Krasobruslení na hraně: 5 kontroverzních momentů z jeho historie

1. Neuskutečněné mistrovství - Praha 1961

Psal se 15. únor a v dopoledních hodinách přistávala v Bruselu kompletní americká krasobruslařská výprava. Na palubě letounu Boeing 707 seděla i světová a olympijská medailistka Maribel Vinson-Owenová se dvěma dcerami, Maribel mladší (20) a Laurence (16). Pět minut po desáté hodině však letoun pod dvou okruzích nad bruselským letištěm nepochopitelně zamířil vzhůru a po několika vteřinách explodoval. Nikdo z cestujících a posádky na palubě nepřežil, podle šetření bylo zřejmé, že se pasažéři podle pokynů kapitána stroje připravovali na nouzové přistání.

Zpráva o katastrofě zastihla mnohé účastníky chystaného šampionátu už v Praze, jednomyslným rozhodnutím bylo mistrovství světa zrušeno a za dva týdny ve Vídni uspořádali závodníci vzpomínkovou exhibici. Ve švýcarském muzeu krasobruslení najdeme mezi exponáty i odznak jediného šampionátu v historii tohoto sportu, který byl bez náhrady zrušen. Praha se ho dočkala o rok později.

2. MS Bratislava 1973 - volné jízdy sportovních dvojic

V dlouhé historii světových šampionátů se mnohokrát stalo, že včas nezazněla hudba, na magnetofon byl nasazen nesprávný pásek nebo do DVD špatný disk, případně ztichla po několika vteřinách. Závodník tak má možnost začít svou jízdu znova, ale většinou už je pod určitým psychickým tlakem. 

V Bratislavě při volných jízdách sportovních dvojic bojovala o vítězství tehdy sovětská sportovní dvojice Irina Rodninova - Alexander Zajcev. Byli jednoznační favorité, ovšem po dvou minutách jejich jízdy doprovodná hudba ztichla. Dvojice pochopitelně mohla jízdu přerušit, ale to by znamenalo další vypětí a soustředění. A tak se Irina s Alexandrem rozhodli pro odvážný čin - jeli dál bez hudby. Odvážný proto, že závodníci mají na jízdu stanovený limit s malou tolerancí, za jeho nedodržení jsou citelné bodové srážky. Rodninová se Zajcevem absolvovali tři minuty v absolutním tichu a rozhodčí poté konstatovali, že se "předběhli" o pouhé dvě vteřiny. Žádný postih je nečekal a získali zlatou medaili.

3. OH 1994 Lillehammer - aféra Kerriganová-Hardingová

Byly jako absolutní protipóly. Obdivovaná, ladná a vždy usměvavá Nancy Kerriganová; svérázná, nepřizpůsobivá a kontroverzní Tonya Hardingová. Obě měly velký sen - vyhrát olympijské hry v Lillehammeru 1994. Nancy měla distingovanější projev, Tonya byla na výši technicky. Rozhodnout mělo kvalifikační klání reprezentace USA v Detroitu 6. ledna 1994, kdo na OH vůbec pojede.

Když po tréninku Kerriganovou zastavila reportérka k rozhovoru, vyřítil se náhle na krasobruslařku maskovaný muž a udeřil ji železnou tyčí pod koleno. Zraněná žena skončila na zemi v bolestech, nastal zmatek a chaos. Nancy pochopitelně závod nemohla absolvovat, takže se cesta k vítězství otevřela Hardingové.

Na olympiádu jely nakonec obě, protože Nancy se za měsíc stačila dát dohromady. Byla to ona, kdo v ostře sledovaném závodě za přísných bezpečnostních opatření triumfoval - ale pouze nad Hardingovou, která zajela naprosto katastrofálně, byť se snažila poukazovat na problémy s výstrojí. Osmé místo bylo určitě něčím, s čím nepočítala, ale chybu viděla všude jinde. Prý ji oslňovaly blesky fotoreportérů a nemohla se soustředit. Nancy zase neměla v plánech mladičkou Oksanu Bajulovou, ukrajinského sirotka. Její Černá labuť zastínila zlaté roucho Kerriganové a zklamaná Nancy tak svůj sen nedotáhla do konce.

To Hardingová na tom byla mnohem hůř. Po OH vyšlo najevo, že útok na Kerriganovou naplánovala právě ona s manželem Jeffem Gilloolym a bodyguardem Shawnem Eckhardtem. Gillooy by Nancy klidně zabil, Eckhart to odmítl s tím, že jí stačí poranit kolena. Poté si našli vyhlášeného arizonského raubíře Shane Stanta, který za 100 000 dolarů vykonal špinavou práci.

Hardingová byla uznána vinnou a doživotně nesměla vstoupit na led v jakékoli soutěži. Navíc jí čekalo 500 hodin veřejných prací, tříletá podmínka a peněžitý trest ve výši 160 000 $. Protloukala se pak v alkoholovém opojení jako erotická tanečnice, pokoušela se boxovat, nakonec myla automobily. 

