůli kombinaci extrémních teplot a vysoké vlhkosti vzduchu, což se zcela liší od typických suchých letních období, která zažívá například jižní Austrálie. Nejvíce ohroženou skupinou obyvatel jsou děti a starší lidé, jejichž organismus má sníženou schopnost odpařovat pot a efektivně regulovat vnitřní tělesnou teplotu, což může být v kombinaci s vysokou vlhkostí život ohrožující.

Z historického hlediska sice vlny veder v Evropě nesouvisejí s tím, jak vypadá následné letní období na jižní polokouli, avšak klimatické změny zvyšují riziko extrémních veder v jakémkoli roce na celém světě. V kombinaci s důsledky aktivního jevu El Niño se navíc očekává, že globální průměrné teploty dosáhnou v letech 2026 a 2027 téměř rekordních hodnot.