Slavia podpořila okupovanou Ukrajinu. Kačarabovi přenechala kapitánskou pásku. Děkuji všem klukům za obranu země, řekl fotbalista

Nemysleli jen na sport. Fotbalisté pražské Slavia v odvetném zápase 1. kola play off Konferenční ligy proti Fenerbahce Istanbul na sebe oblékli žlutá trička, na nichž v angličtině bylo napsané: Stojíme při tobě, Ukrajino. Fanoušci skandovali jméno okupované země, která se ocitla ve válce, a vulgárně uráželi prezidenta Ruské federace Vladimira Putina.

Těsně před výkopem se stadion v Edenu ponořil do tmy a z reproduktorů pořadatelé pustili slavnou píseň Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka, která se stala protestsongem po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. Lhostejní k osudu napadené Ukrajiny nezůstali ani hosté z Turecka, kteří se dojemnou a empatickou atmosféru doplnili heslem: No War, ne válce. „Podpora lidí mě velmi dojala,“ prohlásil pro Českou televizi Taras Kačaraba. V závěru do zápasu nastoupil další jeho krajan ve slávistickém dresu Maksym Talovjerov.

I během zápasu myslel na tragické dění doma

Taras Kačaraba přiznal, že ráno s manželkou nemohli uvěřit, do jakého dne se probudili. „Nevěřil jsem, že Ukrajinu Rusové napadnou. Je to neskutečně kruté. Celý den jsem četl s ženou zprávy od rodičů a na mobilu sledoval  aktuální dění. Na zápas s Fenerbachce jsem se nemohl soustředit. I během duelu jsem totiž musel myslet na realitu a tragédii, jaké náš národ musí čelit. Prožil jsem nejhorší den v životě.“ Na jeho výkonu nebylo až na jedno hrubku vypětí znát. „Na hřišti jsem se snažil ukázat, že jsem Ukrajinec, a chtěl jsem do toho dát co nejvíc, abych alespoň nějak potěšil své fanoušky a fanoušky Slavie. Pro mě i pro nás pro všechny je to nejhorší doba, která mohla být,“ pronesl hráč s číslem 30 na slávistickém dresu.

Rodák ze západoukrajinského města Žydačiv byl po utkání vystavěn dalším emocím. Fanoušci jej totiž společně s krajanem Maksymem Talovjerovem přizvali do kotle na tradiční děkovačku, která se koná po každém zápase sešívaných. Kačaraba si vzal do ruky mikrofon a spustil: „Červenobílá, bojová síla.“ A diváci i hráči dole na hřišti po něm slova opakovali. Když zvolal další text děkovačky: „Vždycky jsme s vámi,“ jistě tentokrát nemyslel na klub, ale na rodnou zemi.

Udělení kapitánské pásky, kterou jinak na svém rukávu nenosí, jej nesmírně potěšilo. „Podpora od Čechů je nesmírně důležitá. Víme, že na těžký osud nejsme sami.“ Zatímco jeho spoluhráči hodnotili výkon ve vítězném zápase, Kačaraba byl myšlenkami doma, kde umírají jeho spoluobčané. „Chci poděkovat všem klukům, kteří naši zemi před agresorem vojensky brání. Jsem hrdý, že jsem Ukrajinec, sláva Ukrajině.“

S Kačarabou souzněl i kolega Ivan Schranz. „Vítězství nad Fenerbachce si nemůžeme úplně užít. Mísí se v nás hořkost z dění na Ukrajině. Dnes nešlo jen o sport. Doufáme, že bude lépe a Ukrajina těžkou situaci zvládne,“ prohlásil pro ČT slovenský fotbalista. Jeho slova slyšel Taras Kačaraba a v očích se mu leskly slzy dojetí. Myšlenkami už zase byl na Ukrajině. A není divu. I když nevstřelil gól, stal se hrdinou zápasu. Napsal silný, emotivní příběh, který zasáhl každého, kdo má srdce na pravém místě.