Ještě v témže roce (1994) natočil režisér Larry Shaw o celém případu televizní film lakonicky nazvaný Nancy a Tonya. Po dvaceti letech připravila Nanette Burstein, producentka a režisérka dokument The Price of Gold, mapující tento případ, Při té příležitosti prohlásila, že je divné, že o něm nikdo ještě nenatočil film...

4. ME 2000 Vídeň - doping ve sportovních dvojicích

Jelena Běrežná vypadala jako porcelánová panenka. Jen opravdoví fanoušci věděli, že 9. ledna 1996 stála krůček od smrti. Při nácviku společné piruety jí její tehdejší partner, Lotyš Oleg Šljachov zasáhl bruslí do hlavy a rozrazil jí lebku. Osmnáctiletá dívka se musela dokonce po dvou operacích učit znovu mluvit. Dala se dohromady s dalším výborným krasobruslařem Antonem Sicharulidzem a začali sklízet úspěchy. Přišel však kritický rok 2000.

Na evropském šampionátu ve Vídni Běrežná se Sicharulidzem s převahou vyhráli kategorii sportovních dvojic, pak ale přišel šok. Při mistrovství světa ve francouzském Nice, které se jelo dva měsíce po ME, jim během tréninku bylo sděleno, že Jelena měla pozitivní dopingový nález. Jak se později ukázalo, krasobruslařka si v době evropského šampionátu vzala lék proti bronchitidě a netušila, že jeho složka je na seznamu zakázaných látek. Odborníci tvrdili, že jí medikament, který se navíc dal běžně koupit v lékárně, v ničem nepomohl, spíš po něm mohla mít problémy s koordinací, ale už se stalo. Dvojici byl odebrán evropský titul, na MS pochopitelně nemohli dál pokračovat a dostali tříměsíční zákaz činnosti. 

5. OH 2002 Salt Lake City - "Skategate", kategorie sportovních dvojic

Jeden z obrovských skandálů, kterému se později říkalo Skategate, spustil lavinu dohadů o systému rozhodování, ale dodnes není uspokojivě vyřešen. Hmatatelným výsledkem je kontroverzní rozhodnutí a dvě zlaté medaile v kategorii sportovních dvojic, a nadále plno rozpaků a dohadů - ale také nový bodovací systém, který však stále není dokonalý. 

Po krátkém programu sportovních dvojic vedla nám už známá dvojice Běrežná-Sicharulidze před Kanaďany Jamie Sale-David Pelletier. Ve volné jízdě se Rusové dopustili drobné chybičky, ale předvedli technicky náročnější program než bezchybní Kanaďané. Rozhodčí rozdílem jednoho "hlasu" označili za vítěze Rusy právě s odvoláním na lepší technické provedení. Sale a Pelletier si to však nenechali líbit a za podpory stanice NBC spustili bubnovou palbu nejen na oficiální kruhy olympijského výboru, ale především na veřejnost. Přetřásala se nejdřív chyba Sicharulidzeho, ale daleko větší bombou bylo odhalení, že francouzská rozhodčí Reine Le Gougneová měla ruskému páru "nadržovat".

Potíž byla ve dvou věcech - i kdyby Francouzka dala svůj hlas Kanaďanům, dostali by se pouze na stejnou úroveň ruského páru - pak by rozhodoval výsledek z krátkého programu, a ten měla Běrežná se Sicharulidzem lepší. Druhý zádrhel odhalili kolegové paní Le Gougneové, kteří ji označili v soukromí za ženu, která rozhodně ruské sportovce "nemusí". Pokud jí skutečně uplatil v zákulisí se pohybující se "krasobruslařský mafián" Alimžan Tochtachunov, musel tedy vynaložit neuvěřitelnou částku. Tvrdilo se také, že šlo o reciprocitu a po činu paní Reine měl ruský rozhodčí na oplátku pomoci francouzské taneční dvojici Anisina-Peizerat. Ale proti komu? Proti ruským tanečníkům Lobačeva-Averbuch, kteří útočili na olympijské zlato. Že by ostřílený podvodník takovou maličkost přehlédl? 

Každopádně olympijský výbor vyřešil záležitost zvláštně. Páru Sale-Pelletier byla dodatečně přiznána také zlatá medaile, takže v této kategorii byly čtyři nejcennější kovy a žádné stříbro. Opakovaný ceremoniál se vysílal v nejprestižnějším čase a prosadila si ho NBC. Oba páry nakonec smířlivě při exhibici předvedly společnou spirálu smrti, ale na podivném pocitu už to nic nezměnilo.

Existuje mnoho dalších případů, které otřásaly zdánlivě nevinným sportem, a nebyla to jen divná rozhodnutí sudích. V případě zájmu se s nimi na EuroZprávách.cz určitě setkáte.