Nemáme na souši co dělat? Vědci díky freediverům zjišťují, že člověk by možná měl žít v moři

Jednou z nejúspěšnějších freediverek na světě je Alessia Zecchini. Držitelka 40 světových rekordů se v roce 2023 potopila do hloubky 123 metrů bez cizí pomoci. Zecchini tvrdí, že klíč k úspěchu je naprosté duševní ticho a soustředění. Při ponoru do velkých hloubek navíc zažívá takzvanou „hloubkovou narkózu“, která se u potápěčů projevuje jako stav opilosti, a proto je soustředění nezbytné. Zecchini sama definuje freediving jako extrémní sport, který s sebou nese mnoho rizik.

Freediveři posouvají hranice lidské fyziologie. Například Branko Petrovič v roce 2014 zadržel dech na 11 minut a 54 sekund. Alexej Molčanov se v roce 2023 potopil do hloubky 133 metrů bez zátěže a ploutví a Budimir Šobat dokázal po nadechnutí čistého kyslíku zadržet dech na 24 minut a 37 sekund. Zatímco průměrný člověk se potopí do hloubky 2,5 až 3 metrů a zadrží dech na 30 až 90 sekund, někteří freediveři se dokáží vyrovnat dokonce i tuleňům.

Lidské tělo je přirozeně vybaveno tzv. potápěčským reflexem. Ten při vstupu do vody zpomaluje srdeční tep, aby se šetřil kyslík, a zúžuje cévy, čímž přesměrovává krevní oběh k životně důležitým orgánům, jako je mozek a srdce. Slezina se navíc stahuje a uvolňuje zásobu okysličených červených krvinek. Odborníci věří, že právě tento reflex byl během evoluce klíčový pro přežití.

Důkazem, že je člověk přirozeným potápěčem, jsou kmeny, které jsou na potápění závislé. Například neandrtálci se před 90 000 lety potápěli pro lastury a Bajauové z jihovýchodní Asie jsou nomádi, kteří tráví až pět hodin denně pod vodou. Mají neobvykle velkou slezinu, která jim slouží jako „biologická kyslíková láhev“. Dalším příkladem jsou korejské „mořské ženy“ Haenyeo, které loví mořské plody a mají gen, který snižuje jejich krevní tlak. Vědci se domnívají, že tato genetická výhoda se u nich vyvinula s ohledem na bezpečnost při potápění během těhotenství.

Erika Schagatay, profesorka fyziologie z Mid Sweden University, porovnávala lidské potápěčské schopnosti s vydrami, bobry a tuleni, přičemž zjistila, že člověk patří do kategorie „mělčinových potápěčů“. Podle jejích slov je většina lidí schopna se s tréninkem potopit do 20 metrů. Její výzkumy navíc ukázaly, že pravidelným tréninkem si lidé mohou vytvořit adaptace, jako je například vyšší tolerance k nízké hladině kyslíku a oxidu uhličitého v krvi. Zecchini dokonce uvedla, že pravidelným tréninkem si zvýšila kapacitu plic o dva litry.