David Beckham: Když se loučí fotbalová ikona

Nesmazatelné místo v historii světového fotbalu si zajistil záložník DAVID BECKHAM (38), který se po jarním angažmá ve francouzském mužstvu Paris Saint-Germain rozhodl definitivně pověsit kopačky na hřebík. Fotbalovým fanouškům z paměti hned tak nevymizí jeho precizně zahrávané přímé kopy i fantastické centry, kterými udivoval v nejslavnějších klubech světa Manchesteru United i Realu Madrid.

Pár dnů po svých osmatřicátých narozeninách oznámil David Beckham konec své aktivní fotbalové dráhy. Ke své derniéře nastoupil 18. května 2013 v dresu Paris Saint-Germain proti sestupujícímu Brestu a k výhře 3:1 přispěl jednou gólovou přihrávkou. Skončila tak přebohatá kariéra hráče, který vyhrál Ligu mistrů, stal se desetkrát národním šampionem ve čtyřech různých zemích, skončil druhý v anketě Zlatý míč i Fotbalista roku FIFA, vstřelil gól na třech mistrovstvích světa, se 115 zápasy je druhým nejčastěji reprezentujícím fotbalistou Anglie, z nichž 58 odehrál s kapitánskou páskou. Přesto se na mysl vkrádá myšlenka, zda těch úspěchů mimořádného střelce přímých kopů nemohlo být dokonce ještě víc. Ale pojďme od začátku.

Fotbalový osud mu předurčilo už to, že se narodil vášnivým fanouškům Manchesteru United. Kuchyňský montér Ted a kadeřnice Sandra West milovali slavný klub tak, že jezdili z Londýna pravidelně na Old Trafford na jeho domácí zápasy. Není se co divit, že jejich ratolest podědila vášeň pro fotbal i lásku k Manchesteru United. Malý David své první fotbalové krůčky absolvoval v místním klubu Ridgeway Rovers, kde trénoval jeho otec Ted. Později se připravoval i v dalších týmech, soutěžní zápas si poprvé zahrál v barvách londýnských Kohoutů, Tottenhamu Hotspur, poté oblékal dres Brimsdown Rovers, v jehož dresu byl v roce 1990 vyhlášen nejlepším hráčem do 15 let. Své fotbalové dovednosti piloval při návštěvách fotbalové školy Bobbyho Charltona v Manchesteru a velkým zážitkem pro něj bylo, když vyhrál v talentové soutěži možnost zúčastnit se tréninkového soustředění v FC Barcelona.

Ligu mistrů okusil už v devatenácti

V šestnácti letech se upsal Manchesteru United a dva roky válel v jeho mládežnickém týmu. Hned v tom prvním David pomohl k vítězství v mládežnickém FA Cupu, když k finálové výhře nad Crystal Palace přispěl jedním gólem. Stejnému úspěchu byl blízko i v následujícím roce, ale mladíci Manchesteru United ve finále podlehli Leedsu. Už v roce 1992 debutoval za áčko v Ligovém poháru proti Brightonu a také podepsal svou první profesionální smlouvu. Manažer Alex Ferguson mu jako devatenáctiletému dal důvěru 7. prosince 1994 v posledním zápase skupiny Ligy mistrů proti Galatasaray Istanbul. A Beckham se mu odvděčil tím, že při domácí výhře 4:0 vsítil jeden gól. Pak ho ale klub poslal na hostování do týmu třetí divize Prestonu North End, aby tam získal zkušenosti z fotbalu mezi dospělými.

Tam sice odehrál jen dva zápasy, ale dokázal v nich vstřelit dva góly. Ty byly dílem jeho neskutečné píle při tréninku přímých kopů, jeden ze zmíněných dvou gólů zaznamenal dokonce přímo z rohového kopu. Na jaře už byl zpátky na Old Trafford a v závěru ročníku si čtyřikrát zahrál v Premier League, protože Alex Ferguson při očekávaném odchodu tří zkušených hráčů začal sázet na mládí. A tak David debutoval mezi elitními anglickými kluby 2. dubna 1995 při bezgólové remíze s Leedsem. Premiérový gól vsítil v úvodním kole následujícího ročníku, i když prohře 1:3 s Aston Villou tím nezabránil. Stal se stabilním hráčem mužstva a ve 33 odehraných zápasech se do sítě soupeřových brankářů trefil sedmkrát. A parádní sezonu mu ještě přikrášlil zisk mistrovského titulu, prvního ze šesti, na které během svého angažmá v Manchesteru dosáhl. Navíc byl vyhlášen nejlepším mladým hráčem roku.

