Tajemná V-3: Mohl s ní Hitler ovlivnit konec války?

Psal se rok 1940 a Hitlerova skrytá snaha dohodnout s Británií separátní mír. Tuto variantu ale rozhodně zhatil britský premiér Winston Churchill, který nějaké pakty s Německem kategoricky odmítal. Führer se proto rozhodl zničit Británii stůj co stůj. Jednou z variant mělo být i využití teroru civilního obyvatelstva, zvláště když Hitler bral jako symbol hlavní město Londýn.

Hermann Göring sice disponoval značnou silou luftwaffe, ale britské letectvo, posílené dalšími piloty z okupovaných území německou armádou kladlo tuhý odpor. V dostřelu konvenčních děl, která se dala umístit do okupované Francie, Londýn nebyl, nějakých sto mil byla vzdálenost pro konvenční artilerii příliš velká.

V německé zbrojní historii najdeme mnoho ojedinělých pokusů. Nejznámější je určitě obrovské dělo zvané Tlustá Berta z I. světové války, případně další obr zvaný Gustav, což byl ovšem obrovský ekonomický neúspěch – monstrum vážící 1300 tun pořízené za miliony říšských marek vypálilo během své existence pouhých 25 ran.

Vysokotlakové dělo vypadalo jako instalatérská stoupačka. K hlavni bylo po stranách připojeno několik odpalovacích komor, které byly určeny ke zvýšení rychlosti samotné střely, postaral se o to stlačený plyn. Dostalo se mu označení V-3 (Vergeltungs-3), Britové mu se směsicí obav a zloby říkali Busy Lizzie. Tato bizarní zbraň se vymykala všem představám děla jako takového – šlo o nekonvenční monstrum, postavené v kopci na betonových podstavcích, nebylo možné s ním hýbat a tudíž ani zaměřovat.

První exemplář se začal připravovat v září 1943 a Němci ho instalovali za velice přísných utajovaných opatření v pečlivě vybrané lokalitě severně od lomů Hidrequent u francouzského Mimoyecques, starala se o to nechvalně známá Todtova pracovní organizace. Tady začala práce na dělech 127 metrů dlouhých, uložených zhruba v kilometrové vzdálenosti paralelně vedle sebe, schopných vypálit za hodinu čtyři náboje o váze 200 kg. O celý komplex se měla starat jednotka Artilerie Abteilung 705 o síle 1000 mužů.

Britové pochopitelně nespali, neunikl jim čilý ruch v dané oblasti, a tak se rozhodli ji intenzivně bombardovat. Při jednom takovém náletu nešťastnou náhodou zahynul Joseph Kennedy, starší bratr pozdějšího amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho a senátora Roberta Kennedyho. Jejich stroj nesoucí 10 tun výbušnin explodoval předčasně nad kanálem La Manche – nikdy se nezjistilo proč.

Britská 617. bombardovací squadrona (známá především jako „Ničitelé přehrad“ – Dambusters) základnu v Mimoyecques rozhodujícím způsobem poškodila hned při prvním náletu proslulými bombami zvanými „tallboy“ (dlouhý chlapec) o váze 5.400 kg. Podle německých plánů měla tato zvláštní dělostřelecká jednotka být připravena ke své ničivé akci v březnu 1944 s chystanými pěti hlavněmi, jenže docházelo k častým potížím, takže se odstřílelo jen 25 pokusných ran.

Podobné zařízení, ale podstatně kratší (dlouhé cca 50 metrů), bylo na sklonku války vybudováno v zalesněné roklině řeky Ruwer u Lampadenu, který se nachází nějakých 13 kilometrů jihovýchodním směrem od Trieru. Snaha zabránit ardenské ofenzívě ale vyšla naprázdno, přestože první ze zařízení začalo ostřelovat pozice Spojenců v předposlední den roku 1944, druhé pak 11. ledna. Poslední rána padla 22. února, ze 183 vypálených ran jich pouze čtyřicet nemířilo do Lucemburska – celkem si v této oblasti kanóny na své konto si připsaly 10 mrtvých a 35 raněných.

Na francouzské půdě u Mimoyecques je dnes možné vidět pozůstatky celého komplexu s galeriemi v různém stavu, celé dělo V-3 ve formě modelu a nechybí ukázka vybavení včetně příkladů, jak mělo všechno fungovat. Připomínají se i dělníci, kteří pod dozorem nacistů základnu stavěli, nechybí symbolické pomníky i zmínka o britských pilotech, kteří přišli o život při náletech zaměřených na zničení areálu. Podobně pojaté muzeum je k vidění i u polského města Międzyzdroje.