Svoboda internetu: Státy utahují šrouby. Jak si vede Česko?

Nadace rovněž tvrdí, že zákony bránící rozsáhlé kontrole přístupu na internet má nyní špatné nebo vůbec žádné více než 84 procent zemí, přičemž loni to bylo 63 procent. Rozsáhlá nebo mírnější cenzura prý existuje ve 38 procentech států, zatímco loni se to týkalo 32 procent.

"Je načase uznat internet jako základní lidské právo," zdůrazňuje se v prohlášení. "To znamená zaručit dosažitelný přístup pro všechny, zajistit doručování internetových paketů bez obchodní nebo politické diskriminace a chránit soukromí a svobodu uživatelů webu bez ohledu na to, kde žijí."

Země, které nejhůře umožňují lidem mít prospěch z internetu, jsou podle nadace Jemen, Barma a Etiopie. Naopak nejlépe jsou na tom Dánsko, Finsko, Norsko, Británie, Švédsko a USA. Česká republika je 28. a proti loňskému roku si o čtyři příčky pohoršila.

Zvýšená pozornost začala být tomuto tématu věnována po odhaleních bývalého bezpečnostního experta americké Národní agentury pro bezpečnost (NSA) Edwarda Snowdena.

Jedním ze základních práv a svobod jednotlivce v demokratické společnosti je totiž v souladu s článkem 17 Listiny základních práv a svobod právo na informace, přičemž cenzura je nepřípustná. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze v souladu s Listinou základních práv a svobod omezit pouze zákonem, a to za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Právo na informace tak představuje jeden z nejdůležitějších základů demokratické společnosti; jeho záruky jsou proto zvlášť důležité.

Vzhledem k tomu, že ústavní hodnoty České republiky (včetně ústavních práv) jsou prima facie rovnocenné, jejich případný konflikt je třeba posoudit testem proporcionality a vážit, zda je v konkrétním případě veřejný zájem natolik silný, že převáží i ústavní právo na svobodu projevu. Takovéto posouzení je však předmětem soudní pravomoci a nikoli soukromého subjektu.

Pro úplnost je nutno uvést, že v současné době není na území České republiky platný žádný zákon, který by zakotvil jednostranné oprávnění nebo povinnost kohokoli omezovat nebo měnit informace přenášené prostřednictvím Internetu. Zákaz zpřístupnění informací na Internetu tak může vyslovit pouze a výlučně soud na základě posouzení konkrétních okolností, a to prostřednictvím rozsudku nebo předběžného opatření. Případná odpovědnost (včetně odpovědnosti trestní) za zveřejnění nebo jiné sdělení informací prostřednictvím Internetu není tímto nijak vyloučena, vysvětluje itpravo.cz.