Reds vyhráli vše, co mohli

A že nešlo o náhodu, stvrdil v následujícím ročníku, kdy vsítil v 36 utkáních osm gólů a se spoluhráči se znovu radoval z prvenství v Premier League. Začal oblékat dres číslo 10, který naposledy nosil Mark Hughes. A anglickým fanouškům se vryl do paměti gólem z poloviny hřiště, když si všiml daleko před brankou stojícího brankáře Wimbledonu a nádhernou dalekonosnou ranou ho překonal. Na konci sezony skončil v Manchesteru Eric Cantona a naopak přišel z Tottenhamu kanonýr Teddy Sheringham. Tyto změny se dotkly i Beckhama. Desítku na dresu přenechal Sheringhamovi, sám si vzal v Manchesteru tolik populární sedmičku. Ročník 97-98 začali Reds skvěle, ale později se dostavil útlum a bylo z toho výsledné druhé místo za Arsenalem. Beckham si ale připsal své nejlepší statistiky – 37 zápasů a devět vstřelených gólů.

Sezona bez úspěchu jako by vyburcovala hvězdný kádr k nevšednímu úsilí v následujícím ročníku a výsledkem byl ojedinělý triple – zisk tří trofejí: za prvenství v Premier League, k němuž přispěl ve 34 utkáních šesti góly, za vítězství v FA Cupu a dokonce i v Lize mistrů! V jejím finále na barcelonském Nou Campu ale měli svěřenci Alexe Fergusona skutečně namále. Před devadesátitisícovou návštěvou prohrávali s Bayernem od šesté až do poslední minuty. Italský rozhodčí Pierluigi Collina ale nastavoval a hned v první přidané minutě po Beckhamově centru srovnal skóre Teddy Sheringham. A když běžela třetí nastavená minuta proměnil další parádní Beckhamův centr Ole-Gunnar Soslkjaer ve vítězný gól. David Beckham třímal během pár týdnů se svými spoluhráči už třetí trofej, a to tu nejcennější. Z ní se Beckham radoval krátce po svých čtyřiadvacátých narozeninách a nikdy víc ji už ve své kariéře nezískal. Jeho skvělé výkony mu vynesly i druhé místo v anketě Zlatý míč 1999 o nejlepšího fotbalistu hrajícího v Evropě za Brazilcem Rivaldem a stejnou příčku i v anketě FIFA o nejlepšího fotbalistu světa.

Válka manažera s hvězdou

V ročníku 1999/2000 předváděl Beckham znovu skvělé výkony, v 31 duelech skóroval šestkrát a významně přispěl k tomu, že Manchester obhájil ligový titul s rekordním náskokem. Zároveň se však začal zhoršovat jeho vztah s Alexem Fergusonem. Manažer to po letech komentoval tak, že s Davidem nebyly žádné problémy, dokud se neoženil. Od té chvíle to prý byl úplně jiný člověk. Začal žít úplně jinak, stal se obrovskou celebritou a v jeho životě už byl fotbal jen jednou z mnoha částí. Jejich velký střet se odehrál ze zdánlivě nevinné příčiny, když Ferguson omluvil Beckhama z tréninku, protože se hvězdný záložník potřeboval starat o nemocného syna Brooklyna. Manažera však poté rozlítilo, když zjistil, že v týž den se Davidova manželka Victoria zúčastnila fotografování na módním týdnu v Londýně, což byl skutečný důvod Beckhamovy absence. Napařil mu proto pokutu 50 tisíc liber a navíc ho nezařadil do sestavy v důležitém utkání s Leedsem.

Přes média také Beckhamovi vzkázal, aby se přestěhoval blíž k Manchesteru. Fotbalista si totiž se svou chotí Victorií pořídil nádherné hnízdečko lásky v hrabství Hertfordshire. To však bylo od klubového centra vzdáleno 300 kilometrů. David však chuť do fotbalu neztratil, V následujícím ročníku odehrál v Premier League znovu 31 zápasů, ale vstřelil dokonce devět gólů. A byl z toho další mistrovský titul pro United, třetí v řadě, což se některému z anglických klubů povedlo teprve počtvrté v historii. V nové sezoně se David Beckham poprvé ve své kariéře potýkal se zraněními, a i proto stihl v Premier League odehrát jen 28 zápasů. Střelecky se mu ale dařilo nejlépe za dobu působení v Manchesteru, když se mu podařilo skórovat jedenáctkrát. Ale Manchester tentokrát zůstal bez titulu. Ten si vzal zpět hned o rok později. Byla to poslední Beckhamova sezona a s Old Trafford se rozloučil bilancí 31 utkání a šesti branek.

Beckham mohl přijít o oko

O tom, že v klubu skončil, nejspíš rozhodly prohlubující se rozpory s Alexem Fergusonem. Ten údajně žárlil na Beckhamovu pozici obdivované hvězdy a občas si na něm potřeboval dokázat svou moc a sílu. Příkladem budiž Beckhamův nucený odpočinek na lavičce náhradníků a navrch pokuta v přepočtu devět miliónů korun za účast na noční party. Za jejich úplně největším konfliktem však stála i náhoda.

Došlo k ní po nevydařeném zápase FA Cupu v polovině února 2003, v němž se Manchester musel sklonit před Arsenalem. David Beckham si v něm srazil přímý kop soupeře do vlastní branky a katastrofálně hrající tým londýnským Kanonýrům snadno podlehl. Rozzuřený Ferguson přiběhl do šatny, a tam si vylil zlost po svém. Nakopl na zemi ležící kopačku tak přesně, že zasáhl kousek od něj sedícího Davida Beckhama přímo do obličeje. Stačilo pár centimetrů a fotbalista mohl přijít i o oko. Takhle to odnesl jen šrámem, ale i tak se stal ještě větším soustem pro fotografy než obvykle.

Snímky anglického reprezentačního kapitána, jak s nasupeným výrazem ve tváři opouští Old Trafford obletěly vbrzku celý svět. Novináři později vypátrali, že k incidentu došlo ve chvíli, kdy Ferguson vyčítal záložníkovi chybu při druhém inkasovaném gólu, jenž padl z prostoru, který měl bránit právě Beckham. Hráč si ale údajně nechtěl nechat něco takového líbit a popadl trenéra za límec. Dokonce na něj měl i plivnout. Přítomní hráči museli oba dva od sebe odtrhnout. Britská média jejich střet překřtila na Scar (jizva) Wars. Jisté je, že nejít o Beckhama, jenž je pod drobnohledem médií, tak by se o trenérově zlobě skoro nikdo nedozvěděl a pokud ano, tak by se z ní nestala událost na první stránky novin. I když ji Ferguson později zlehčoval, zcela jistě šlo o hlavní impuls, který vedl Beckhama k odchodu z milovaného klubu.

Titul v Realu až na čtvrtý pokus

Během letního přestupního termínu se Manchester pokusil Beckhama prodat do Barcelony, hráč to ale odmítl, a tak se jeho novým působištěm stal Real Madrid. Byl to velký triumf prezidenta královského klubu Florentina Péreze, jenž získal hvězdného záložníka do Madridu na čtyři roky. Během nich nastoupil ve španělské lize ke 116 zápasům, v nichž vstřelil 13 branek. Šéf Realu si posilu nepořizoval jen kvůli sportovním úspěchům, ale i proto, že prodejem dresů s jeho jmenovkou toužil vydělat velké peníze. V tomhle se nespletl. Měsíc po skončení Beckhamova angažmá v Realu, zveřejnil časopis Forbes, že během jeho působení v týmu se obrovsky zvýšil prodej klubových suvenýrů, tedy hlavně dresů. Díky Beckhamovi zbohatl klub za tyto čtyři roky na prodeji suvenýrů o 600 milionů dolarů. Svou sedmičku však Angličan nedostal, protože tu nosila ikona Realu Raúl González. Beckham si tak vybral číslo 23, protože stejné nosil jeho oblíbenec basketbalista Michael Jordan.

Sportovně už to tak slavné nebylo, i když začátek byl jako z pohádky. Hned v prvním ligovém kole a už ve 3.minutě proti Betisu rozvlnil síť parádním přímým kopem a přispěl k výhře 2:1. Pěly se na něj oslavné ódy, ale úvodní sezona moc slavně nedopadla. V lize skončil Real čtvrtý a v Lize mistrů ztroskotal už ve čtvrtfinále. Jen o málo lepší to bylo v dalších dvou sezonách, v nichž Real skončil opakovaně druhý za mistrovskou Barcelonou. Titulu se tak Beckham dočkal až na čtvrtý pokus. To už ale věděl, že v Realu končí, v lednu 2007 totiž oznámil, že uzavřel pětiletou smlouvu s Los Angeles Galaxy a to od 1. července. V reakci na to trenér Fabio Capello oznámil, že už si Beckham za Real nezahraje a s mužstvem bude jen trénovat. Tlak fanoušků a médii ho však přinutil toto rozhodnutí změnit a Beckham si návrat na trávník osladil hned v prvním utkání gólem proti Realu Sociedad. Naposledy navlékl bělostný dres „pusinek" v závěrečném kole proti Mallorce, v němž si Real výhrou 3:1 zajistil titul před Barcelonou.